„Ako veľmi je chorý moderný organizujúci človek, odcudzený, narcistický, bez vzťahov, bez skutočného záujmu o život, zaujímajúci sa len o prístroje, ktorého športové auto vzrušuje viac než žena? „ [1]

Erich Fromm

Prepych, luxus, pohodlie, vyhasínanie citov, progresívne stupňovanie ľudských /kultúrnych/ potrieb, narastajúca masa konzumentov a bludný kruh stúpajúcej ponuky a dopytu – to všetko sú črty masovej spoločnosti obľubujúcej konzum. Opýtali by sme sa konzumného človeka na to kto je a odpovie nám niečo v zmysle „kto som?“ Mám manželku a 2 deti, nedávno sme kúpili na hypotéku panelový byt a na leasing automobil z limitovanej série. Mesačne zhruba zarábam 20 000 čistého. Kľúčovými slovami pre interpretáciu reality sa pre neho stali slovesá ako mať, brať, zarábať a spotrebovávať…

Súhlasíte s konštatovaním, že spoločnosť ovláda konzumný spôsob života?

Bohužiaľ, každý deň nás o tom presviedča. Slobodu niektorí pochopili ako možnosť bohatnúť, rozkrádať, ruvať sa o moc a o korisť. O korupcii sa hovorí deň čo deň. Výsledok? Na jednej strane celkom chudobní, na druhej “smotánka”, ktorú majú chudobní možnosť vidieť na obrazovkách. Prečo je to tak? Úsilie o mravnosť je úsilie. Človek má prirodzený sklon nielen k lenivosti, ale i k chamtivosti a sebectvu. Tieto sklony treba premáhať. My sa venujeme desaťtisícom detí v školách i v organizáciách. Tritisíc detí prinieslo na púť do Rajeckej Lesnej každé jeden zemiak pre chudobných v Žiline. Zozbieralo sa dvanásť metrákov zemiakov. Tisíce detí v akcii Dobrá novina vyzbierali pre Afriku 10,5 milióna korún. Podujatí je omnoho viac. Proti dnešnému prúdu sebectva sú neobyčajne krásne.

1.1 Čo je konzumná spoločnosť?

Je spoločnosť, v ktorej je väčšina aktivít a úsilia ľudí zameraná na zhromažďovanie, ale aj spotrebu materiálnych statkov. Schopnosť spotrebovávať je v nej jednou z najviac cenených hodnôt zasluhujúcich širokú podobu, dôležitým kritériom posudzovania spoločenskej prestíže jedinca a meradlom spoločenského úspechu. Spotreba je v konzumnej spoločnosti chápaná ako tá správna a hlavná odmena za prácu a zároveň je i zmyslom a cieľom. [2]

Symbolom /meradlom/ ľudského šťastia sa stali majetok a materiálne veci. Symbolom ešte väčšieho šťastia je ešte viac majetku a viac zážitkov hodných povrchného obdivu. Aký je jeden z hlavných prvkov konzumerizmu? Zospotrebnenie každodenného života. Spotreba je v živote prvoradá, stáva sa životným štýlom, hodnotou a nutnosťou, či už ide o film, hudbu, oblečenie, dovolenku, vybavenie domácnosti alebo voľný čas.

Možnosť výberu a umenie toho správneho slobodného výberu sa stáva alfou a omegou súčasnosti, dokonca i silným politickým sloganom. Za výstižne symboly by sme považovali hypermarketove noviny, televízne ovládače alebo týždenné televízne programy /ktoré sú spoločne s krížovkou, horoskopom, receptami a známou osobou na titulnej strane/ sa stali zárukou zvýšenej predajnosti akéhokoľvek časopisu. Uvedené fenomény slúžia jedinému, uvádzajú heslo do praxe: páči-nepáči, zapni-vypni-prepni, lacné-drahé, výhodné-nevýhodné, hlavne nech je to hneď, nech je to pohodlné, chutné, osvedčené, bez väčšej námahy a presne podľa momentálnej nálady.

Niet div, keď správa medzinárodnej nevládnej organizácie „rímsky klub“ označila dnešný dominantný životný štýl za neskromný a márnotratný, ktorý sleduje uspokojovanie svojich potrieb. Ľudia závislí na konzume nepremýšľajú o hlbšom zmysle ľudskej existencie. Víkendové spotrebiteľské návštevy do nákupných a zábavných centier, ktoré im ponúkajú odpoveď na mnohé poznatky. A vyplňujú nepríjemne voľný /prázdny/ čas. Ich najvyššou hodnotou je totiž baviť sa. Tým sa z nich stávajú otroci okamihu a krátkodobého maximálneho šťastia spojeného z vlastníctvom /či skôr lovením/ čohosi. V individuálnej rovine dokonca vytvárajú také konzumentstvo s celkovou identitou človeka. V konzumnej spoločnosti totiž prestáva záležať na genealogickom pôvode, vyššie dosiahnutého vzdelania, kreativite práce alebo múdrosti. Hodnota /kvalita/ čohokoľvek sa začína odvíjať od image, designu prvého dojmu a od okamžitého efektu. A takou konštruovanou prestížou, t.j. najlepšie podporuje veci, ktoré si môžeme kúpiť, obliecť, užívať a rýchle ich vymeniť skôr než zostarnú.

Konzumná spoločnosť je svetom zisku, tvrdej konkurencie, ekonomického rastu, rentability a systematickej ekonomickej dehumanizácie spoločnosti. V 60. rokoch 20 storočia hovoril Erich Fromm výstižne o trende depersonalizácie spoločnosti. Neúsporné požiadavky efektívnosti a ziskové kritéria prestupujú napriek všetkým oblastiam spoločenského života a stali sa jedným z dominantných meradiel posudzovania ľudí. Čím ďalej sa začína otvorene uvažovať o užitočnosti človeka pre ekonomický systém ako o jeho primárnej hodnote. Kvalita človeka sa dnes meria jeho kúpnou silou. V konzumnej spoločnosti sa z reálnej ľudskej bytosti stáva výrobca, zákazník, spotrebiteľ, klient, tovar t.j. degradovanie na čisté ekonomické ukazovatele. Konzumná spoločnosť núti ignorovať všetko, čo sa nedá zmerať ekonomickými alebo materiálnymi meradlami. Ekonomika sa stáva samoúčelom, t.j. privilegovaným kritériom života a dominantným spôsobom hodnotenia sociálnych vzťahov. Ľudský život sa vďaka tomu meria výhradne požiadavkami a normami, a je plne vyčerpaný ekonomickým slovníkom. Realita je daná kritériami zisk a strata. Riešiť problém v kultúre ekonomickej filozofii znamená hovoriť o subvenciách, úveroch pôžičkách a úrokoch. Príčinu môžeme hľadať v peniazoch, keď sa stali zmyslom ľudskej existencie. Človeka to núti sa zamyslieť, či mal pravdu Max Weber, keď tvrdil, že sa z moderného človeka v budúcnosti stane špecialista bez ducha a konzument bez srdca?!

2. Aký je to konzumný človek?

Konzumná spoločnosť je spoločnosťou orientovanou na veci. Konzumný človek je / existuje kvôli veciam, pretože ich má. Je tu pre majetok, pre jeho zhromaždenie, pre vrstvenie zážitkov hodných obdivu. Ako by povedal nemecký filozof Herbert Marcuse – spotrebný človek – jednorozmerný človek – sa vo svojom tovare vidí, nachádza v ňom svoju dušu. Prostredníctvom neho je pripútaný k spoločnosti. [3]

Taký človek si však neuvedomuje skrytý presun vo vlastníckych právach. Po určitej dobe to totiž nie je on, kto vlastní veci, ale sú to práve veci, ktoré vlastnia jeho. Zanikajú veci, zaniká aj identita tohto jedinca. Rúti sa mu svet a zmysel života. Konzumný človek je človek posadnutý, nestabilný, povrchný a veľmi ľahko zraniteľný. Je človek, ktorému už nestačí len mať, ale ktorý chce mať viac a viac, ktorý chce svoj majetok neustále zväčšovať, ktorý chce byť obklopený novým a novším ( teda vzrušujúcejším a zaisťujúcim potlesk a závisť), ktorý nachádza takú potrebnú istotu a stálosť v permanentnej zmene materiálneho okolia.

Konzumný človek je človek chtivý, ktorý zabudol na funkčné investičné vlastníctvo- vlastníctvo pre používanie – a rozhodol sa žiť pre charakterologické vlastnenie (termín Ericha Fromma). Povedať: “Já jsem ten a ten, nebo to a to“, chce odvahu, myšlienku, koncept, umenie abstrakcie. Ale odpoveď na otázku “kto si“ formou „ja mám“ nevyžaduje veľkú duševnú námahu ani osobné kvality.

2.1 Konzum vzrušenia

Svet, v ktorom práve žijeme, je viazaný na očakávania, na ich neustále stupňovanie, na neustále vrstvenie nových, výraznejších a atraktívnejších pôžitkov. Nevýhodou takejto nezvyčajnosti je to, že sa veľmi rýchlo opotrebováva. To, čo stačilo včera, sa ďalší deň zdá byť nehorázne všedné a obkukané. To čo sa včera zdalo byť takmer nepredstaviteľné, odporné a nehumánne, dnes už je to vzrušujúce. Očakávanie stále viac nových burcujúcich zážitkov a materiálnych vecí sa pre mnohých stalo hlavným cieľom existencie. Tým sa v spoločnosti objavuje jav, ktorý sa dá nazvať konzum vzrušenia. Smolou je, že ľudia, ktorí sú na tej istej hodnotovej vlne, nemajú nikdy dosť a ich očakávania sa čoskoro stávajú prehnanými, nerozumnými a neskromnými – prekračujúcimi hranice reálneho a splniteľného. Americký spisovateľ, historik a držiteľ Pulitzerovej ceny Daniel Boorstin (1914-2004) by tieto očakávania nazval extravagantnými a protichodnými. [4]

Reálny svet konzumného človeka skoro omrzí svojou všednosťou a zotrvačnosťou, lebo nie je schopný ponúkať stále nové, t.j. žiadané. Preto sa hédonistický lovci zážitkov rozhodnú hľadať inde napr. vo filme, v počítačových hrách, u výrobkov na jedno použitie, v povrchnom putovaní z miesta na miesto.

2.2 Prečo konzumný človek hľadá náhradné zmysly života?

„Žízeň po novotách, po nezvyklých potěšeních a po senzacích, to vše ztrácí přítažlivost, jakmile se jednou okusí.“
Émile Durkheim

Márnotratnosť momentálnej nálady, vrstvenie gradujúcich zážitkov z úžasného pohľadu prinášajú povrchnosť citov a citovú ľahostajnosť. Hold konzumu a bezcielné túlanie životom premenili skôr existenčnú neistotu v existenciálnu prázdnotou a prežívanie bez zmyslu. To sa však človeku prieči. Nepáči sa mu to. A preto hľadá náhradné zmysly. Masovo inzerovaný konzum je ako spasiteľné vysvetlenie všetko okamžite po ruke. Vďaka jednoduchej plánovitosti je zrozumiteľný. Vďaka masovosti je prístupný. Ako vhodné doplnenie prvoplánového konzumu ponúka rôzne formy patologického chovania: drogy, gamblerstvo, vandalizmus, násilie. Do rovnakej kategórie náhradných činností zabíjajúcich nudu (produkt narastajúceho voľného času), dezilúziu a opustenosť môžeme zaradiť rovnako fantastické vzývanie nejakej ikony (športovca, účastníka reality – show), fantastickou vierou v čosi (UFO, športový klub). Pokiaľ sa dlhodobo nedarí uspokojovať potrebu zmyslu ani v týchto alternatívnych svetoch, môže sa človek nakoniec rozhodnúť situáciu vyriešiť extrémnym činom- deštrukciou seba samého.

„Ještě nikdy nebyl člověk pánem prostředí v takové míře ako je dnes A pritom nikdy nepociťovali lidé takové zklamání a takový zmar. To proto, že nikdy předtím neočekávali od světa o tolik více, než kolik jim může nabídnout“

Irwing Louis Horowitz

Budúcnosť? Pokračovať v životnom štýle koncipovanom výhradne ako stupňovanie materiálnej spotreby bez väčšieho ohľadu na široké okolie, životné prostredie, svoju budúcnosť, alebo budúcnosť najprv prichádzajúcich generácii je de facto nehumánne a v každom prípade dlhodobo neudržateľné. Súhlasím s filozofom Milanom Machovcom, ktorý hovoril, že hyperkonzumerizmus je dôsledkom chybného dogmatu modernej spoločnosti, podľa ktorého sa musí vyrobiť a predať všetko, čo sa vyrobiť a predať dá, t.j. čo sa dá dať na trh a na čom sa dá zarobiť.

Dá sa o (post)modernom konzumerizme hovoriť menej moralisticky, s menej filozofickým nádychom? Určite. Jednou z mnoho sprievodných čŕt súčasného konzumerizmu je podľa sociológa Alana E.Brymana nivelizácia spotreby, čím má na mysli skutočnosť, že je čím ďalej obtiažnejšie podľa nakupovaného tovaru rozlíšiť do akej spoločenskej vrstvy či skupiny jedinec patrí. Tradičné kultúrne rozdiely medzi typmi spotreby a medzi spotrebou a ďalšími činnosťami sú dnes nejasné, aspoň na prvý pohľad.
Snáď vďaka tomu naberajú na sile rôzne druhy okázalého snobizmu a elitárstva, ktoré odrážajú túžbu patriť do klubu „iných“, povedzme „vyvolených“. Zvlášť zreteľný je tento spoločenský trend v automobilovom priemysle. Predtým bolo v našich končinách vlastníctvo auta znakom luxusu, bohatstva a vyššieho spoločenského statusu. Dnes si ho ale môže kúpiť (a nechať dovybaviť podľa svojich predstáv a požiadaviek) mnohonásobne viac ľudí. Čo s tým? Ako ľuďom vrátiť milú materiálne lustrujúcu istotu? Jediným spôsobom – viac individualizovať (zároveň ale zefektívňovať) výrobu a činiť ťažšie dostupným, t.j. vytvárať zdanie exkluzivity. Spomeňme napríklad limitované série automobilových značiek zaručujúce práve onú vytúženú výnimočnosť a obdivujúce pohľady určitého druhu spoluobčanov.

3. Konzumerizmus

Dá sa definovať ako rozsiahla, samoúčelná, prevažne márnotratná i súkromná hmotná a duchovná spotreba, ktorá okrem iného vedie k presadzovaniu výrobkov na jedno použitie, cielenému skracovaniu ich životnosti, zavádzanie nevratných (pre spotrebiteľa pohodlných) obalov všetkého druhu. Tiež preto sa niekedy dnešná väčšina kultúry nazýva tiež PET kultúrou.

3.1 Dôsledky konzumerizmu

A teraz sa pozrime na jeden z dôsledkom konzumerizmu – zhusťovanie služieb na čo najmenšej ploche. Hyper-, inter – a super – markety už nie sú len na mestských perifériách. Tento integratívny trend platí pre letiská, stanice a obchodné centrá. Logika je jednoduchá: uspokojiť zákazníka, nech už sú jeho potreby akékoľvek, zdržať ho v oáze služieb čo najdlhšie a vysvetliť mu, že má právo (a povinnosť) požadovať takmer čokoľvek. Tým sa vedľa seba ocitá multikino s kaderníctvom, libanonský fastfood s čínskym bistrom, lekáreň s detským kútikom, masérskym salónom, módnym butikom, posilňovňou, obuvou a zaparkovaným predvádzacím vozidlom. Módnym hitom sa tak stala výstavba stále väčších spotrebiteľských rajov, kde je konzumentovi servírované maximálne množstvo produktov pod jedinou strechou a je o neho, jeho rodinu i blízkych maximálne postarané. Dochádza tu k prelínaniu živej a neživej prírody, zábavy s trhoviskom, sveta detí so svetom dospelých, reality s virtualitou.

Ďalším Brymanovým prvkom spotrebnej spoločnosti je tematickosť kombinovaná s pohodlnosťou. Tematické môžu byť kaviarne, bary, pivnice, vinotéky, hotely, i nákupné strediská. Tematickosť prepožičiava miestam súdržnosť, umelé pocity, príbeh, všetko s vynaložením minimálneho úsilia a času zákazníka. Nie je treba plánovať exotickú dovolenku, stačí si nájsť večer hodinku alebo dve čas. Nie je treba ísť do Talianska, aby človek ochutnal tú pravú taliansku pizzu, do Kórei pre korenené kimchi, do Japonska pre pravé sushi, do Rakúska pre osviežujúceho radlera. Vedľa selskej izby dnes nájdeme športovo ladenú McDonald´s reštauráciu rovnako ľahko ako pravý jamajský reggea klub alebo americký country salón. Stačí urobiť pár krokov a tým zmeniť svet, príbeh, identitu. Zmienené ostrovčeky „cudzieho“ umelo vytvárajú súvislosti, atmosféru a tajomné dobrodružstvá. Postupne sa z nášho okolia vytrácajú tradície a charakteristická atmosféra „domova“. Nahradzuje ich postmoderná chuť na všetko – zvláštny druh kultúrnej unifikácie, paradoxne značne neprehľadné. [5]

V globálnom konzumnom svete sa tak svojím spôsobom globálne cestuje len pre to, aby človek mohol vidieť všade to rovnaké – pekne pluralitne unifikované. Nemáte niekedy pocit, že neviete, čo originálne si máte zo svojej exotickej dovolenky priniesť? Že už je všetko dostať kúpiť v orientálnych obchodoch a v nákupných centrách? Áno, a je to ešte o niečo lacnejšie, rýchlejšie a v dnešnej dobe i menej rizikové.

3.2 Reklama ako jeden z prvkov konzumerizmu

Nie menej typickým prvkom konzumerizmu a dnešnej doby je reklama – najúčinnejší nástroj povzbudzovania dopytu. V dobe nadprodukcie (ktorá si logicky žiada nadspotrebu) je stále ťažšie hľadať medzeru na trhu, reklama je neodmysliteľnou súčasťou nášho života. Dnes na trhu vládne nasledujúce pravidlo: “Nie je problém vyrobiť tovar, ale predať ho!“. Preto sa reklama s propagáciou stávajú samostatným priemyslovým a dokonca vedeckým odborom. Sú rafinovanejšie, stávajú sa agresívnejšie, stále viac sa zahrávajú s ľudskými citmi, t.j. obchádzajú rozumové schopnosti subjektu. Zákazník si často ani neuvedomuje, že kupuje tovar, jeho obal (mnohokrát rozhodujúci moment nákupu, zvlášť keď sa na ňom nachádzajú naliehavé červené slovíčka AKCIA, ZĽAVA alebo ZADARMO) stál výrobcu viac než samotný produkt, jeho cena je tak vysoká preto, že sa do nej premietajú práve náklady na reklamu. Vtieravá reklama človeka núti spotrebovávať možné i nemožné, vytvára v spoločnosti nepravé potreby a umelé priania, čím de facto nabáda k plytvaniu. Konzumná spoločnosť nás postavila pred takmer neriešiteľný problém. Čo postavila! Zviazala nás, uvrhla na pohovku pred televízor do tej najpohodlnejšej možnej polohy a nechala nám voľnú len ruku, ktorou môžeme regulovať prepínač kanálov a obsah sáčku s búrskymi orieškami.

Všade prítomný svet, ktorý sám vytvára a je jeho neoddeliteľnou súčasťou, tlačí skúseného človeka do pasivity, apatie a hlbokej ľahostajnosti k okoliu. Nadmiera obrazov a klipov vytvára z človeka skúseného televízneho diváka, ktorého už len tak niečo neprekvapí a nevyvedie z miery. Je zvyknutý na silné a stále silnejšie podnetné situácie. Ale taký človek, človek divák, sa už dá len ťažšie mobilizovať. Z dôvodov zachovania vlastnej identity je skôr schopný už len povrchných emócií a krátkodobých citových väzieb. Na druhej strane vďaka popísanému otupeniu a emotívnemu obrúseniu „s hladom“ vyhľadáva nové a nevšedné podnety. Preto sa heslami reklamného priemyslu stali povinné inovácie, provokatívna kreativita, tlak na uvoľňovanie morálky, búranie tabu a čím ďalej častejšie výlety za hranice povoleného.

Už jedine „monštruózny šok“ pripravený podľa uvedeného receptu totiž dokáže preniknúť „ochrannou bublinou“, upútať pozornosť a … poraziť konkurenciu. Nezdá sa Vám niekedy, že televízna reklama hrá hlasnejšie ako hlavný program? Omyl? Nie! Úmysel! A nedá sa o takom vývojovom procese spoločnosti založenom na uprednostňovaní emocionality nad racionalitou, okamžitých túžob nad zodpovednosťou uvažovať ako o jej postupnej infantilizácii?

4. Novodobý ideál – konzumu

Novodobý ideál – konzum – dávajúci západnej spoločnosti zmysel života a métu hodnú dosiahnutia sa skrátka ukazuje ako problematický, ostatné hodnoty sú degradované a márnotratné. Je zrejmé, že takú interpretáciu ľudského šťastia a blahobytu, ktorá je založená na ekonomickom zisku a vrstvenia nových zážitkov či krátkodobé uspokojenie tzv. potrieb, nejde rozšíriť na väčšiu časť planéty. Svojim spôsobom je to nezodpovedné a naivné, lebo už prekračuje regeneračné možnosti Zeme. Myšlienka stále gradujúceho konzumu teda odsudzuje ľudstvo k radikálnej pluralite a nerovnosti, či už kultúrnej, politickej, ekonomickej alebo sociálnej, a tým prepožičiava fenoménu globalizácie ďalší rozmer – šírenie rôznosti a otázku samotného dôstojného prežitia ľudského rodu.

Psychické násilie – vnútenie hodnôt našou spoločnosťou siaha oveľa hlbšie než by sa je na prvý pohľad zrejmé. Práve preto sú v tomto článku objasnené hodnoty a emočné reakcie a ich pozadia. Je dôležité prehodnotiť tieto hodnoty.

Mnoho ľudí však začínajú médiá, z ktorých sa každodenne valí veľké množstvo negativity, naozaj otravovať – prestávajú čítať noviny, pozerať televíziu. Je tento “obrat” v našom myslení a chápaní už badateľný? Médiá zohrávajú v modernom svete podobnú úlohu, akú mala kedysi cirkev, rodina, školy či iné socializačné ustanovizne. Čím viac sa život človeka individualizuje a odcudzuje, tým viac nad ním v procese socializácie získavajú moc neosobné masmédiá, ktoré mu sprostredkúvajú, čo by si mal myslieť, čo by ho malo zaujímať, čo je “in”. Väčšina ľudí pochopiteľne tomuto obrazu nekriticky podľahne a prijíma ho bez akejkoľvek reflexie. Ak sa v médiách – či už je to v amerických filmoch, sitkomoch, v správach, komentároch, alebo v televíznych diskusiách stokrát denne podprahovo zopakuje, že by sme mali myslieť predovšetkým na seba a našim hlavným cieľom by malo byť zbohatnúť, vybudovať si kariéru a bezbreho konzumovať, väčšina ľudí to vníma ako fakt, ako pravdu, ako niečo samozrejmé.

Pritom je to len ideológia, ktorá z nás všetkých robí vyumelkovanú spoločnosť ctižiadostivých sebcov, ktorých jedinou hodnotou je tzv. pleonaxia, to znamená: mať čo najviac peňazí, moci, sexu, jedla, obdivu atď. Médiá podporujú konzumnú trhovú spoločnosť a všetky politické ideológie, ktoré ju pomáhajú udržiavať. Cieľom je indoktrinovať vzdelané vrstvy a ohlupovať masy. Ide o to, aby každý, kto vysloví iný názor, bol zákonite vnímaný ako “exot”. Obávam sa, že “obrat” v myslení, ktorý spomínate, je stále len marginálnou záležitosťou. Možno je už o niečo viac “exotov”, ktorí odmietajú hrať mediálne hry, ale médiá majú stále dosť moci na to, aby ich predstavovali zvyšku verejnosti ako bláznov a vydedencov. Stačí sa pozrieť na to, ako interpretujú státisíce ľudí, ktorí na alterglobalistických pochodoch protestujú proti chudobe vo svete, za oddlženie rozvojových štátov, za ochranu životného prostredia či za mier. Sú tam stovky profesorov, vzdelancov, odborníkov a úprimných aktivistov. Myslíte, že nejaká televízia či liberálne médiá dajú týmto ľuďom priestor? Nie, oni pustia do éteru zábery na zopár agresívnych pankáčov, ktorí hádžu škridly do výkladov a zdiskreditujú celé hnutie. A takto to je vo všetkom. Manipulácia od rána do večera.

Hlavné správy televízií sa zväčša začínajú katastrofami, nehodami, tragickými príbehmi, rovnaké udalosti zapĺňajú titulky novín. Bulvarizácia a negativizácia je v médiách prítomná už dlho, v poslednej dobe sa tento stav evidentne zhoršuje. Niekto by mohol tvrdiť, že to, čo sa objavuje v médiách je predsa odrazom toho, čo sa deje vo svete… Na druhej strane sa však vo svete deje aj veľa dobrých vecí, o ktorých médiá zanovito mlčia. Takže ako? Treba sa zbaviť ilúzie, že médiá sú akési dobročinné inštitúcie, ktorých cieľom je chrániť demokraciu a udržiavať ľudí informovaných. Či nebodaj verne odrážať a prezentovať svet taký, aký je. Je to presne naopak. Vytvorili vlastný svet, akýsi “matrix”, v ktorom udržujú ľudí. Všetko dobré, morálne a pozitívne, to je nuda a vo vysielaní to nemá čo hľadať. Treba sa zameriavať iba na to zlé, zvrátené, šokujúce. Vytrénovali ľudí, aby práve toto očakávali. Najväčším prehreškom dnešnej doby totiž nie je byť nemorálny, ale byť nudný.

Žijeme v ére toho najprimitívnejšieho hedonizmu (hedonizmus = poňatie slasti ako najvyššej hodnoty, dobra – pozn. red.), pretože práve tento primitívny hedonizmus je veľmi výhodný biznis. Ak ľudia uveria, že ich hlavným cieľom je neustále sa zabávať, nakupovať, užívať si, konzumovať – získate tým ako podnikateľ jedným šmahom milióny náruživých odberateľov všetkých tých nezmyslov a zbytočností, ktoré produkujete.   Médiá dnes v tomto záujmovom kolotoči plnia dvojjedinú funkciu – vytvárajú umelý svet tým, že realitu pretvárajú k svojim záujmom a potom sami zápasia o čo najväčší priestor v tomto umelom svete a ešte viac ho sťahujú na morálne dno. Nie, nie sú to žiadne dobročinné inštitúcie. Sú to obyčajné komerčné subjekty, ktoré naháňajú zisky. Aby čo najviac bohatli, potrebujú predávať čo najviac reklamného priestoru. Aby ho mohli predávať čo najdrahšie, potrebujú veľa konzumentov, ktorí čítajú, či pozerajú ich produkty. V boji o väčšinového diváka či čitateľa by boli ochotné bez mihnutia oka odvysielať tvrdé porno o dvanástej napoludnie, keby neexistovala nijaká kontrola či štátna regulácia.

Štát je však v dnešnej dobe čoraz slabší, keďže si ho prostredníctvom politických strán sprivatizovali nadnárodné korporácie a najbohatšie zložky spoločnosti, a preto tí istí majitelia médií, ktorí sa honia za ziskom, de facto kontrolujú aj štátne inštitúcie, ktoré by ich mali regulovať. Celé toto prostredie je nastavené tak, že v médiách bude čoraz viac krvi, sexu a násilia. Stratí sa akákoľvek výchovná a kultúrna funkcia. Mám vážne obavy o generáciu, ktorá vyrastá v tomto prostredí. Môže z toho vzísť generácia násilníckych sociopatov bez akýchkoľvek hodnôt a morálnych princípov. Ale koho by to zaujímalo? Hlavné je, že nakupujú. Médiá sa teda stávajú nástrojom, ktorý možno ľubovoľne použiť bez toho, aby si to verejnosť vôbec uvedomovala. Ako vyzerá mediálna manipulácia a ako ju môže postrehnúť bežný človek, ktorý má prirodzenú a úprimnú tendenciu veriť tomu, čo je mu podávané ako oficiálna informácia? Spôsoby mediálnej manipulácie asi najlepšie zmapoval slávny americký filozof Noam Chomsky. Ako tvrdí, hlavné médiá, to sú veľké korporácie, vlastnené a prepojené na ešte väčšie kartely.

Dokladá, že v 90. rokoch, v ére megafúzií korporácií, sa globálnych médií zmocnilo deväť megakorporácií, napríklad Time Warner (CNN), Disney (ABC) či News Corporation (FOX). Tento trend pokračuje. A pochopiteľne, obraz sveta, ktorý médiá ponúkajú, reprezentuje úzke záujmy a hodnoty vlastníkov týchto médií a odoberateľov ich reklamných služieb. Čiže – tých najbohatších zložiek v spoločnosti.   Pritom nejde o žiadnu konšpiráciu. Chomsky jasne upozorňuje, že manipulácia sa nedosahuje na tajných dohodách uzatváraných v zafajčených miestnostiach, ale vyplýva jednoducho z faktu, že mnohí z tých, čo nezávisle od seba rozhodujú, vychádzajú z rovnakého svetonázoru, z rovnakých hodnôt a sledujú rovnaký cieľ – získať zisk pre vlastné rodičovské korporácie. Takto je to nastavené. Očakávať od dnešných médií, ktoré majú pod kontrolou najväčší kapitalisti v štáte, že budú podporovať objektívne informovanie napríklad o ekonomických zlodejstvách, na ktorých sa títo kapitalisti podieľajú, je asi rovnako naivné, ako očakávať, že médiá, ktoré mala za bývalého režimu pod kontrolou komunistická strana, mali v úmysle objektívne informovať o odvrátenej stránke bývalého režimu.

Človek nemusí byť lumen, aby pochopil, že v samotnej podstate systému je zakotvené, že médiá niekomu slúžia a nie sú to občania, komu slúžia. Hovorí sa o nich ako o strážnych psoch demokracie. Zabúda sa však dodať, že strážne psy nehryzú svojich pánov. Inak je ale prirovnanie o strážnych psoch relatívne trefné. Médiá naozaj strážia systém, aby ho neohrozoval prebytok myslenia. Skrátka, zabezpečujú, aby ľudí ani len vo sne nenapadlo, že systém je postavený na hlavu a oni sa celý život pachtia, len aby vďaka ich práci bohatla hŕstka vyvolených. Sledujeme všetko, čo nám podstrčia pod nos – kauzy, telenovely, katastrofy, príbehy celebrít, snažíme sa napodobňovať životný štýl, ktorý je momentálne “v kurze”, žijeme životy iných namiesto toho, aby sme žili ten svoj. Ľudstvo sveta je podľa nás skazené a zlé a každý, kto sa od nás odlišuje vierovyznaním, alebo výzorom, je automaticky naším nepriateľom. Všetci svorne myslíme tak, ako tí v “telke”. Aké sú teda skutočné dôvody premyslenej mediálnej manipulácie? Čo všetko by sme našli za jej “oponou”? Ten dôvod je opäť systémový, nejde o náhodu. Aby som to vysvetlil, pomôžem si historickým príkladom z 19.storočia.

Myslíte si, že konzervatívni myslitelia, ktorí obhajovali vtedajších vladárov, mali na ružiach ustlané? Nie, paradoxne, nech bolo myslenie konzervatívnych filozofov akokoľvek reakčné a nech akokoľvek sofistikovane obhajovali záujmy tradičných elít, nedostávalo sa im od európskych panovníkov žiadnej podpory. Prečo? Jednoducho preto, že konzervatívni panovníci sa nebáli len liberálneho či socialistického myslenia, oni sa báli každého myslenia, aj reakčného. Základom bolo udržať masy v bezmyšlienkovitej disciplíne. A to je pointa: akékoľvek myslenie je nebezpečné pre udržanie systému. Dnes je stratégia podobná, hoci nemôže byť taká okatá.   V informačnej dobe je pre elity najdôležitejšie odvrátiť pozornosť más od skutočných problémov a zahlcovať ich zábavným priemyslom. Pointa je tá istá – ľudia nemajú myslieť, ale poslúchať. Samozrejme, elity potrebujú ľudí schopných technicky myslieť, ale čo je dôležité – ľudia majú rozum používať inštrumentálne, nie hodnotovo. Nemajú sa zamýšľať nad podstatou, iba nad riešením technických problémov. Nemajú špekulovať nad absurditou systému, len efektívne riešiť každodenné situácie.

Najvyšším spoločenským cieľom sa stala prázdna racionalita a bezobsažná efektivita. Ľudia sa premenili na akési roboty, ktorých základným cieľom je “optimálne fungovať”, prispôsobiť sa, správať sa trhovo, flexibilne, účelovo a oportunisticky. A popritom všetkom sa strojene usmievať, však nás to baví, no nie? Ako hovorieval Herbert Marcuse: “Žijeme a umierame racionálne a produktívne.”A prečo? Jednoducho preto, že systém nás takýchto potrebuje. Zdisciplinované masy konzumentov, ktorých jediná starosť je odkrútiť si to efektívne v robote, nebúriť sa za žiadnych okolností a premýšľať nad tým, či si kúpim mobil od značky X alebo Y. Cieľom muža má byť, aby ulovil čo najviac žien. Ako to dosiahne? Jedine s účesom, aký nosí Brad Pitt. Cieľom ženy má byť, aby vyzerala ako Paris Hilton a ideálne by bolo, keby aj mozog používala zhruba tak zriedkavo ako slávna Paris. Nerozmýšľať, nakupovať. Presne takých nás systém potrebuje. O tom je to celé. Médiá sú len užitočné nástroje, ako dosiahnuť tento cieľ. Nič iné. Mainstreamové (v zmysle masové – pozn. red.) médiá sa cielene vyhýbajú tzv. alternatívnym názorom, ktoré sa z dôvodu cenzúry presúvajú na internet. Majú z nich strach? Alternatívne myslenie je nebezpečné pre každý režim. Rozdiel je, že kým počas bývalého režimu bolo alternatívnemu mysleniu aspoň latentne priznaný status niečoho dôstojného, hoci zároveň nebezpečného a disidentského, dnes je alternatívne myslenie degradované na čosi apriórne naivné, hlúpe a bláznivé. Počas bývalého režimu každý vedel, čo je to režimistická propaganda a vedel ju odlíšiť od reality. Dnes už nie sme schopní ani tohto.

Manipulácia zašla tak ďaleko, že už ani nevieme odlíšiť pravdu od lži, realitu od propagandy. A ak sa objaví nejaká alternatívna myšlienka, režimistickí intelektuáli nemajú za úlohu s ňou bojovať či polemizovať, ale ju zdiskreditovať, ignorovať, zosmiešňovať.   Do mainstreamových médií sa nemôže nikdy dostať. Ak sa tam predsa len z času na čas dostane, treba jej dať status kuriozity a odplašiť ľudí od toho, aby ju brali vážne. Preto je tam vždy iba v spojitosti s niečím odpudzujúcim či komickým, buď v súvislosti s nejakými rabujúcimi anarchistami, teroristami či extrémistami, alebo v televízii nechajú prehovoriť nejakú pripitú negramotnú pani niekde na trhovisku, ktorá nevie poskladať vetu, hoci to, čo hovorí, je stokrát väčšia pravda než to, čo tvrdia režimistickí intelektuáli, rôzni hovorcovia bánk, dobre platení analytici a insitní politológovia. Cieľom je vytvoriť svet bez alternatív, svet bez myslenia. K tejto duchovnej vyprázdnenosti prispievajú výrazným dielom práve médiá.

Tie dnes napríklad zminimalizovali priestor pre relácie, ktoré by ponúkali zmysluplné diskusie, originálne príspevky, netendenčné názory – jednoducho pre to, čomu sa hovorí myslenie. Ak aj náhodou v televízii natrafíme na program, ktorý ponúka aj hlbšie polemiky a informácie vedúce k podstate vecí, väčšinou sa tak stane niekedy okolo polnoci, keď už väčšina ľudí dávno spí. Žeby náhoda? Ak by mali médiá fungovať naozaj ideálne, ako by tento stav mohol zhruba vyzerať? Je to utópia? V prostredí súčasného konzumentského trhového systému je ťažké očakávať, že to bude inak. Médiá fungujú tak isto, ako celá spoločnosť. Dôvody ich manipulatívneho správania sú systémové, a preto nie je možné očakávať, že sa budú správať ako akési “ostrovčeky pravdy”, keď ich systém a vnútorné súvislosti tlačia do toho, aby ľudí manipulovali v záujme svojich vlastníkov a tých hore. Ako som naznačil, nie je v záujme systému, aby ľudia rozmýšľali.

Médiá len napĺňajú svoje funkcie ako stabilizátory systému. Očakávať, že médiá budú hrdinský odolávať, keď všade naokolo bujnie cynický kapitalizmus, to naozaj hraničí s utópiou.   Stačí sa len pozrieť na naše televízie. Ich programová štruktúra krásne symbolizuje to, čo sa deje v celej spoločnosti. Myslenie odsunuli na najneskoršie nočné hodiny, nehovoriac o tom, že mu venujeme približne dve hodinky týždenne. Akoby sme sa hanbili za to, že myslíme. Chomsky výstižne tvrdí, že zmyslom médií je “dosiahnuť, aby ľudia sledovali národnú futbalovú ligu, aby sa zaujímali o matku, ktorej sa narodilo decko so šiestimi hlavami, alebo o hocičo iné, čo im predhodia”.

To všetko s jediným cieľom – docieliť stav, v ktorom je prakticky nemožné myslieť, nemožné rozmýšľať. Ak sa aj divák v médiách dopátra nejakej diskusie o dôležitých témach, tú zväčša moderátor zredukuje na 15 sekundové časové limity, do ktorých má diskutér vtesnať vlastný názor na vážne spoločenské problémy. A tomu sa dnes vraví “myslenie”, tomu sa dnes hovorí spoločenská diskusia. Napokon sme donútení prijať hru, v ktorej hranice spoločenskej diskusie určujú ľudia, ktorí nielenže nemajú ani šajnu o spoločenských problémoch, ale ktorí často nemajú ani len potrebné vzdelanie. To sú tie “celebrity”, ktoré ste spomínali. Ako sa prejavuje cenzúra v médiách? Od koho alebo od čoho závisí, ktoré informácie sa “pustia von” a ktoré sa obídu mlčaním? Ako je možné, že rovnaká cenzúra funguje paralelne vo viacerých “vedúcich” médiách na trhu? Aj tento proces opisuje veľmi presne Noam Chomsky. Jednotliví žurnalisti a komentátori často pri vstupe do mediálneho priestoru úprimne veria, že budú odhaľovať pravdu a nikomu neslúžiť. Veľmi rýchlo však zistia, že v podstate majú len dve možnosti: buď sa prispôsobia, alebo budú vylúčení. Tí, ktorí sa prispôsobia a ostanú v systéme, si čoskoro zvnútornia presvedčenia a postoje, ktoré vo svojej každodennej práci vyjadrujú a ktoré rámcujú ich činnosť. Je veľmi ťažké predstaviť si človeka, ktorý niečo hovorí a iné si myslí, najmä pokiaľ by to malo byť dennodennou súčasťou jeho života. Preto sa väčšina novinárov radšej prispôsobí a vezme si hodnoty systému za svoje.

Napokon, určitý priestor pre kritiku im systém umožňuje. V rámci zdieľaného systémového konsenzu je možné kriticky reflektovať drobné problémy a úzke taktické otázky. Inštitucionálna štruktúra systému a jeho podstata sa však voči nezávislému mysleniu stavia nepriateľsky. Ak by sa novinár s takýmto nezávislým názorom našiel, potom nasledujú sankcie systému. Takýto človek nie je zavretý do väzenia ani prenasledovaný. Sankcie systému pôsobia inak a to tak, že si takýto novinár viac nenájde miesto v korporačnom systéme médií. Niekde na okraji systému, v nejakom malom lokálnom rádiu či v alternatívnej tlači, sa azda zamestná – jeho vplyv na auditórium však bude marginalizovaný. Nevyjadrovať tendenčné názory systém trestá vylúčením z mainstreamových médií. Začínajúci novinári majú podľa Chomského plno ilúzií o úprimnom spravodajstve a šírení skutočnej pravdy.

Ibaže onedlho po nástupe do redakcie sú informovaní šéfredaktorom, že sú príliš emocionálni, že sa príliš angažujú do konkrétnej reportáže, že by mali písať viac “objektívne”. Inými slovami, vedenie im naznačí, že ak budú vystrkovať rožky, môžu sa tiež pobrať inam. Väčšinou sú novinári dosť inteligentní na to, aby pochopili, že boj s veternými mlynmi nemá zmysel a jednoducho píšu tak, ako predpokladajú, že potešia svojich chlebodarcov. Veď ide o kariéru. Priamy nátlak ani nie je nevyhnutný. Ako v tomto kontexte vnímate slovenské médiá? V diskusiách pod článkami najznámejších slovenských denníkov ľudia napríklad v súvislosti s údajnou smrťou Usámu Bin Ládina novinárov opakovane vyzývali, aby prestali písať klamstvá a zavádzať verejnosť. Je táto reakcia novým fenoménom? To, že ľudia nedôverujú výkladu zo strany etablovaných médií, nie je nič nové. Mediálnej manipulácii paradoxne oveľa dôslednejšie podliehajú vzdelanejšie vrstvy, no bežní ľudia, ktorí sa učia životu priamo zo skúseností, mediálnej ideológii jednoducho neveria. Sú to preto práve vzdelanci, politici, novinári či verejne činné osoby, ktoré sú vystavené najsilnejšiemu indoktrinačnému náporu a ktoré reprezentujú najlepšie zmanipulované objekty systému. Dôvody sú rôzne. Jeden je prozaický – vzdelaní ľudia omnoho viac čítajú a zaujímajú sa o politické diskusie. Práve preto má na nich priama politická indoktrinácia silnejší vplyv.

Ľahká manipulovateľnosť týchto ľudí súvisí aj s ich spoločenským postavením. Zväčša ide o privilegované elity, ktoré zdieľajú záujmy vládnucich tried. Isté je, že ten najvyšší stupeň “martixu” neprenikne nikdy medzi masy. Je to podobné ako v Orwellovom románe 1984. Bežní ľudia, ktorým Orwell v románe hovorí “proléti”, nevnímajú svet prostredníctvom systémovej ideológie. K elitám ako takým pociťujú nedôveru. Je to tak aj v súčasných akože-demokratických režimoch. Systém sa zväčša ani nepokúša masy priamo ideologicky manipulovať a politicky vymývať, efektívnejšia je ohlupovacia taktika cez rôzne sitkomy, telenovely a stupídne súťaže. V istom okamihu však ľudia na vlastnej koži pociťujú, ako s nimi elity zametajú, napríklad v čase hospodárskej krízy. Vtedy sa už začínajú ozývať aj voči tomu, čo im servírujú režimistickí intelektuáli a novinári v médiách. V tejto situácii sa nachádzame aj dnes a môže sa to javiť ako nový fenomén. Ale historicky sa pravidelne opakuje, hoci v minulosti sa odpor vzniesol voči iným indoktrinačným inštitúciám, napríklad voči cirkvi či rodine. Dnes sú na pretrase médiá. Uvidíme, aký mechanizmus manipulácie bude systém na zdisciplinovanie más používať v budúcnosti.

Žiadna hegemónia však netrvá večne, v tom je určitá nádej. Práve v súvislosti s poslednými udalosťami v USA sa objavujú odkazy na spomínaný román Georga Orwella 1984, v ktorom má “Veľký brat” životy a názory všetkých pod absolútnou kontrolou. V odbornej terminológii sa dokonca objavuje aj slovné spojenie “orwellovský jazyk”. O čo ide? Ide o to, že sa vytvára systém určitých magických slov, ktoré vo verejnosti vyvolávajú pozitívnu či negatívnu odozvu už len svojím vyslovením. Slová ako “slobodný svet”, “reformy”, “voľná konkurencia”, “zodpovednosť” na strane jednej či slová ako “komunizmus”, “extrémizmus”, “terorizmus”, “populizmus” na strane druhej, možno použiť ako náhradu argumentu, pretože majú ustálený manipulačný význam. Namiesto nepopulárneho termínu “kapitalizmus” sa použije “slobodný obchod”, na označenie tvrdých asociálnych politických krokov sa použije súslovie “ozdravujúca reforma”, na vysvetlenie vlády politických elít sa využije populárny pojem “vláda ľudu” (demokracia) a pod. Slovám sa skrátka účelovo pridávajú opačné významy, tak ako v Orwellovej knihe.

Otroctvo sa stáva slobodou, sloboda sa stáva otroctvom, vojna je mierom, mier zas vojnou.   Orwellovský New Speak sa stáva základom demokratickej propagandy. Možno ešte lepšie než Orwell na moderný spôsob vykonávania moci a manipulácie upozornil francúzsky filozof Michel Foucault. Podľa neho žijeme v spoločnosti dozerania, v ktorej máme pocit, že sme neustále pod kontrolou. Niečo ako skrytá kamera, ktorá by nás všade sprevádzala. A my by sme nevedeli, či je práve zapnutá alebo vypnutá. Mohla by byť pokojne celý čas vypnutá, no my by sme sa správali presne tak, ako sa od nás očakáva. Lebo – čo ak? Nosíme si v hlave “vnútorného policajta”, ktorý je efektívnejší než všetky represívne mechanizmy štátu. Uvedomme si, že moderný systém je z hľadiska kontroly ľudí omnoho efektívnejší, než bola totalita. Dnes už nejde iba o to, aby ste robili to, čo sa od vás chce. Dnes je dôležité, aby ste aj chceli robiť to, čo sa od vás chce. Kedysi stačilo mať pod kontrolou telá ľudí, aby otročili na panskom, aby nezbíjali, aby fyzicky poslúchali. Myslieť si mohli, čo chceli, museli len navonok poslúchať. Dnes je to iné.

Systém zašiel ďalej. Dnes ide o to, aby spacifikovali naše hlavy. Keď si k tomu pridáte špecifický jazyk, ktorý nás nepriamo núti rozmýšľať v individualistických a vlastníckych kategóriách, zistíte, že propaganda a kontrola nie je dnes už len doménou tajných služieb či verejnej politiky, ako to bolo v bývalom režime, ale prenikla nám až do spální, až do našich najvnútornejších pocitov. Je to ako v závere románu 1984, keď hlavný hrdina podľahne všetkému mučeniu, tlaku a propagande a nakoniec sa vzdá logiky aj zdravého rozumu. Uverí dokonca tomu, že miluje Veľkého brata. V tomto štádiu sa dnes nachádza väčšina ľudí, ktorá sa vyjadruje k spoločenským témam. Ako sú na tom slovenské médiá vo všeobecnosti? Ich najväčšie pozitíva a negatíva?   Slovenské médiá sú v prvom rade mimoriadne provinčné. Neexistuje v nich ani len zdanie plurality či objektivity. V zahraničných médiách sa novinári niekedy snažia ísť po krku nadnárodným koncernom a ekonomickým gangsterstvám, ktoré sa dejú. Pretože o tom je život. U nás sú korporácie nedotknuteľné a médiá idú po krku iba politikom, samozrejme, len tým nepohodlným.

Je to až ubíjajúce, aký monotónny obraz sveta ponúkajú. Prakticky všetky do jedného šíria tie isté bludy, nesnažia sa ani len navodiť ilúziu myšlienkovej konfrontácie. Malý príklad za všetky. Britský analytik Stuart Hall, predstaviteľ kulturálnych štúdií, chcel na príklade politickej televíznej diskusie v BBC ukázať, aká je moc redaktora v televíznej diskusii a ako možno vďaka nemu vmanipulovať verejnosť k prijatiu určitého názoru. Na príklade t elevíznej relácie ukázal, ako moderátor pomáha konkrétnemu politikovi. Nie však tým, že by mu nadbiehal, ale práve naopak – tým, že sa na chvíľku akoby pozabudne a názor tohto politika označí za nesprávny. Tým mu dáva do ruky obrovskú zbraň, pretože tento politik odrazu má viac priestoru v relácii, aby mohol vysvetliť svoj názor a zároveň má aj väčšie sympatie divákov, ktorí automaticky držia palce politikovi, ktorého si dovolil moderátor napadnúť.

V Anglicku je totiž takýto postup moderátora niečím absolútne neprípustným. Hall ukazuje, ako sofistikovane manipulácia prebieha v BBC. A teraz si to porovnajme zo Slovenskom. Myslíte, že tu niekto potrebuje vymýšľať takéto sofistikované mechanizmy manipulácie? Spomeňme si napríklad na reláciu Pod lampou, ktorú vedie vysoko neprofesionálnym spôsobom Štefan Hríb a zložením hostí a sugestívnymi otázkami priamo propaguje neokonzervatívnu ideológiu. S posvätením verejnoprávnej televízie. Takáto okatá forma manipulácie v BBC neprichádza do úvahy. To len dokazuje, že britská mediálna kultúra je nielen prinajmenšom o stupeň vyššie, ale že aj manipulačné metódy sú oveľa sofistikovanejšie, jemnejšie a odohrávajú sa v úplne inom kontexte. U nás stále prevládajú tie najprimitívnejšie manipulačné taktiky a všetci predstierajú, že tak je to v poriadku, že tak to má byť.

Taká veľká spokojná dedinka na okraji gubernie, to sme my. Hm, ale chceli ste aj pozitívum slovenských médií. Tým najväčším je asi to, že sú tak nesmierne nedôveryhodné, že ich vlastne nikto neberie vážne. Je napríklad veľmi ťažké ukázať, že povedzme BBC manipuluje. A pritom ona naozaj manipuluje. Na to, aby ste dokázali, že manipuluje povedzme Markíza alebo SME, na to nepotrebujete nič, len oči a uši. Dokazovať sa musí skôr opak. Čiže pozitívom je, že naše médiá pôsobia ako systémové stabilizátory veľmi rozpačito. Kým je dobre, nemusí sa to tak javiť. Keď však pôjde do tuhého, rozpadne sa im to ako domček z karát. To je rozhodne fajn. Novinkou na slovenskom trhu je systém Piano, ktorý združuje deväť vybraných médií – Pravdu, SME, Hospodárske noviny, Týždeň, Šport, PC revue, TV JOJ, Medialne.sk a MeeToo.sk.

Piano prinieslo platby pre čitateľov – platiť musia v prípade, že si chcú prečítať krátke komentáre alebo recenzie, prípadne napísať svoj názor a zapojiť sa do diskusie pod vybraným článkom. Mnohí ľudia poukazujú na to, že ide práve o nástroj mediálnej manipulácie – bežné spravodajstvo je na webe prístupné tak ako doteraz, situácia sa mení najmä pre “diskutérov”. Je takéto spoplatnenie účasti na diskusiách, na ktorých by médiám až tak záležať nemuselo, vo svete bežné? Je to rozhodne zábavný posun, keď už od vás odrazu niekto chce, aby ste za vymývanie mozgov aj platili poplatky. Ale povedzme si úprimne – kto tak asi na tých fórach, povedzme na sme.sk diskutuje. Polovica prispievateľov nie sú reálni ľudia, ale len vymyslené nicky (krycie prezývky – pozn. red.), ktoré obhospodarujú centrály politických strán, rôzne záujmové skupinky a často aj sami novinári. Možno niekomu začalo vadiť, že na fóra občas prenikli aj reálni ľudia z mäsa a kostí, ktorí vyjadrili iný názor. A tak sa zaviedli poplatky, aby ich odplašili. Ostane len “tvrdé” jadro, ktoré sponzorujú politické centrály a naši mediálni mágovia sa budú môcť zasa spokojne zalizovať, ako vyriešili problém. Na druhej strane, poviem vám úprimne, že spoplatnenie komentárov je bohovská vec. Odkedy k tomu došlo, prestal som ich čítať a menej sa rozčuľujem. Jednoznačne to zvýšilo kvalitu môjho života.

Ľudia sa často na médiá obracajú ako na poslednú inštanciu, ktorá obháji ich práva – v istých prípadoch médiám naozaj nemožno uprieť aj pozitívne zasahovanie do diania. Médiá – na jednej strane sa zastávajú pravdy a spravodlivosti a na druhej strane sú tými, kto tieto princípy beztrestne porušuje. Ako z tohto chaosu von? Pri analýze médií opisujem systémové tendencie. Samozrejme, môže sa stať, že médiá na niečo prídu a pomôžu. Som síce presvedčený, že ak prídu na niečo veľké, vždy je v tom nejaká spravodajská hra a niekoho záujem, buď hospodárskeho konkurenta, politického rivala a podobne, jednoducho niekoho, kto informáciu poskytne a zatlačí na správnych miestach, aby sa uživila. V malých kauzách, ako napríklad, že správca bytového družstva defraudoval dvesto eur, môžu médiá naozaj pôsobiť užitočne a efektívne.

Ak však nadnárodná korporácia zdefrauduje dvesto miliónov eur, nikdy sa o tom cez médiá nedozviete. Napokon – netreba zabúdať, že ani médiá nepovažujú ľudí za úplných bláznov. Musia im ponúkať v zásade realistický obraz sveta a aj manipulácia musí prebiehať nenápadne. Zdanie plurality a dostatočnej kritickosti je jeden zo základných manévrov, ako si médiá získavajú dôvery ľudí. Matrix funguje efektívne iba vtedy, keď ľudia uveria, že nežijú v matrixe. Hovorí sa, že všetko zlé je na niečo dobré – ak človek prestane slepo prijímať všetko, čo vidí v televízii a číta v novinách, vzniká akýsi “medzipriestor” pre jeho slobodné myslenie. Kde všade je možné hľadať a nájsť pravdu? Pravda je dole, na ulici, všade tam, kde nie sú nablýskané výklady, všade tam, kde nie sú peniaze a komerčné záujmy.

Nájdete ju v knihách, ktoré nevydávajú korporácie, nepodporujú režimové občianske združenia, ktoré necitujú etablovaní intelektuáli. Nájdete ju na internete, na stránkach, na ktorých vám reklama nebude vypichovať oči každé dve minúty. Nájdete ju na pochodoch za sociálne práva, za ochranu životného prostredia, všade tam, kde sa tvrdí, že iný svet je možný. Určite ju nenájdete v mainstreamových médiách. Očakávať od médií, že vám budú hovoriť pravdu, je taká istá hlúposť, ako očakávať od bankového úradníka, že vám povie niečo objektívne o spravodlivom nastavení daňového systému. Jednoducho, treba používať zdravý rozum a vždy sa pýtať: komu táto informácia vyhovuje? Ak dospejete k záveru, že vyhovuje len tým najslabším, začnite sa ňou zaoberať. Pretože tam zákonite nepôjde o záujmovú hru. Slobodne myslieť je dnes ťažšie než kedykoľvek v dejinách. Ale stále to možné je.

ĽUBOŠ BLAHO, Ústav politických vied Slovenskej akadémie vied (SAV) Rozhovor pripravila Lucia Žatková, vyšiel v týždenníku Púchovské noviny 7. 6. 2011

Kto a akou mierou participoval na poškodení verejného záujmu, aká bola výška provízií za túto deštrukciu hospodárstva krajiny, sa dnes už asi nedozvieme. Podstatné je, že vinou politického a osobného prospechárstva zainteresovaných Slovensko nielen stratilo možnosť etablovať sa ako konkurencieschopný partner na zahraničných trhoch, ale prišlo aj o schopnosť udržať si spoločensky akceptovateľnú mieru nezamestnanosti. Stalo sa krajinou, ktorá v rozhodujúcich segmentoch spotrebných tovarov vykazuje závislosť od externých dodávok porovnateľnú s krajinami rovníkovej Afriky.

Šafárenie s pôdou
Potravinová bezpečnosť štátu je podľa definície stav, keď sú výroba, obchod, preprava a skladovanie potravín zabezpečené v druhoch a množstvách, ktoré garantujú plynulé zásobovanie obyvateľstva. Vzhľadom na tzv. reštrukturalizáciu priemyslu a na ďalšie zmeny v hospodárskej politike SR je na základe tejto definície zvlášť dôležité sústrediť pozornosť na spojenie „zabezpečená výroba“. Ak máme skúmať potenciál a kapacity výroby základných potravín pre výživu obyvateľstva Slovenskej republiky v prípade nie nereálneho zlyhania externých dodávok potravín v niektorej z vojnových, resp. nevojnových krízových situácií, musíme vychádzať zo zásady, že potravinovú bezpečnosť štátu tvorí zachovanie výrobných zdrojov a objemu výroby na úrovni okolo 90 percent predpokladanej reálnej spotreby základných komodít domácej poľnohospodárskej produkcie.

Skôr ako sa budeme zaoberať schopnosťami slovenského poľnohospodárstva splniť tento kvantitatívny parameter, venujme pozornosť vývoju poľnohospodárskeho pôdneho fondu, ktorého ukazovatele dostatočne vypovedajú o kritickej situácii v oblasti priamo sa podieľajúcej na produkčných schopnostiach nášho agrorezortu.

V čase, keď množstvo krajín využíva na produkciu potravín doslova každý centimeter poľnohospodárskej pôdy a prísne trestá jej predisponovanie na iné ako agrárne využitie, na Slovensku ubudlo v rokoch 2001 – 2010, tak ako je zjavné z tabuľky č. 1, až 270 876 hektárov trvalých trávnych porastov a pasienkov Aj keď to nie je jediný faktor, ktorý podmieňuje vývoj v oblasti produkcie hovädzieho mäsa, predznačuje pokles produkcie v tomto segmente živočíšnej výroby. Z tabuľky je evidentné, že tlaky na poľnohospodársky pôdny fond majú rastúcu tendenciu, čo sa zákonite premieta aj do iných ukazovateľov potravinovej bezpečnosti SR.

Poskytovanie najbonitnejšej slovenskej pôdy v prospech budovania priemyselných parkov „ na zelenej lúke“ s infraštruktúrou budovanou za peniaze daňových poplatníkov pre zahraničných investorov je skôr jednou s foriem sofistikovane nastaveného nástroja pre korupčné správanie sa a z neho plynúci osobný prospech politikov ako strategické riešenie rozvoja ekonomiky a zamestnanosti.

Kríza slovenského poľnohospodárstva má však podstatne hlbšiu dimenziu, než je trestuhodné preklasifikovávanie poľnohospodárskej pôdy do iných, zväčša neprodukčných kategórií.

Rany uštedrené slovenskému poľnohospodárstvu pred asi dvoma desaťročiami boli natoľko závažné pre tento citlivý organizmus, že v agónii, ktorú zažíva, nedokáže využiť ani disponibilný pôdny fond a ďalšie kapacity. Za zjavne znevýhodnených dotačných, a tým nákladových podmienok sa slovenské poľnohospodárske komodity nemôžu vo významnejšom rozsahu cenovo presadiť na domácom ani európskom trhu. Z uvedeného dôvodu dochádza k trvalému poklesu poľnohospodárskej výroby pri takmer všetkých pre potravinovú bezpečnosť štátu významných komoditách bližšie kvantifikovaných v priloženej tabuľke.

S poklesom chovu je v súlade s pravidlom závislosti ponuky a dopytu podmienený rast cien, čo sa spätne odráža v klesajúcej spotrebe nielen bravčového mäsa, čo by z aspektu zdravej výživy mohlo byť dokonca pozitívnym efektom tejto ekonomickej mizérie, ale aj pri komoditách, kde by spotreba vzhľadom na kvalitu a pozitívny vplyv na výživu obyvateľstva mala byť podstatne vyššia. Ide najmä o hovädzie mäso, spotrebu mlieka a mliečnych výrobkov.

Vývoj spotreby vybraných komodít zachytáva tabuľka 3, ktorá ukazuje radikálne zníženie spotreby od roku 1990 po súčasnosť.

Aj v tomto prípade možno argumentovať faktom, že nedostatok domácej produkcie môže byť kedykoľvek nahradený dovozom, čo je v globálnom prostredí bežná prax a Slovensku to naopak pomáha odpútať sa od pridanou hodnotou menej lukratívnych odvetví, koncentrovať sily a prostriedky do sofistikovanejšej produkcie a tým prispieť k budovaniu tzv. znalostnej spoločnosti.

Má potom vôbec zmysel v podmienkach otvoreného trhu hovoriť o nevyhnutnosti zachovania potrebných výrobných kapacít v odvetví poľnohospodárstva, ak z krajín s pomerne štedro dotovanou produkciou môžeme doviezť tieto komodity za výhodnejších podmienok, aké dokážeme získať pri nákupe z domácich zdrojov?! Ak na rozdiel od politikov máme schopnosť myslieť strategicky v dlhodobom časovom horizonte a netrpíme syndrómom „slepých mačiat“, potácajúcich sa v strategickom intervale maximálne štyroch rokov funkčného obdobia, tak to význam rozhodne má.

Varovanie prognostikov
Je povinnosťou vizionárov a stratégov spoločnosti upozorňovať na hrozby a riziká, ktoré môžu vzniknúť v budúcnosti a zásadne ovplyvniť hospodárske procesy a bezpečnosť štátu. Naplnenie týchto hrozieb môže mať pôvod v extrémoch počasia vplyvom klimatických zmien. Môžu ich vyvolať energetické krízy, ktorých svedkami sme aj v súčasnosti, napr. vplyvom dlhodobého mrazivého počasia. Takýto vývoj zakladá možnosť vzniku nedostatku obilnín na európskom trhu, čo v kumulácii s povodňami, so suchom a s inými extrémnymi výkyvmi počasia vo svete môže zapríčiniť zlyhanie obchodu s touto komoditou. Rovnako môžeme a musíme uvažovať o možných masových úhynoch hospodárskych zvierat a hydiny v krajinách, na ktoré je orientovaná importná politika tzv. priemyselne vyspelých krajín sveta. Takto, žiaľ, treba zohľadňovať v úvahách nielen spomínanú asymetriu, ale aj potenciálne vojnové konflikty kontinentálneho či globálneho charakteru.

V rovnakých dimenziách v rámci obranného plánovania musíme prioritne rozhodovať o koncepcii potravinovej bezpečnosti nielen z hľadiska jej senzibility ako garanta zabezpečenia existenčných potrieb obyvateľstva, ale aj z dôvodu nízkej flexibility na zmenené bezpečnostné podmienky. Na rozdiel od priemyselných odvetví nastavenie poľnohospodárstva na požiadavky krízového riadenia nie je záležitosť hodín alebo  dní, ale minimálne mesiacov a rokov. V prípade, ak by vznikla potreba zabezpečenia obyvateľstva z vlastných zdrojov aj pri absolútnej likvidácii chovu ošípaných, t. z. bez zachovania mláďat a kusov určených na reprodukciu (základného stáda), je Slovensko schopné zabezpečiť len niečo vyše 30 percent z aktuálnej spotreby. Podstatne horšie by to bolo za situácie, ak by sme uvažovali so zachovaním základného stáda. V takomto prípade podiel národnej produkcie na ročnej spotrebe tvorí takmer tvorí len 21 percent aktuálnej spotreby v danom roku. Rovnako dramatická, len s malými odchýlkami, je potravinová bezpečnosť pri ostatných rozhodujúcich komoditách produkovaných slovenským poľnohospodárstvom.

Za hranicami prežitia
Aký postoj zaujať k uvedeným číslam? Asi by bolo vhodné vrátiť sa k v minulosti používanému pojmu „hospodárska sabotáž“. Obsahovo vystihuje to, čo zlatokopi pasovaní za reprezentantov tohto národa vykonali za judášsky groš v uplynulých desaťročiach pre zahraničných pestovateľov a chovateľov na úkor ekonomickej prosperity, zamestnanosti a najmä bezpečnosti občanov Slovenskej republiky. Za zločin tohto charakteru bol kedysi aj primeraný trest. Je na obyvateľoch Slovenska, ako sa rozhodnú naložiť s pôvodcami nielen tohto úpadku, ale rozvratu hospodárstva krajiny ako celku!

Napriek nie práve optimistickej reči čísel, vždy musia existovať východiská nielen z ekonomického, ale ako sa ľudstvo vo svojej histórii viackrát presvedčilo, aj morálneho a politického marazmu. V tomto prípade je nevyhnutné, aby si Slováci vynútili od politikov, ktorým v budúcnosti dajú opäť svoju dôveru, zmeny v dotačnej politike a podporných programoch rozvoja podnikania. Zmeny, ktoré zabezpečia, aby prostriedky kumulované v rozpočte primárne z daní a odvodov slovenských občanov boli prioritne určené na ich podporu. Aby sa minimálne 50 percent uvedených prostriedkov účelovo vyhradilo na podporu rozvoja poľnohospodárskej výroby, ktorá aj napriek v posledných rokoch zavádzaným moderným technológiám stále garantuje inú kvalitu zamestnanosti, ako napr. niektoré ázijské spoločnosti.

Dotačné istoty
Neobstojí argument o statuse poľnohospodárstva ako dinosaura v živote modernej spoločnosti. Je vari rutinná práca Slováka za výrobným pásom zahraničnej montážnej spoločnosti bez akejkoľvek vzdelávacej a výskumnej bázy na Slovensku pilierom znalostnej spoločnosti vyššej kvality ako zabezpečenie dostatku potravín z vlastných zdrojov?! Nie je, pretože na rozdiel od investície do poľnohospodárstva je nákladnejšia na budovanie infraštruktúry za peniaze daňových poplatníkov, pretože nedokáže dať vzdelaním, vekom, pôvodom a inak znevýhodneným skupinám obyvateľstva prácu tam, kde žijú. Práca a možnosti zamestnania znamenajú zvyšovanie ich kúpyschopnosti, a tým ekonomický reštart regiónu, vrátane tých obcí Slovenska, kam ešte desaťročia nijaký investor nezavíta.

Dotácia do poľnohospodárstva neprináša nižší efekt ako podpora zahraničných investorov, pretože je pevne spojená s pôdou a nemôže byť využívaná na vydieranie, ako je to zvykom u zahraničných subjektov typu mediálne známych strašiakov: ak opäť z našich daní nedôjde daňovým úľavám, k zvýšeniu podpory, tak na Slovensku končíme a na dlažbe skončia stovky zamestnancov. Nájdeme si iných (úplatných) politikov, ktorí predajú lacnejšiu pracovnú silu a z jej peňazí nám prispejú na motivačné stimuly.

Dotácia do poľnohospodárstva je výhodnejšia aj preto, lebo prvovýroba na seba, na rozdiel od zahraničného investora, viaže ďalšie pracovné príležitosti v spracovateľskom priemysle a obchode. A na rozdiel od nevzhľadnej škatuľovej architektúry zahraničných investorov poľnohospodárska výroba neznehodnocuje, ale naopak kultivuje prostredie slovenského vidieka, ktorý by si mal zachovať svoju tvár pre ďalšie generácie.

Je výhodnejšia, lebo eliminuje zaoceánske stratégie „riaditeľov zemegule“ uplatňujúcich stratégiu – „ak chceš ovládať ľudí kontroluj výrobu a distribúciu potravín“! Je prínosnejšia, lebo svojou existenciou a produkciou garantuje to najvzácnejšie – suverenitu, bezpečnosť a perspektívu zdravého, pracovitého a životaschopného národa.

súvisí s: Mladým farma nevonia

autor: Stanislav Morong
zdroj: SNN

Přestože jsem článek nazval, jak jsem ho nazval, než se dostanu k věci a text bude přímo odpovídat nadpisu, popíšu, o čem ty Sionské protokoly jako celek jsou. Pak přidám ještě nějaké zajímavé citace, které prokáží, že spousta věcí, o kterých se tam píše, se buď stalo nebo se právě děje. Teprve pak se budu věnovat těm textům o Bohu, které jsou z mého pohledu nejzábavnější. A na úplný konec napíšu pár odstavců ve stylu epilogu, který bude vycházet z informací v článku řečených.

Co to jsou Sionské protokoly?

Dá se říct, že právě tyto protokoly kdysi myšlenku světovlády posunuly do nového rozměru a jsou jistým návodem, jak zapůsobit hluboce na duši a psychologii lidí – jak davy úspěšně zmanipulovat, aby se lidi nakonec stali bezbrannými a neměli na výběr nic jiného než přijmout jejich otrocké doktríny. Stejně tak obsahují návody, jak rozbíjet národy a manipulovat s tiskem (dnes se více užívá slovo „média“). A obsahují toho mnohem víc. Celé to působí dojmem velmi silného a propracovaného „spletence“, v kterém je jeden problém pozoruhodně zohledňovaný a propojovaný s druhým. A v závěru Sionských protokolů se jaksi píše o dosažení cíle globální vlády a „dosazení izraelského krále na trůn“…

Protokoly byly přednesené za zavřenými dveřmi někdy na konci 19. století (asi roku 1897) a ven se dostaly jednak díky Sergeji Nilusovi, který je zveřejnil ve své knize roku 1906 a jednak díky americkému úspěšnému podnikateli a zakladateli automobilky „Ford“ Henrymu Fordovi, který o několik desítek let později financoval jejich hromadný tisk v západním světě a vydal i knihu s názvem „Mezinárodní židovství – celosvětový problém“…

Jejich pravost se ale oficiálně samozřejmě zpochybňuje. Oficiálně je to podvrh. Ale čeká někdo, že oficiální stanovisko k Sionským protokolům (které obsahují spoustu tajemství) bude obsahovat přiznání, že vše, co se o nich tvrdí, je pravda? Navíc – pakliže jsou Sionské protokoly podvod, jak se někdy tvrdí, proč v Rusku za Kerenského popravovali každého za jejich pouhé vlastnictví? Zřejmě byl důvod, proč je chránit před veřejností. A proč Sionské protokoly popisují stav, kterého jsme ve 20. století až dodnes byli svědky? Za několik odstavců tohoto článku se dostaneme k některým citacím těchto protokolů a já věřím, že v nich lze nalézt podobizny s naším věkem často velmi snadno. Nakonec, posuďte to pak sami.

Zmínkou o Fordově knize jsme ale narazili na židovství. Při čtení protokolů jsem byl překvapen, protože jsem se dozvěděl vcelku zásadní novinku. Autory těchto protokolů jsou Sionisté, čili Židé, kteří usilují o vybudování silného židovského státu. Je-li to skutečně tak, jak se jeví, pak předním státem, který usiluje o Nový světový řád, je Izrael, zatímco Spojené státy a ostatní spřízněné velmoci tak trochu skáčou podle toho, jak ministát Izrael píská. Samozřejmě si jako kamarádi navzájem pomáhají… (Je již docela známo, že v USA se velmi propaguje Izrael, kterému jsou připraveni pomáhat i při útoku na Írán a na rubu dolaru je kromě illuminátské pyramidy s nápisem „Požehnal započaté“ a říšské orlice také psáno „Věříme v Boha“… To je zajímavé samo o sobě. )

Všechno se děje

Nyní vyberu několik citací ze Sionských protokolů, které zcela zjevně popisují naši současnou dobu a zmíním se i o těch textech, které dávají tušit, jak by mělo vypadat jejich dobývání světa. Nakonec přidám i víceméně zábavné citace textů o Bohu, což je nakonec hlavní téma tohoto článku.

Není ani potřeba nijak zvláštního komentáře, aby ze samotných citací bylo patrné, že popisují 20. století a dnešní dobu (připomínám, že protokoly vznikly na konci 19. století). Ostatně, už zmíněný Henry Ford v roce 1921 prohlásil: “O PROTOKOLECH mohu říci pouze to, že zapadají do toho, co se děje. Jsou staré šestnáct let a hodí se do světové situace naší doby.” zdroj No posuďte sami:

Ještě poznámka: „Gójové“ je v protokolech výraz pro každého člověka, který není Žid (nebo státu, který není židovský). Gójové jsou na světě proto, aby sloužili Židům, tvrdí izraelský rabín

Protokol č. 9, 2. odst. od konce:

„Vy říkáte, že nastane ozbrojené povstání proti nám, jestliže předčasně prohlédnou podvod? Pro tento případ u nás bude na západě takový teroristický manévr, že nejchrabřější duše se zachvějí.“

Pozn. autora: 11.9.2001?

Protokol č. 6, 3. odstavec od konce:

„Stoupnutí mzdy a zdražení všech nutných život.potřeb: Vynutíme stoupnutí mezd: Tyto budou však pro dělníky bez užitku, protože způsobíme současně stoupnutí cen všech nutných životních potřeb pod záminkou, že jest to následek poklesu zemědělství a chovu dobytka.“

Pozn. autora: Jak krásný popis situace nejen v ČR!

Protokol č. 20, odst. 4 od konce:

„Státní dluhy: Státní dluh dokazuje státní nemoc a nerozumění státnímu právu.Dluhy visí nad hlavami vládců jako Damoklův meč, kteří místo aby se dlužili u svých občanů dočasnou daní, jdou s protáhnutou rukou prosit almužnu u našich bankéřů. … Pokud státní dluhy byly pouze vnitřní, Gójové přemísťovali peníze z kapes chudáků do kapes boháčů uvnitř států, avšak když podplatili jsme koho bylo potřeba, by dluhy převedli na zahraniční půdu, tu všechna státní bohatství začala téci do našich pokladen a všichni Gójové počali nám platiti daň z poddanosti.“

Pozn. autora: Přesný popis skutečných příčin současné vznikající krize + koncept, jak vše dovést v jejich prospěch.

Protokol č. 9, 4. odst.:

„Teror.Kdo slouží Masonství: Od nás vychází vše pohlcující teror. Lidé všech směrů a nauk jsou v našich službách, zastánci monarchie, demokrati, socialisté, komunisté a jiní utopisté. Všechny tyto lidi zapřáhli jsme do práce. Každý jednotlivec mezi nimi podkopává svým způsobem poslední zbytky autority a pokouší se zničiti každý přítomný pořádek. Všechny vlády byly těmito skutky otřeseny. Ony vyzývají k pokoji, jsouce za mír ochotny obětovati všecko, ale my nedáme jim pokoje, dokud neuznají naši mezinárodní vrchní vlády, otevřeně a s pokorností. “

Pozn. autora: „… jsou v našich službách, zastánci monarchie, demokrati, socialisté, komunisté a jiní utopisté.“ Politika tak, jak jsme zvyklí ji vnímat, je jen divadlo. To nejdůležitější pro všechny naše životy se odehrává za oponou.

Protokol č. 14, odst. 2:

„Budoucí nevolnictví: Dobrodiní pokoje, třebaže vynuceného věky nepokojů poslouží k novému reliéfu řečeného blaha. Chyby gojských administrací budeme znázorňovat jen v černých barvách. Zasejeme k nim takový odpor, že národy dají přednost pokoji a míru v novém nevolnictví před právy slovutné svobody, tolik mučící i vyčerpávající samotné prameny lidské existence, které vykořisťovány byly davem pobudů, neznajících co tvoří… “

Pozn. autora: „Chyby gojských administrací budeme znázorňovat jen v černých barvách…“ – samozřejmě, proč by neočerňovali ty, kteří nezastávají jejich světovládu, když je to pro ně výhodné? Lidi prý oblbnou tak, že snad i to otroctví budou sami chtít. No, snad nebudeme tak hloupí…

Protokol č. 7, odst. 2 od konce:

„Tisk a veřejné mínění: Musíme přinutit Gójské vlády, aby učinily opatření, jež by náš široce založený plán, blížící se již k svému vítěznému konci tak podporovaly, aby trpěly tlak námi tajně vzbuzeného, zdánlivě veřejného mínění, jež jsme již skutečně zorganizovali pomocí tak zvané velmoci tiskové. Až na malé nepatrné výjimky, se kterými již nepočítáme, tato velmoc je v našich rukách.“

Pozn. autora: Píšou, že moc tisku měli v rukách v době vzniku protokolů, tj. na konci 19. století… Zajímavé také je, jak si už před více jak sto lety mysleli, že jejich vítězství je blízko…

Protokol č. 2, odst. 2 od konce:

„Úloha tisku: V rukách současných vlád spočívá moc, tvořící určitou náladu v lidu – tisk. Jeho úkolem musí býti sdělovat zdánlivě údajná přání a žádosti, oznamovati stížnosti lidu a působiti nespokojenost. Triumf svobody slova (žvanění) patří tisku. Ale vlády jsou neschopné, aby použily správně této moci, i ona padla do našich rukou. Tím získali jsme svůj vliv, sami zůstavše v stínu. Díky tomu, nahromadili jsme hory zlata, ačkoliv to stálo potoky krve a slz.“

Pozn. autora: Že v médiích je pořád samá zkáza a strach, které působí „nespokojenost“, to je vidět pořád. No a když mají v rukou média, je samozřejmé, že zůstanou ve stínu. (Naštěstí máme dnes ještě stále svobodný internet a alternativní zdroje informací, s tím asi nepočítali.) Dále – jejich honba za zlatem stála „potoky krve a slz“. Přál by si to Bůh, když jsou tolik přesvědčení o své vyvolenosti (viz. níže)?

Protokol č. 12, odst. 3:

„Kontrola nad tiskem: Žádné sdělení nedojde k lidu dříve, pokud neprošlo naší cenzurou. Pro přítomnost dosáhli jsme toho až po ten stupeň, že veškeré zprávy procházejí několika agenturami, do nichž sbíhají se ze všech částí světa. Tyto agentury stanou se pak v každém směru naším vlastním zařízením a budou informovati pouze to, co předepíšeme.“ (Pozn. autora: Americké tiskové agentury mají velkou prestiž takřka po celém světě…) „Dovedli jsme nyní ovládnouti hlavy gojské společnosti do té míry, že ona cele hledí na světové události barevnými skly skřipců, které jí dáváme před oči.“

Protokol č. 3, odst. 7 od konce:

„Všeobecná hospodářská krise: Výše zmíněné nepřátelství se ještě přiostří hospodářskou krizí, která zastaví burzovní obchody a práci v průmyslu. Vytvořivše všemi dostupnými nám prostředky – pomocí zlata, (které je všechno v našich rukou), podzemními chody všeobecnou hospodářskou krizi, vrhneme na ulice celé davy dělnictva ve všech státech Evropy. Tyto davy s radostí vrhnou se prolévat krev těch, komu ony od dětství ve své nevzdělanosti a prostotě závidí a jichž majetek pak bude možno loupiti.“

Pozn. autora: Krize, kterou popisují, už nastala roku 1929, a dnes ji na nás chystají znovu a patrně ještě větší. Dále píšou o tom, jak umí vyvolávat falešné revoluce a vytvářet nepřítele, který je ve skutečnosti proti skutečnému zlu…

Protokol č. 3, odst. 6 od konce:

„Bezpečnost našich lidí: Našich lidí se nedotknou, protože okamžik převratu nám bude znám, takže se o svoji bezpečnost postaráme.“

Pozn. autora: Jen aby se o jejich plánech nedozvědělo nadkritické množství lidí, když dneska máme ten stále ještě svobodný internet…

Protokol č. 15, odst. 6:

„Jestli tento svět se zvlní, bude znamenati, že jsme potřebovali jej zvlnit, bychom porušili přespřílišnou jeho solidaritu. Jestli uprostřed něho vznikne spiknutí, tedy hlavou jeho nebude nikdo jiný, než jeden z nejvěrnějších našich druhů.“

Pozn. autora: Ti „vyvolenci boží“ chtějí rušit solidaritu. Chtěl by to Bůh?

Protokol č. 5, poslední odstavec:

„Význam osobní iniciativy: Není většího nebezpečí nad osobní iniciativu. Je-li tato geniální, ona může vykonati více než miliony lidí, mezi kterými jsme zaseli rozpor. Musíme vésti výchovu Gójské společnosti tak,že jejich ruce klesnou slabostí a skleslostí ducha proti každému podniku, který vyžaduje odvahy.“ (Pozn. autora: První z řady indicií, že vědí, že v duchovnu je velká síla, a proto oslabují své „otroky“ odváděním od Boha.) „Vším tím chceme Góje zmalátniti a vyčerpati do té míry, aby nám museli nabídnout autoritu mezinárodní.“

Protokol č. 10, 2. odst. od konce:

„Okamžik k prohlášení všesvětového krále: Přiznání našeho samovládce může uskutečniti se i dříve, zničením konstituce. Okamžik tento přijde, až národy budou zmučeny nepořádky a nemohoucností svých vlád a námi přichystané pak zvolají: “Ukliďte je a dejte nám jednoho všesvětového krále, který by nás sjednotil a zničil příčiny rozbrojů, národnostní hranice, náboženství i státní rozpočty, který by nám dal pokoj a mír, jehož sami nemůžeme nalézti ani s našimi vládci a zástupci”!“

Pozn. autora: Chtějí způsobit lidem velké utrpení (krizi), díky kterému budou lidé (při strachu) lépe manipulativní. Předpokládá se, že pod vlivem utrpení lidé nakonec uznají vládu toho, KDO JIM NABÍDNE NEJVĚTŠÍ MATERIÁLNÍ BLAHO. Krásná psychologická hra! Pozor na to! Potvrzuje to jiný text:

Protokol č. 13, 1. odstavec:

„Nedostatek chleba vezdejšího: Nedostatek chleba vezdejšího donucuje Góje mlčeti a býti našimi pokornými sluhy.“

Protokol č. 16, 2. odstavec od konce:

„Nezávislost mysli: Znajíce ze zkušenosti mnoha věků, že lidé žijí a řídí se ideami a tyto ideje pohlcují se lidmi pouze pomocí výchovy udělované se stejným výsledkem všem věkům, rozdílným ovšem způsoby, my pohltíme a konfiskujeme ve svůj prospěch poslední paprsky nezávislosti mysli, kterou již dávno řídíme, k potřebným nám předmětům a idejím.“

Pozn. autora: Už údajně existují i čipy, které mají schopnost ovládat mysl a mainstreamová média už opatrně informují, že čtení myšlenek bude možné už do pěti let. Vědci říkají „hackneme mozek a ovládneme myšlení“… – Také proto občas ve svých článcích píšu „myslete sami, individuálně“. Není totiž nadto, když můžete svobodně přemýšlet!

Oni věří, že mají Boha na své straně; vraždí, kradou a odvádějí lidi od pravdy zřejmě v božím jménu…

A dostávám se konečně k hlavnímu a nejzábavnějšímu tématu tohoto článku – k citacím protokolů o „vyvolenosti izraelského národa“ a o tom, jak je důležité Boha vymýtit z duší „Gójů“. Tak jak mě jistým způsobem štvala většina textu v Sionských protokolech, tak texty o Bohu, to jsou perly. Myslím totiž, že je dost nepravděpodobné, aby byl Bohem vyvolený kdokoliv, kdo dlouhodobě škodí celému světu jen kvůli své moci a zisku. Toto je velká naděje pro nás.

Protokol č. 4, odst. 3:

„Svoboda a náboženství: Svoboda mohla by býti neškodnou ve společenském řádě beze škody pro blahobyt národů, kdyby se držela principů víry v Boha a lidského bratrství, s výjimkou lidské rovnosti, která odporuje samým zákonům přírody i její podřízenosti. Takovou vírou, národ by byl veden rukou svého duchovního pastýře, podrobuje se božskému rozdělení na zemi. Z toho důvodu musíme podkopati víru, vymýtiti z ducha Gójů i principy o Bohu a duši a nahraditi tyto ideje matematickými výpočty a materielními tužbami.“

Pozn. autora: Přesně tak. Lidé dnes znají jen hmotné hodnoty a na ty duchovní, i na Boha samotného, už od 20. století zapomínají. (Zatímco protokoly vznikly na konci století 19.) Sionisté také přiznávají, že s Bohem lze vybudovat blahobyt a lidské bratrství – a že Bůh dokáže mnohé. Proto cítí potřebu lidi od Boha odcizovat, aby mohli duchovně zmateným lidem vládnout!!!

Protokol č. 1, odst. 3 od konce:

„Psycholog.výpočet: Naše vítězství se nám usnadnilo tím, že při svém spojení s nezbytnou nám masou, hráli jsme na nejcitlivější struny lidského ducha, na bažení po výhodách, chtivosti a nenasytných materielních žádostech lidských. Každá z těchto lidských slabostí postačí již sama o sobě, aby ochromila jakékoli šlechetnější hnutí a dala k disposici vůli lidu těm, kdož si dovedou koupiti jeho sílu.“

Pozn. autora: Hrají na „nejcitlivější struny lidského ducha“. Jak se pak můžeme divit, že pro mnohé lidi je tak těžké prohlédnout, v jakém světě skutečně žijí? V podstatě zase píšou, že jim (Sionistům) přijde výhodné, aby „Gójům“ nahrazovali duchovní hodnoty hodnotami materiálními. Ehm – nechce nejen tímto odstavcem skutečně básník říci, že čím víc je člověk duchovně silnější, tím je nebezpečnější pro plány NWO?

Protokol č. 14, 1. odstavec:

„Náboženství budoucnosti: Až staneme se vládci, nebudeme trpěti jiného náboženství mimo své, hlásající jednoho boha, s nímž je spojen náš osud vyvoleného národa a jímž stal se náš osud totožným s osudem světa. Proto musíme zbořit všechna náboženství. …“

Pozn. autora: Kde ti rádoby „osvícenci“ berou jistotu, že jejich osud je totožný s osudem světa? A že i jejich Bůh bude souhlasit s útoky proti ostatním náboženstvím? Kde berou jistotu, že jsou osvícení? A dělá skutečný osvícenec to, co lidstvu dělají dlouhá léta oni za oponou?

Protokol č. 23, odst. 1 od konce:

„Vyvolenec boží: Tento vyvolenec Boží je naznačený k tomu, by zlomil šílené síly vládnoucí instinktem a nikoliv rozumem, svojí zvířeckostí, nikoliv však lidskostí. Tyto síly nyní vítězí v projevení loupeže a každého násilí pod přetvářkou a škraboškou svobody a práva. Oni rozrušili všechny sociální pořádky, aby na nich zvedli trůn krále židovského. Jejich úloha bude však skončena v okamžik jeho vstoupení na trůn.“

Pozn. autora: Tento odstavec popisuje dosazení izraelského (světového) krále ne trůn a jeho „požadovanou“ povahu. Věří, že tento král bude „vyvolenec boží“.

Protokol č. 15, odstavec č. 12:

„Vyvolenost: V tomto rozdílu způsobilosti myšlení mezi Góji a námi, je možno jasně zříti pečeť vyvolenosti a lidskosti, oproti instinktivnímu zvířecímu rozumu Gójů. Oni vidí, ale nepředvídají a nevynalézají, leda jen věci materielní. Z toho je jasné, že sama příroda předurčila nás říditi a vládnouti světem.“

Pozn. autora: Děkuji za pobavení. Příroda je prý určila vládnout světu a oni jí za odměnu soustavně ničí v zájmu jejich zisku. Ta jim za to určitě poděkuje. No a jistě že oni jsou ti nejvyvolenější; všichni ostatní, co neuznávají židovství, jsou tupí „Gójové“… (Zajímalo by mě, kolik normálních Židů s láskou v srdci se stydí za jejich styl skryté vlády.) Všimněte si také textu „Oni vidí, ale nepředvídají a nevynalézají, leda jen věci materielní“ – jaké věci jsou podle nich ty větší a důležitější? Ty duchovní? Máte taky ten pocit, že nám skutečně utajili i Boha?

Protokol č. 5, odst. 4:

„Vyvolenost židů: “Per me reges regnant” – mým prostřednictvím vládnou králové. Proroky řečeno nám, že my jsme vyvoleni samým Bohem pro vládu nad celým světem. Bůh nás obdařil geniálností, abychom dosáhli svých cílů. Jestliže byla by geniálnost u protivníka, tento by s námi ještě zápasil, avšak přivandrovalec je méněcenný starého usedlíka. Zápas mezi námi by byl tak bezohledný, jakého ještě neviděl svět. K tomu by se opozdili jejich geniové.“

Pozn. autora: Ach, to chorobné přesvědčení…

Protokol č. 22, odst. 2:

„Dlouhověké zlo, jakožto základ budoucího blaha: Je vám ještě zapotřebí dokazovati, že naše vláda je předurčena Bohem?!… Což nedokážeme takovým bohatstvím, že všechno zlo, které tolik věků jsme byli nuceni činit, by sloužilo nakonec skutečnému blahu – přivedení všeho do pořádku?!.. Třeba prostřednictvím nějakého násilí, avšak pořádek přece bude zaveden.“

Pozn. autora: Sionisté, Svobodní zednáři, Illumináti a ostatní rádoby „osvícenci“ narušují rovnováhu v přírodě, dělají všechno pro to, aby se tím sami zahubili, ale podle Sionských protokolů skálopevně věří, že to ničení přírody (božích výtvorů) jim Bůh bez námitek schvaluje. To je fakt k smíchu. Také slibují, že za miliony mrtvých, co zavraždili pro jejich cíle, přijde pořádek, ale lidem v jiných výrocích slibují otroctví. To je pořádek za všechny prachy! A Bůh jim určitě odpustí to století násilí, manipulací, teroru a vražd, co způsobují všem lidem na světě…

A ještě jedna citace odjinud:

„Obyvatelé země jsou dvojího druhu, Izraelité a ti druzí. Izraelský lid je bohem vyvolený. To je základ naší víry.“ (Talmud, H.Kohena,vydavatelství Bajo, 1966).

Pozn. autora: V tom případě mě překvapuje, že Bůh nestvořil jenom ty Izraelce… když ostatní jsou zbyteční. Že by proto, aby Židům sloužili? Pokud ano, proč je tedy na světě tolik jiných náboženských filozofií (i mnohem starších než židovství), které se o povinnosti sloužit Židům nezmiňují ani slůvkem? Kdepak je chyba?

Chyba už v základech myšlenky NWO?

Pravidla judaismu: bázeň před Bohem, láska k Bohu a láska k bližnímu člověku; svět má spočívat v pravdě, spravedlnosti a míru.

Láska, bázeň (oddanost) před Bohem, mír a spravedlnost je víceméně to, o čem je nejen židovství, ale většina světových náboženství. Pokud vím, Bůh rozhodně nechce, aby Mu někteří rádoby vyvolenci „obětovali“ masové vraždy, podvody, zrady, odvádění lidstva od skutečné pravdy, snahy o zrušení všech náboženství kromě judaismu, neregulerní války, devastaci přírody, šílenství po celosvětové vládě a podmanění božské přírody vůbec, což nynější vládci za oponou předvádí. Navíc až příliš mnoho kvůli vlastnímu zisku zasahují do přírodních systémů Země, kterým nerozumí. Žádný člověk dodnes neobjevil všechna tajemství přírody a umělé zásahy do jejích systémů mohou časem hodně zabolet i ty, kteří do těchto nepochopených systémů zasahují!

A pokud na Zemi opravdu žijí osvícenci, jak o sobě tvrdí autoři Sionských protokolů a jejich příznivci, tak oni to nebudou. Ve skutečnosti těmi osvícenci budou spíše lidé, kteří znají vyšší sféry lásky, pomáhají ostatním a neničí život – neboť ví, že život má posvátnou hodnotu a s láskou ho stvořil Bůh, před kterým mají opravdový respekt. Nebudou to ale lidé, kteří pro svůj zisk a absolutní zotročení lidí dlouhá léta nemilují, ale masově vraždí; nebo lidé, podle kterých jsou rostliny od Boha nedokonalé, takže musí dělat GMO a uměle zasahovat do genetiky rostlin (genetika je v plenkách). Mezi osvícence budou těžko patřit i lidé, kteří mají pocit, že Bůh neumí sám ovládat počasí, takže do toho komplexního, citlivého a málo pochopeného systému svojí lidskou nedokonalostí musí pořád zasahovat. (Ti rádoby „osvícenci“ a jejich pomocníci nechápou obrovskou až nepředstavitelnou složitost přírody, ale přehlížejí to – raději manipulují s jejími nepochopenými systémy a riskují, že jednou něco pokazí víc než si sami přejí a odsoudí se k vlastní záhubě.)

Vnímám to tak, že nemají ponětí, jak je vše komplexně provázané a že nevědí, co dělají. Dělají práci proti Bohu, ne pro Boha. Jeho výtvory znehodnocují, ničí, vraždí. Podkopávají rovnováhu v přírodě, což je boží výtvor, na kterém jsou i oni existenčně závislí. Nemají úctu k nepochopitelně složitému božímu stvoření a to se považují za vyvolence? To si myslí, že to se svými otrokářskými plány někam dotáhnou, když si sami zničí Zemi, kterou chtějí ovládnout? Možná něčemu nerozumím, ale nejde mi to dohromady.

Teď stačí, aby se příroda rozzlobila – anebo ten Bůh, o kterém zřejmě sami ví, že existuje, s nimi skutečně nebyl spokojený. Stačí, aby jejich pochopení biblických odkazů bylo skutečně mylné a Bůh si to s nimi vyřídí po svém. A nedokážu si představit, že by jejich jednání bez výhrad schvaloval.

Bible:

„Rozběsnily se národy a doba uzrála pro tvůj hněv. Nastává soud nad mrtvými: tvoji služebníci, proroci a všichni, kdo tě ctili, velcí i malí, budou odměněni a ti, kdo hubili zemi, budou zahubeni.”

Kdopak planetu Zemi „hubí“ nejvíc?

Šrímad Bhagávatam:

„Vlivem nevědomosti neví materialista nic o skutečném vlastním zájmu, o příznivé cestě života. Je chtivými touhami připoutaný k hmotnému požitku a s tímto cílem spřádá všechny své plány. Pro dočasné uspokojení smyslů takový člověk vytváří společnost plnou závisti, a následkem této mentality se topí v oceánu utrpení. Je to takový hlupák, že o tom ani neví.“

Na koho sedí tento popis hlupáka?

Ničit svět stvořený všemohoucím a neporazitelným Bohem, který raději tvoří a miluje – a ničit ten svět jen kvůli vlastnímu zisku a moci a ještě si myslet, že je Bůh na jejich straně… tak jako oni bych se mýlit rozhodně nechtěl. Vždyť i podle různých svatých Písem si Bůh po svých oddaných přeje především lásku – nikoliv to, co dělají naši vládci za oponou. Písma také říkají, že nemá NIKDO šanci skutečného Boha porazit! On je nejsilnější a všemohoucí a jakmile bude chtít, pohne – řekněme prstem a udělá ze všech těch škodných a hříšných během zlomku sekundy cucflek. Nebo je pro poučení nechá dosystosti vykoupat v následcích jejich vlastních nedomyšlených činů proti všemu Stvoření. (Kniha Bible „Zjevení Janovo“ popisuje v kapitole 20, jak si bude Bůh podle křesťanské víry vychutnávat ďábla, zatímco ty s upřímnou vírou v Ježíše Krista před největším utrpením osvobodí.)

Židovství nebo satanismus?

A když jsme v předchozí závorce narazili na předpovídané zničení ďábla, můžeme plynule navázat. Je tu totiž i něco, co se sionskými texty o Bohu moc neslučuje: Indicie neukazují jen na propojení mezi Sionskými protokoly a chorobném přesvědčením Sionistů, že jsou k světovládě vyvoleni Bohem. V poslední době se ozývají i některé křesťanské církve a organizace, které striktně nesouhlasí s tím, co se potichu děje ve Vatikánu. Papeže Benedikta XVI. otevřeně vyzývají k jeho odstoupení, protože podle jejich slov schvaluje vytváření jednotného, celosvětového náboženství, které však už není ani založeno na víře v láskyplného Boha, ale na satanismu. Již několikrát se totiž sešli ve Vatikánu a v Assisi příznivci celé řady náboženství, kteří uctívají Antikrista či démony – čili odvrácenou stranu Boha! (Viz. například článek na stránkách Byzantského katolického patriarchátu s názvem Celosvětové náboženství (Otevřený dopis všem křesťanům)). Římskokatolická církev patrně již před mnoha lety opustila upřímnou víru v Krista a dlouhodobě za oponou spolupracuje s elitami světa na vytváření NWO; mimo jiné právě tím, že vytváří základy pro celosvětové satanistické náboženství, kterým v budoucnu hodlají dále zmást lidstvo (více o podvodech v církvi v článku Utajovaná história církvi).

Je v tom jaksi bordel. Sionisté se v protokolech skoro rozplývají nad svou vyvoleností židovským Bohem, zatímco římskokatolická církev ve spojení s dnešními elitáři podráží nohy Kristovi a podává ruku Satanovi, což je obrat o sto osmdesát stpňů. Otázky: Jak se satanismus slučuje s židovstvím, od kterého se před sto lety odrazili Sionisté? V co vlastně všichni ti, co uslilují o Nový světový řád, jako celek věří? Že by během 20. století pochopili, že skutečný Bůh na jejich straně nestojí, tak se kvůli posedlosti zisky a mocí rozhodli opustit Boha? Ale tak jako tak – oni si vážně myslí, že naleznou způsob, jak porazit Boha a Jeho vůli? Jaká je pravděpodobnost, že se jim to podaří? Písma píšou jasně: Nulová, protože Bůh vždycky stojí nade všemi. Není mocnější duchovní bytosti než Jeho. Tak ať si všichni uvědomí, na jaké straně stojí.

A tak v této části článku snad nezbývá nic než ironicky popřát všem věřícím v NWO hodně štěstí v boji proti neporazitelnému Bohu, Pánu Vesmíru…

Bůh, Sionisté a my

Pojednávali jsme o Sionských protokolech a nakonec jsme postupně skončili u úvah nad existencí Boha. Není to z další z indicií, že ve skutečnosti „vše souvisí se vším“?

Nezbývá než znovu dodat, abychom se my věnovali hlavně svým duším a rozvíjeli v nich především lásku a Boha. Abychom ignorovali všechny myšlenky a emoce, které nás citelně strhávají do dalších nejistot a nepříjemných myšlenek, protože ti, co usilují o naše zotročení, spoléhají na strach v našich srdcích. Místo strašení raději hledejme Boha. Toho skutečného, který je příznivě nakloněný všem milujícím a hledajícím. Není totiž nadto, když člověk má v době všemožných nejistot nějaké duchovní jistoty, které nemůže poskvrnit žádná hmotná krize ani blázen za pomyslným velícím pultem ani nikdo jiný. A kromě toho – citace ze Sionských protokolů dokládají, že ti u moci zjevně o Bohu leccos vědí. Ale nemají rádi, když „Gójové“ či „otroci“ pod nimi jsou duchovně silní, a určitě vědí proč. Oni nechtějí, abychom uměli svobodně myslet a abychom měli víru, kterou bychom si sami vybrali, protože pak se jim vymykáme kontrole a jsme pro ně nebezpeční! V té chvíli totiž už máme sílu, kterou oni dlouho potlačují…

Každý člověk, který realizuje Boha a lásku ve svém životě a stane se imunním vůči strachu, je morálně větší a hodnější úcty než tito rádoby “bozi”.

Poznámky:

1. Pro citace protokolů použit materiál ze stránek pravda.blatna.cz – kdo má zájem, může si na těchto stránkách dohledat plné znění všech protokolů a projít si i články, kde se dozví i několik dalších informací.
2. Zastánce římskokatolické církve si dovoluji ještě jednou upozornit, že vedení této církve pracuje zásadně proti Bohu a určitě využívá své moci, aby seřadili katolíky do jedné, nesprávné linie myšlení. Dávejte si pozor na jakékoliv formy podvodu, zejména pak ty duchovní.

autor:  Jaroslav Krejčí
zdroj: fenomen2012.net

Následující řádky obsahují výňatky z oficiální žaloby, již podal u Mezinárodního soudního dvora v Haagu MUDr. Mathias Rath a ostatní. Obsáhlé podání obviňuje světové farmaceutické korporace a vedoucí světové politiky ze zločinného spolčení, genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.

Dr. Rath v úvodním resumé píše:
Tato žaloba přináší před Mezinárodní soudní dvůr (ICC) ty největší zločiny, které kdy byly spáchány v dějinách lidstva. Žalovaní jsou obviňováni ze zraňování a smrti miliónů lidí kvůli „obchodu s chorobami“, z válečných zločinů a dalších zločinů proti lidskosti. Všechny tyto zločiny spadají pod jurisdikci Mezinárodního trestního soudu.

Obžalovaní vědí, že budou za tyto zločiny voláni k odpovědnosti, a proto spustili globální kampaň k podkopání autority ICC s cílem vyhnout se mezinárodnímu právu a pokračovat ve svých zločinech ke škodě všeho lidstva.

Z tohoto důvodu musí být tato žaloba podaná ICC považována za krajně naléhavou. Každá fyzická osoba a každá vláda je tímto vyzvána účastnit se na této žalobě s cílem jednou provždy skoncovat s těmito zločiny.

Kartel
Obvinění přednesená v této žalobě souvisí s dvěma hlavními oblastmi zločinu:

• genocidou a dalšími zločiny proti lidskosti, spáchanými v souvislosti s farmaceutickým podnikáním s chorobami.
• válečnými zločiny a agresí a dalšími zločiny proti lidskosti, spáchaným v souvislosti s nedávnou válkou proti Iráku a mezinárodní eskalací s úmyslem vyvolat světovou válku.

Obě tyto oblasti zločinu spolu přímo souvisí a spojuje je jediný faktor: Byly spáchány jménem a v zájmu stejných korporačních investičních seskupení a jejich politických chráněnců. Před vyjmenováním důkazů a předvedením společných motivů obviněných je nezbytné provést krátké historické zhodnocení.

Ve 20. století vybudovaný farmaceutický průmysl byl organizován s cílem dosáhnout kontroly systémů zdravotní péče po celém světě systematickým nahrazováním přirozených nepatentovatelných terapií patentovatelnými, a proto výnosnými syntetickými léky. Tento průmysl se nerozvinul sám od sebe. U jeho počátků stojí investiční záměr hrstky nejbohatších podnikatelů, kteří bez nejmenších výčitek svědomí vědomě definovali lidské tělo jako vlastní tržiště za účelem zmnožení svého majetku.

Řídící silou tohoto investičního průmyslu byla Rockefeller Group. Ta na přelomu 19. na 20. století již kontrolovala více než 90% petrochemického obchodu ve Spojených státech a hledala nové globální investiční příležitosti. Další investiční seskupení aktivní v této oblasti se vytvořilo kolem této Rothschildovy finanční skupiny.

Kartel a druhá světová válka
Po Rockefellerově Standard Oil (dnešní EXXON) byl v první polovině 20. století druhou největší farmaceutickou a petrochemickou společností korporační konglomerát IG Farben s ústředím v Německu. Tento korporační konglomerát byl jediným a nejdůležitějším faktorem růstu politické moci Hitlera a jejich společným cílem dobytí Evropy a světa. Ve skutečnosti byla druhá světová válka útočnou válkou plánovanou spuštěnou a vedenou od plánovacích stolů IG Farben. IG Farben byla mateřskou firmou IG Auschwitz, největšího průmyslového závodu tohoto chemického kartelu mimo hranice Německa. Velká část majetku tohoto kartelu pocházela z práce, krve a utrpení otroků, včetně těch z koncentračního tábora Auschwitz. IG Farben podporovala a využívala bezohledných politických vládců Německa jako poslušných nástrojů v úsilí o ekonomickou nadvládu nad Evropou a zbytkem světa.

IG Farben byla největším akcionářem Rockefellerovy Standard Oil a obráceně. Tehdy však plány IG Farben, stát se vůdčím farmaceutickým a petrochemickým konglomerátem na světě, ukončilo vítězství spojeneckých vojsk nad nacistickým Německem. Od té doby se stal řídící finanční skupinou tohoto průmyslu Standard Oil a další farmaceuticko petrochemické korporace Rockefellerova konsorcia, a tak to zůstalo dodnes.

Při Norimberském válečném soudu vedeném roku 1947 proti manažerům kartelu IG Farben bylo několik z nich shledáno vinnými a byli usvědčeni z provádění zločinů proti lidskosti, včetně masové vraždy, plenění a dalších zločinů. Norimberský válečný tribunál následně demontoval kartel IG Farben na dceřiné společnosti Hoechst, Bayer a BASF. Dnes je každá z nich větší, než byla mateřská IG Farben.

V současné době jsou vůdčími světovými exportéry farmaceutických produktů Spojené státy americké a Velká Británie. Od společností v těchto dvou zemích pochází dva ze tří dnes celosvětově obchodovaných léků.

Základy farmaceutického podnikání
Obvinění mají na svědomí úmrtí stovek milionů lidí, kteří nepřestávají umírat na kardiovaskulární choroby, rakovinu a další nemoci, jimž může být předcházeno a mohly být do značné míry již dávno eliminovány.

K předčasné smrti milionů lidí nedochází v důsledku shod okolností ani nedbalostí. Je úmyslná a systematicky organizovaná ve prospěch farmaceutického průmyslu a jeho investorů s jediným účelem – expanze globálního odbytu léčiv v hodnotě trilionů dolarů.

Tržištěm farmaceutického průmyslu je lidské tělo a návratnost jeho investic závisí na prodlužování a rozšíření nemocí. Jeho zisky závisí na patentovatelnosti léků, které z něj dělají nejvýnosnější podnikání na Zemi.

Na rozdíl od toho prevence či vymýcení nějaké choroby významně zužuje nebo úplně eliminuje poptávku po farmaceutických drogách. Farmaceutické korporace proto systematicky maří prevenci a likvidaci chorob.

Aby mohly páchat tyto zločiny, užívají farmaceutické korporace labyrint plný vykonavatelů a spoluviníků ve vědě, v medicíně, hromadných sdělovacích prostředcích a politice. Vlády všech států jsou manipulovány nebo mnohdy dokonce řízeny lobbyisty a bývalými manažery farmaceutického průmyslu. Legislativa všech států je po desetiletí korumpována a zneužívaná k obhajování zájmů mnohatrilionového dolarového „obchodu s nemocemi“, čímž je ohroženo zdraví a životy stovek milionů nic netušících nemocných a národů.

Výchozí podmínkou růstu farmaceutického průmyslu coby úspěšného investičního podnikání bylo vyloučení konkurence bezpečných přirozených terapií, jelikož nejsou patentovatelné a skýtají nevelké marže. Přirozené terapie navíc mohou efektivně pomáhat předcházet nemocem a eliminovat je kvůli své základní roli v buněčném metabolismu.

Výsledkem této systematické eliminace přirozených zdravotních terapií bylo převzetí systémů zdravotní péče ve většině zemí světa a miliony lidí a téměř všechny národy se tak dostaly do závislosti na farmaceutickém průmyslu a jeho investičních obchodech.

Farmaceutický průmysl jako organizovaný podvod
Farmaceutický průmysl nabízí milionům pacientů „zdraví“ – ale toto očekávání neplní. Namísto toho poskytuje produkty, které pouze mírní symptomy zatímco podporují chorobu v pozadí jako předpoklad pokračujícího obchodu. K zakrytí tohoto podvodu, tento průmysl používá dvakrát více peněz, než vynakládá na výzkum příštích léčebných terapií.

Tento organizovaný podvod je jedinou příčinou, proč tento investiční obchod za strategicky navrženou kouřovou clonou „dobrodinců“ lidstva přetrval téměř století. Kriminální praktiky tohoto průmyslu drží životy 6 miliard lidí a ekonomiky většiny zemí světa jako rukojmí.

Demaskování farmaceutického “obchodu s nemocemi”
V uplynulých deseti letech jsem usiloval o demaskování organizovaných podvodů tohoto největšího investičního průmyslu na zemi. Poukazoval jsem na to, že největší překážkou zlepšování zdraví lidí na naši planetě je samotný farmaceutický průmysl – a jeho povaha coby investičního průmyslu žijícího z rozšiřování spektra nemocí.

Jako vědec jsem byl ve výhodě při pátrání po skutečných příčinách kardiovaskulárních chorob a dalších chronických onemocnění. Společně s kolegy jsem byl nápomocen při dokumentování účinných, přirozených a nepatentovatelných alternativ k farmaceutickému „obchodu s chorobami“. Objev přirozených molekul optimalizujících buněčný metabolismus umožní lidstvu předcházet a do značné míry eliminovat většinu nejběžnějších současných chorob, včetně kardiovaskulárních onemocnění, rakoviny a mnoha jiných.

Pozadí současné mezinárodní krize a útočné války proti Iráku
Aktuálně ohrožují přežívání farmaceutického průmyslu, a tím i celé základny dlouhodobých investic průmyslu v hodnotě stovek trilionů dolarů, čtyři hlavní faktory:

Neřešitelné právní konflikty, následek laviny žalob a soudních procesů proti mnoha farmaceutickým korporacím volaných k odpovědnosti za produkt.
Neřešitelné vědecké konflikty kvůli průlomům v přirozených nepatentovatelných terapiích, které efektivně a do značné míry zcela vymýtí nemoci jako tržiště.
Neřešitelné etické konflikty, a z toho vyplývající ztráta důvěryhodnosti celého farmaceutického obchodu v důsledku toho, že jejich přemrštěné patentové poplatky většině lidí limitují přístup k léčivům, což s sebou nese riziko předčasného úmrtí miliónů lidí.
Neřešitelné korporační konflikty. Demaskování modelu farmaceutického podnikání jako organizovaného podvodu.

Pharma-kartel po desítiletí vyvíjel maximální úsilí při ochraně svého globálního podnikání s patentovanými drogami a zákazech rozšiřování konkurenčních nepatentovatelných léčebných alternativ. Tyto snaha na mezinárodní úrovni vedla k proniknutí do Evropského parlamentu a zneužívání Světové zdravotnické organizace a dalších institucí Spojených národů.

Nyní, poté když byl největší investiční průmysl na Zemi odhalen jako organizovaný podvod – obtížený desetitisíci záručních soudních procesů – získalo na neodkladnosti bezprostřední prosazení globálních zákonů na ochranu tohoto průmyslu k zakrytí těchto zločinů a zajištění trvalé kontroly nad investičním „obchodem s chorobami“ a tím i celosvětově nad lidským zdravím.

Tyto dalekosáhlé ochranářské zákony ve prospěch organizovaného podvodu předpokládají okleštění občanských práv a další drastická opatření, jenž nemohla být realizována v době míru. Zavedení těchto opatření vyžaduje vystupňování mezinárodní krize, série vojenských konfliktů, vědomě připouštějících možnost použití zbraní hromadného ničení, a spuštění světové války. Jen tehdy může nastat globální psychologická situace, která by připustila okleštění občanských práv, přechod k stannému právu a všeobecnou implementaci ochranářských zákonů, umožňujících obviněným pokračovat v „obchodě s chorobami“ a dalších zločinech.

Za této situace se farmaceutický průmysl stal největším přispěvatelem k volbám George W. Bushe, aby mohl uplatnit přímý vliv na nejmocnější vojensko-politické centrum světa. Bushovým zvolením získala Rockefellerova investiční skupina přímý přístup do Bílého domu, Pentagonu a tím i k politickým rozhodnutím. Stejné ovlivňování uplatnila Rothschildova skupina v případě Blairovy vlády ve Velké Británii.

Není tedy žádným překvapením, že právě dva největší exportéři farmaceutických produktů, Spojené státy americké a Velká Británie, stojí v čele současné mezinárodní krize a podněcovali k válce proti Iráku. Údajná nezbytnost této války byla občanům v Americe, Velké Británii a světa prezentována pod falešnou záminkou globálního boje proti „terorismu“, eliminace „ničemných vlád“ a křížového tažení proti šíření zbraní hromadného ničení.

Tytéž korporační zájmové skupiny a jejich stejní političtí chráněnci, odpovědní za miliony úmrtí v důsledku trvajícího podnikání s nemocemi, jsou odpovědné nejen za hrozbu zbytečné smrti desetitisíců nevinných lidí v Iráku a za smrt mladých vojáků z Ameriky, Velké Británie a dalších zemí. Mají na svědomí spuštění a vedení útočné války proti Iráku bez jakéhokoli mezinárodního mandátu. Mají na svědomí zotročování, loupení a další zločiny v současné době prováděné v okupovaném Iráku.

Jestliže tyto zájmové skupiny a jejich političtí chráněnci nebudou za tyto zločiny ihned povoláni k odpovědnosti, pravděpodobně budou pokračovat v eskalaci mezinárodní krize se skutečným rizikem války se zbraněmi hromadného ničení.

V této kritické a dějinné situaci přináším tyto zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločiny agrese a genocidy do péče prokurátora Mezinárodního trestního soudu s naléhavou výzvou, aby začal neodkladně jednat, abychom zabránili dalším zločinům a skutečné katastrofě ve formě světové války.

Vyzýváme veškeré fyzické osoby, vlády, společnosti či instituce kdekoli na světě, jenž trpí těmito zločiny či touží po jejich ukončení, aby se připojily k této žalobě.

Obvinění z trestných činů
Obvinění v této žalobě se vztahují na zločiny ve dvou hlavních oblastech:

• Zločiny spáchané v rámci farmaceutického „obchodu s chorobami“ včetně zločinu genocidy a dalších zločinů proti lidskosti.
• Zločiny související s válkou proti Iráku v roce 2003 a stupňováním mezinárodního napětí k světové válce, včetně zločinů války a agrese stejně jako ostatními zločiny proti lidskosti.
• Tyto dvě oblasti trestného činu jsou přímo propojené protože byly spáchány v jménu a zájmu stejných korporačních investiční skupin a jejich politických ochránců. Žalovaní jsou obviněni z nejvážnějších zločinů spáchaných proti celému lidstvu a jsou proto podřízeni principům mezinárodního trestního řízení.

Historický precedens
Norimberský válečný tribunál proti exekutivě farmaceuticko-petrochemického kartelu IG Farben:

Před více než půlstoletím vedl Norimberský válečný tribunál proces proti exekutivě společnosti IG Farben, největšího farmaceuticko-petrochemického kartelu předválečné Evropy. Norimberský tribunál pohnal před soud ty, kteří se zasloužili o druhou světovou válku, nastavil tak precedens pro mezinárodní stíhání válečných zločinů a zřídil v Haagu Mezinárodní soudní dvůr.

Většina lidí dnes už neví, že Norimberský válečný tribunál neodsoudil jen politické a vojenské vůdce, ale také členy exekutivy společností, které dostaly k moci Hitlera. Před tímto válečným tribunálem stanulo 24 obviněných vysokých úředníků a manažerů IG Farben. Hlavní prokurátor Telford Taylor z USA v úvodní řeči konstatoval: „Žaloba obvinuje tyto muže z plné odpovědnosti za to, že na lidstvo uvalili tu nejpustošivější katastrofickou válku v celé jeho historii. Obviňuje je z masového zotročování, plenění a vraždění. Jsou to hrozná obvinění.“

Výňatek z první důkazní části žaloby

1. Důkazy o genocidě a dalších zločinech proti lidskosti spáchaných v souvislosti s farmaceutickým “obchodem s nemocemi“

Uvedené specifické důkazy prokazují, že obvinění jsou odpovědní za záměrné udržování a rozšiřování chorob s cílem vyvolat nové choroby a rozšiřují použití léčiv, kdysi registrovaných pro jedinou chorobu, na tolik dalších onemocnění, jak je jen možné.

K dosažení těchto strategických cílů obvinění v globálním rozsahu navrhli, realizovali, řídili a organizovali podvodné obchodní schéma, jehož ekonomický dopad nemá obdoby v celé lidské historii.

1.1. Úmyslné rozšiřování (spektra) chorob

V následujícím specifickém důkazu ukazujeme, že obvinění vědomě udržují a rozšiřují současná nejběžnější onemocnění navzdory tomu, že by těmto chorobám mohlo být efektivně předcházeno a mohly by být z velké části vymýceny, což by zachránilo milióny životů.

1.1.1. Koronární srdeční choroby

Základní příčinou chorob srdeční tepny a infarktů je strukturální oslabení a narušená funkce arteriální stěny, což se – podobně jako kurděje – projeví při dlouhodobém nedostatku vitamínů a dalších nepostradatelných živin.

Farmaceutické přístupy k prevenci a léčbě kardiovaskulárních onemocnění však tyto příčiny úmyslně ignorují a raději se zaměřují na ošetřování symptomů, jako například snížení hladiny cholesterolu v krvi.

Zatímco se záměrně vystříhají léčby onemocnění, kvůli níž jsou prodávány, vyvolávají škodlivé vedlejší účinky těchto farmaceutických drog nová onemocnění. Celkový celosvětový počet obětí kardiovaskulárních chorob v důsledku těchto úmyslných zločinů obviněných představuje více než 12 miliónů životů ročně.

1.1.2. Vysoký krevní tlak

Základní příčinou vysokého krevního tlaku je zvýšené namáhání arteriálních stěn kvůli nedostatku nepostradatelných živin v buňkách arteriálních hladkých svalů, vedoucí k zužování průměru artérie a zvyšování krevního tlaku. je K dispozici je velké množství klinických studií dokumentujících výhody použití nepatentovatelných stopových prvků, především aminokyseliny argininu a hořčíku. Tyto napraví výchozí nedostatek v miliónech buněk cévních stěn, které se uvolní a se zvětšujícím se průměrem cév dojde k opětovné normalizaci krevního tlaku,

Farmaceutické drogy prodávané k ošetření vysokého krevního tlaku se opět záměrně zaměřují jen na ošetření symptomů. Například, beta-blokátory redukující počet srdečních tepů a diuretika zmenšující krevní objem. Tyto farmaceutické drogy záměrně obcházejí odstranění “křeči” v cévních stěnách, která je základní příčinou vysokého krevního tlaku. Zatímco vědomě obcházejí vyléčení onemocnění, mají dlouhodobé škodlivé vedlejší účinky, potenciálně vyvolávající velké množství nových onemocnění a tím poptávku po nových lécích.

Přímým důsledkem tohoto postupu obviněných zůstává po celém světě několik set miliónů nevyléčených pacientů s vysokým krevním tlakem a počtu jejich obětí každodenně přibývá.

1.1.3. Selhání srdce

Základní příčinou srdečních selhání je nedostatek buněčných biokatalyzátorů, určitých vitamínů, minerálů, carnitinu, koenzymu Q10 a dalších bioenergetických nosičů v miliónech svalových buněk srdce. To má za následek oslabení čerpací funkce srdce a hromadění vody v těle.

Farmaceutické přístupy vědomě ignorují tuto skutečnost a soustřeďují se opět jen na symptomy. Diuretika prodávaná k zabránění selháním srdce vylučují nejen v těle nahromaděnou vodu, ale vypláchnou i vitamíny, minerály a další ve vodě rozpustné nosiče bioenergie. Farmaceutické drogy prodávané proti selhání srdce tudíž toto onemocnění ve skutečnosti zhoršují a mají na svědomí omezené životní očekávání pacientů se srdečními vadami, jakmile je nasazena léčba diuretiky.

Zatímco úmyslně obcházejí léčení příčin onemocnění, tyto farmaceutické drogy odplaví z těla podstatné živiny, čímž zhorší výchozí příčinu onemocnění. V přímém důsledku tohoto postupu obviněných zůstává celosvětově nevyléčeno a nakonec předčasně zemře přes sto miliónů pacientů se srdečními vadami.

1.1.4. Nepravidelný srdeční tep

Základní příčinou nepravidelného pulsu je nedostatek stopových prvků, vitamínů, minerálů, ubiquinonu (koenzym Q 10) a dalších nosičů bioenergie v miliónech elektrických svalových buněk srdce. Toto má za následek narušení vytváření nebo přenosu elektrických impulsů potřebných pro normální srdeční tep. Nedávná dvojitá slepá studie kontrolovaná placebem jednoznačné prokázala, že terapeutické použití stopových prvků je efektivní, spolehlivé a skýtá způsob jak obnovit výchozí zdravé podmínky při nepravidelném tlukotu srdce.

V kontrastu s tím, farmaceutický přístup k léčení nepravidelného srdečního tepu tyto skutečnosti vědomě ignoruje a místo toho se zaměřuje jen na symptomy. Drogy prodávané k upravení této poruchy mnohdy nepravidelný srdeční tep zhorší, způsobí srdeční zástavu a předčasné úmrtí pacientů.

Před desetiletím spisovatel Thomas Moore v knize “Deadly Medicine” zdokumentoval případ, kdy jedna z nových tříd léků proti arytmii přivodila jen v USA větší počet úmrtí, než bylo US ztrát na životech ve vietnamské válce. Přímým důsledkem těchto postupů obviněných je, že celosvětově zůstává nevyléčeno přes sto milionů pacientů se srdeční arytmií a počtu jejich obětí každodenně přibývá.

1.1.5. Rakovina

Rakovina byla ještě donedávna považovaná za rozsudek smrti. Nedávné pokroky v přirozené buněčné medicíně to ale podstatně změnily. Nyní už je očividné, že rovněž v případě této choroby byl lékařský výzkum nepatentovatelných terapií vědomě zanedbáván a obviněnými vyloučen ve prospěch neúčinných drog, které epidemii rakoviny, jednoho z jejich nejlukrativnějších obchodů, umožnily pokračovat. Kvůli mimořádnému rozsahu a dopadu těchto zločinů, spáchaných obviněnými v souvislosti s epidemií rakoviny, si je prezentujeme ve větších podrobnostech.

Skutečnost, že se všechny typy rakoviny rozšiřují v těle stejným způsobem: za využití trávících enzymů – kolagenů (collagenázy, metalloproteinázy), je vědecký fakt. Tyto enzymy lze blokovat, a tím zabránit rozšíření rakovinných buněk, terapeutickým použitím přirozené aminokyseliny, lysinu, a to zejména společně s jiným, rovněž nepatentovatelným stopovým prvkem. na tento léčebný přístup reagují všechny druhy doposud studované rakoviny, včetně rakoviny prsu, prostaty, karcinomů, rakoviny plic, rakoviny kůže, fibroblastomů, synoviální rakoviny a všech dalších forem nádorů.

Jediným důvodem proč tento zásadní objev nebyl v medicíně dále prozkoumán a celosvětově použit k vyléčení pacientů postižených rakovinou je skutečnost, že tyto substance nejsou patentovatelné, a proto docilují jen nízkých tržních marží. Ještě mnohem důležitější ale je, že jakékoli efektivní potírání libovolného onemocnění nakonec povede k jeho vymýcení – a tím i k zániku mnohatriliónového dolarového trhu s farmaceutickými drogami.

Farmaceutické drogy prodávané pacientům trpícím rakovinou jsou obzvlášť podvodné a zlovolné. Pod záminkou ošetřování rakoviny jsou pacientům pod krycím názvem “chemoterapie” aplikovány toxické substance, včetně derivátů yperitu. Skutečnost, že tyto toxické směsi zničí také miliony jejich zdravých tělesných buněk je vědomě zakalkulována.

Se znalostí těchto skutečností, byly tedy vědomě vzaty v úvahu následující důsledky: rakovina v první řadě zůstane celosvětovou epidemií, poskytující výnosnou bázi dlouhodobému obchodu vynášejícímu trilióny dolarů. Za druhé, soustavná aplikace toxických prostředků formou chemoterapie vyvolává u rakovinových pacientů přijímajících tyto toxické substance epidemii nových chorob.

V důsledku této strategie je produkce farmaceutických drog pro ošetřování nebezpečných vedlejších účinků chemoterapeutických léčiv – včetně infekcí, zánětů, krvácení, selhání různých orgánů, atd. – ještě lukrativnější než obchod se samotnými chemoterapeutiky. Obvinění tudíž aplikují organizovaný podvodný postup ke škodě stovek milionům rakovinových pacientů s jediným úmyslem: jde o jejich finanční obohacení.

1.1.6. AIDS a další infekční nemoci

V přístupu k jedné z nejvražednějších epidemií v lidské historii, AIDS, je aplikováno podobné, promyšlené podvodné schéma. Vědecké studie již 10 před lety ukázaly, že vitamin C může snížit schopnost replikace HIV-viru o více než 99%. Tento fakt obvinění dobře znají už přes deset let.

Obvinění prokazatelně záměrně ignorovali a obešli tento spolehlivý, nicméně nepatentovatelný, léčebný postup a vyvinuli proti AIDS patentované drogy s těžkými vedlejšími účinky. Navíc jsou tato léčiva kvůli přemrštěným licenčním poplatkům nedostupná velké většině lidí na této planetě. Obvinění jsou vinni ohrožením životů a zapříčiněním smrti stovek miliónů lidí v Africe, Jižní Americe, Asii a všech ostatních regionech světa v důsledku jejich zločinného obchodního plánu.

Obdobným způsobem bojkotují informaci, že jediným a nejdůležitějším opatřením zvyšujícím imunitu vůči infekčním onemocněním je optimální přísun vitamínů B6, B12, kyseliny listové a určitých dalších nepostradatelných živin. Vědecky podloženou skutečností je, že tyto biokatalyzátory buněčného metabolismu zvyšují produkci leukocytů, které jsou hlavní zbraní našeho těla vůči libovolné infekci. Systematickým zadržováním této informace, obzvlášť stovkám miliónů dětí a dospělých v rozvojovém světě, farmaceutický průmysl vědomě ohrozil životy stovek milionů lidí v těchto oblastech. Všichni obvinění ví, že v těchto oblastech světa si sotva kdo může dovolit léčbu jejich farmaky a zemře.

Zadržování životně důležitých informací o přirozených nepatentovatelných alternativách, sloužících k prevenci a potírání infekčních onemocnění, vede nejen k zbytečnému úmrtí milionů lidí, ale také ke krachu ekonomik mnoha rozvojových zemí. Přímým důsledkem je další dramatické zhoršování již existující nerovnováhy nynější světové ekonomiky. Tyto země jsou vědomě hnány do konfliktu, v němž mohou jen prohrát.

1.1.7. Ostatní nemoci

Zdravotním problémem stejně tak nepřestávají být i jiná, degenerativní, zánětlivá, infekční a mnoho jiných současných nejběžnějších onemocnění, protože je obvinění definovali a ochraňují jako tržiště svého zločinného “obchodu s nemocemi”.

1.2. Doklady o kriminálních obchodních praktikách obviněných

1.2.1 Úmyslná expanze chorob a vyvolávání nových onemocnění u pacientů za účelem rozšíření trhu s farmaceutickými drogami

Pro rozšíření odbytu jsou obviněnými vyráběny a po zralé úvaze i přes známé škodlivé vedlejší účinky prodávány níže uvedené skupiny léků. Tímto zločinným jednáním obvinění pod záminkou boje proti stávajícím vědomě vyvolávají nová onemocnění. Okolnost, že nové nemoci vyvolané vedlejšími účinky těchto drog se projeví až po mnoha letech je využívána jako dodatečné krytí této záludné praxe.

Drogy snižující hladinu cholesterolu, obzvlášť statiny a fibráty, jsou ve velkém prodávány pod záminkou prevence kardiovaskulárních chorob. Je známo, že tyto léky, v dávkách běžně podávaných miliónům pacientů na celém světě, indukují rakovinu.

Chemoterapeutické drogy k údajné léčbě rakoviny. Ve skutečnosti vyvolávají sérii těžkých vedlejších účinků, z nichž nejobvyklejším je spuštění nové rakoviny. Komplexní zločinné marketingové schéma spojené s chemoterapií může fungovat jen proto, že obvinění označili rakovinu za rozsudek smrti – a dokonce už i pár měsíců přežívání pacienta na chemoterapii je obviněnými prodáváno jako senzační úspěch.

Aspirin je hromadně prodáván pod falešnou záminkou prevence proti infarktům a mrtvicím, přičemž je známo, že dlouhodobé užívání tohoto léku je příčinou destrukce kolagenů, a proto postupně zvyšuje riziko infarktů a mrtvičných záchvatů, včetně jiných onemocnění, jako žaludečních vředů a krvácení do žaludku.

Protizánětlivé léky jsou užívány proti bolestem a zánětům, například při artritidě. Avšak mnohé z těchto léků ničí pojivovou tkáň, například v kloubech. Tyto léky při dlouhodobém užívání zdravotní problémy spíše zhorší, než aby je léčily.

Calcium antagonists jsou hromadně prodávány pod falešnou záminkou léčení vysokého krevního tlaku a prevence infarktů, přičemž dlouhodobé užívání tyto léků je naopak známou příčinou růstu počtu infarktů, mrtvic a dalších onemocnění.

Estrogen a další hormonální léky jsou masově prodávány pod falešnou záminkou prevence řídnutí kostí (osteroporézy) a předcházení srdečním vadám, i když je známo, že dlouhodobé užívání těchto přípravků u více než 30% žen, které je berou, vyvolá rakovinu. Obzvlášť častými formami vyvolanými těmito léky jsou na hormonech závislé rakoviny, jako například rakovina prsu a dělohy.

Trankvilizátory a antidepresiva. Další mechanismus, jímž obvinění systematicky rozvíjejí své trhy, je úmyslné vyvolávání návyku za účelem zvýšení prodeje léků. Je známo, že mnoho uklidňujících prostředků a antidepresiv, včetně rozšířeného diazepamu (“Valium”) vyvolává návyk a závislost. Za účelem další expanze globálního prodeje těchto drog je obvinění je dokonce propagují na celostránkových reklamách v běžně dostupných, neodborných časopisech.

Ostatní farmaceutické drogy. Poté, co se patentovatelnost stala nutným předpokladem farmaceutického investičního obchodu obsahují typické farmaceutické drogy syntetické molekuly, toxické pro lidské tělo. Pro téměř všechny léky platí stejný podvodný obchodní princip – vyvolají krátkodobé zmírnění příznaků, zatímco současně působí škody, čímž pozvolna vytvářejí nové nemoci jako budoucí základ trhu pro další nové léky.

1.3. Nové choroby uváděné na trh rozšiřováním patentovaných léků

Obvinění při uskutečňování svých zločinů vědomě rozšiřují poptávku po svých současných farmaceutických drogách vymýšlením nových zdravotních stavů a podmínek, při nichž doporučují použití léků, které předtím byly určeny k léčbě jiné nemoci. Jako hlavní důkaz uvádíme dva následující význačné příklady:

Tabletky proti bolení hlavy údajně bránící onemocněním srdce. Aspirin, původně vyvinutý jako prášek proti bolení hlavy a úlevě při bolestech obecně, je nyní obviněnými masově prodáván a doporučován k dlouhodobému užívání dokonce i zdravým jedincům pod záminkou prevence a ošetření onemocnění srdce a dalších těžkých zdravotních stavů.

Antibiotika údajně potírající koronární onemocnění srdce. Za účelem rozšířit globální prodej svých antibiotik obvinění vytvořili a celosvětově rozšířili takzvanou “bakteriální teorii” infarktu. Bez jakéhokoliv klinického důkazu naznačujícího, že chlamydia či jiné bakterie skutečně způsobuje aterosklerózu a infarkty, obvinění zločinně propagují všeobecné užívání antibiotik i zdravými jedinci pod falešnou záminkou prevence infarktu.

Toto je jen několik příkladů praktik sloužících obviněným k soustavnému rozšiřování prodeje jejich léků a vyvolání dalších onemocnění. Toto marketingové schéma není výjimkou, ale pravidlem. Seznam zločinů spáchaných v této souvislosti bude novelizován a doplněn během dalšího vyšetřování.

1.4. Zločiny spojené se systematickou infiltrací různých částí společnosti za účelem snadnějšího provádění shora uvedených a dalších zločinů

Obvinění systematicky a promyšleně infiltrovali medicínu a zdravotnictví většiny zemí světa za účelem vytvoření finanční a jiných závislostí, aby mohli vést svůj “obchod s chorobami” a dopouštět se dalších zločinů. Lékařský výzkum neprobíhá primárně proto, aby byly objeveny nejefektivnější, nejbezpečnější a zdraví nejprospěšnější léčebné postupy proti nějaké chorobě. Je prováděn s cílem rozpoznat choroby s největším potenciálním trhem, na němž výrobci léků mohou vytvořit co nejvyšší zisky. V uplynulých desetiletích obvinění v rámci své strategie z programů výuky na lékařských fakultách systematicky vyloučili poznatky o efektivních, avšak nepatentovatelných přirozených terapiích. Byly záměrně vytvořeny generace lékařů s malými nebo vůbec žádnými znalostmi životně důležitých zdravotních výhod těchto přirozených terapií. Terapeutické vzdělávání na lékařských fakultách zároveň přešlo do rukou nedávno vytvořených oddělení farmakologie. V důsledku této desetiletí probíhající praxe absolventi opouštějí lékařské fakulty jako dobře vycvičení prodavači farmaceutického “obchodu s chorobami”. Za účelem zamaskování této strategie jsou patentované drogy zpodobňovány jako “vědecká” a dokonce “etická léčiva”, zatím co nepatentovatelné přirozené terapie diskreditují jako “nevědecké”.

Obvinění podobným způsobem, vytvářením finančních a dalších závislostí, celosvětově systematicky a promyšleně infiltrovali hromadné sdělovací prostředky, jejichž pomocí šíří klamné a falešné informace, za nimiž mohou skrýt své zločinecké praktiky, propagovat “obchod s chorobami” a dopouštět se tak nových zločinů.

Obvinění úmyslně a systematicky zneužívají legislativních a politických systémů většiny států k prosazování zákonů a nařízení a prosazování dalších opatření s úmyslem dále rozšířit prodej neúčinných, nebezpečných, ale velmi lukrativních farmaceutických drog. Obvinění zneužili svého politického vlivu k vynucení právních předpisů, které jim dovolují přivlastnit si trilióny dolarů pod zástěrkou “zdravotního pojištění” a jiných veřejných i soukromých zdravotních fondů. V rámci takto podporovaného podvodného “obchodu s chorobami” vybírají peníze tak, že po jednotlivcích, společnostech a vládách po celém světě vyžadují platby za své neúčinné a zhoubné terapie. Takto obvinění zajistili enormní zisky farmaceutickému průmyslu a působí zbytečné utrpení a předčasnou smrt stovkám miliónů lidí.

Obvinění za účelem páchání svých zločinů proti lidskosti promyšleně a systematicky infiltrovali a zneužili Evropský parlament a další regionální a mezinárodní orgány, včetně institucí Spojených národů, Světové zdravotnické organizace (WHO), Organizace pro potraviny a zemědělství (FAO) a dalších národních a mezinárodních politických sborů.

1.5. Zločiny spojené se systematickým blokováním účinných nepatentovatelných zdravotních postupů a opatření

Obvinění se za účelem ochrany svých podvodných investičních obchodů s chorobami pokoušeli o celosvětové vyloučení dosažitelnosti nepatentovatelných přirozených terapií. K dosažení tohoto cíle použili několika strategických opatření:

Zadržování životně důležitých informací o nepatentovatelných přirozených terapiích. Obvinění před milióny lidí vědomě a systematicky utajili a blokují pro zdraví zásadní informaci, že lidské tělo neumí produkovat vlastní vitamin C (kyselinu L-askorbovou). Kvůli této neznalosti téměř všichni lidé trpí nedostatkem vitamínu C a mají sklon ke kardiovaskulárním a dalším onemocněním. Obvinění miliónům lidí neposkytli a systematicky a cílevědomě blokují elementární zdravotní informaci, že lidské tělo nevytváří přirozenou aminokyselinu – lysin. Na základě této neznalosti téměř všichni lidé trpí nedostatkem lysinu a jsou náchylní na rakovinu a další nemoci. Obvinění tedy tímto postupem záměrně působí další zbytečné utrpení a předčasnou smrt stovek milionů lidí.
Veřejné zlehčování významu nepatentovatelných přirozených terapií. Obvinění svévolně a systematicky klamou veřejnost šířením falešných, matoucích a smyšlených zpráv zlehčujících nepatentovatelné zdravotní terapie s cílem zaštítit a rozšířit svůj “obchod s chorobami” závislý na patentovaných drogách a dopouštět se dalších zločinů. Tímto obvinění úmyslně působí další zbytečné utrpení a předčasnou smrt stovek milionů lidí.
Šíření zdravotních informací souvisejících s nepatentovatelnými přirozenými terapiemi je stavěno mimo zákon. Obvinění se vědomě pokoušejí zneužít svého politického vlivu při pokusech o dosazení zákonů s působností na národních, jakož i mezinárodní úrovni, které by v podstatě postavily mimo zákon šíření informací o preventivních a léčebných postupech v souvislosti s nepatentovatelnými přirozenými terapiemi. Tato legislativní iniciativa usiluje o dosazení libovolně nízké “horní hranice” financování těchto přirozených a bezpečných terapií, což je další krok ve snaze zabránit jejich využívání jako přirozených léčebných prostředků. Pokusy o zneužití “Codex Alimentarius Commission” Spojených národů se obvinění dokonce pokusili vnutit podobné zákony všem členským zemím OSN – to znamená dosáhnout jejich celosvětové platnosti.

1.5.5. Poté, když selhalo všechno nenápadné úsilí o definitivní zaštítění farmaceutického “obchodu s chorobami”, obvinění přijali jinou strategii. Záměrně vystupňovali mezinárodní krizi, včetně vedení války, za účelem vyvolat psychologické a zákonné podmínky, které by připustily neodkladnou globální implementaci protekcionářských zákonů legalizujících pokračování jejich činnosti a zločiny, z nichž jsou zde obviněni.

“Ne nacističtí šílenci, ale tito obvinění korporační manažeři, jsou hlavními válečnými zločinci. Kdyby jejich zločiny nevyšly na denní světlo a nebyli za ně potrestáni dopustili by se v budoucnu ještě větších zločinů, než by kdy dokázal Hitler.”
prokurátor Telford Taylor před Norimberským tribunálem

autor: MUDr. Jan ŠULA
uverejnené na: REGENERACE Online
autorove zdroje: Výtažky byly převzaty z dokumentu Complaint Against Genocide and Other Crimes against Humanity Committed in Connection with the Pharmaceutical ‘Business With Disease’ and the Recent War Against Iraq.Úplný text ke stažení ve formátu PDF.
http://www4.dr-rath-foundation.org/THE_FOUNDATION/About_Dr_Matthias_Rath/dr_rath.htm
WM magazín 35-36/2004

To čo tu píšem, je len výsledok mojej logiky a skúmania. V minulosti som sa už mýlil, preto moje poznanie zverujem čitateľskej verejnosti, na vaše vlastné uváženie.

Vládcovia ktorí neexistujú

Zaplatili Napoleóna, zaplatili prvú svetovú vojnu, nepomohlo. Tak zaplatili aj Hitlera a druhú svetovú vojnu. Nepomohlo. Zaplatili Lenina, financovali komunizmus a Stalina. Ničia pravú demokraciu kdekoľvek sa objaví, financujú diktátorov, novodobé otroctvo, vojny a privatizujú všetky bohatstvá sveta. Bojujú za svetový mier, kde budú môcť vraždiť a ničiť, ale nikto nebude schopný brániť sa, teda nebude boj, a bude mier. Ale vojny nepomohli a ľudia si stále držali jednotu, bránili sa navzájom a cítili so svojím kmeňom, národom.

Fabiánsky prístup

A tak si povedali, že verejnosť vycvičia pomaly, postupne, (Fabian strategy). A ich najväčším úspechom bolo, že naučili ľudí, veriť médiám. Do tej doby vec nevídaná, a v minulosti považovaná za silnú naivitu alebo vtip.

Dnes to už zašlo tak ďaleko, že ľudia prestali klásť otázky, a očakávajú, že médiá a “experti” budú klásť otázky a hľadať odpovede namiesto nich. Klásť otázky, hľadať odpovede, nedôverovať a preverovať, tomu sa jednoducho hovorí myslieť. Dnešní ľudia to už nerobia. Namiesto toho napodobňujú čo im je podsúvané vo filmových fikciách a seriáloch. Bez premýšľania akceptujú nové zákony a predpisy, a ani vo sne ich nenapadne neposlúchnuť a povedať nie. Hocičo zlé zo strany vlády je určite nevyhnutné, určite sa to skártka ináč nedá. Ak by to bolo tak zlé, niekto by s tým niečo urobil, nie ja, ale nejaký hrdina, možno Santa Klaus, alebo Dedo Mráz.

Páni môžu nanútiť ľuďom akýkoľvek zákon, stačí ak majú dobrú výhovorku, a tú majú vždy. Vždy vytvoria problém, aby ho potom mohli riešiť po svojom. Keď chcú zmenu, vytvoria konflikt a potom prinesú riešenie. A vždy riadia obe strany konfliktu, len pre istotu. Nemôžu sa predsa hádať sami so sebou, potrebujú vždy dva protipóly, komunizmus / kapitalizmus, náboženstvo / liberalizmus, pravicu / ľavicu … vždy z jedného extrému do druhého, a ľudia medzi extrémami lietajú ako ping-pongové loptičky. Hovorí sa, že keď politici začnú od ľudí požadovať obete (uťahovanie opaskov), je čas vypratať parlament. Ale nie u nás, my sme dobrí ľudia, nechceme konflikty.

Nové náboženstvo a kňažstvo v bielych plášťoch

Ľudia sú dobrí, poslušní, myslenie nechávajú na médiá, a čo im povedia vedci a experti, považujú za posvätnú pravdu. „So mnou sa nehádaj, to je veda!„ hovorí minister počasia (pán oblakov a Slnka), minister pravdy prikyvuje. Viete o tom, že médiá sú vlastne ministerstvo pravdy? Sú súčasťou vlády, a patria bankárom. A médiá rozhodnú o tom čo je pravda, čiže fungujú skvele. Aj keď sa vedci a “experti” veľmi často mýlia … rozpínanie vesmíru sa spomaľuje, vlastne nie, zrýchľuje … otáčajú teórie o 180 stupňov, vymýšľajú si, tárajú, vyvracajú svoje predošlé tvrdenia, hľadajú výhovorky a odôvodnenia pre vopred nadiktovanú propagandu. Vždy pri štúdiách myslia na granty, finančné dary a úplatky svojich sponzorov. Ruku svojho živiteľa nepohryzieš. Preto vždy, keď nám vedec alebo expert niečo tvrdí, mali by sme sa v provom rade pýtať, kto to jeho tvrdenie sponzoruje.

Strach je presvedčivý pán

Dobrým príkladom je globálne otepľovanie. Najskôr prišli s tým, že prichádza doba ľadová, a že nám umrznú zadnice. Slnko ani planéta Zem expertov neposlúchli (mali by sme zriadiť ministerstvo vesmíru, možno to zaberie) a začalo sa otepľovať (taký prúser). Tak začali tvrdiť, že máme globálne otepľovanie, a že sa upečieme, utopíme a umrieme hladom. Zem opäť nesúhlasila a začalo sa znovu ochladzovať (niekoľko neúspechov predsa šialencov neodradia). A tak vymysleli, že máme klimatické zmeny, teda počasie. No, teraz sa už mýliť nemôžu, pretože naša planéta prechádza klimatickými zmenami už od čias, keď na nej vznikla atmosféra (vďaka prozreteľnosti vtedy ešte naši vedci neboli, dnes sme mohli behať po gigantickej kocke).

Tvrdia, že za globálne otepľovanie môžu ľudia (počkajte na dinosaurov nižšie v texte), pretože produkujú CO2. A CO2 je skleníkový plyn, ktorý čiastočne zachytáva teplo odrazené zo zemského povrchu, a odráža ho späť na Zem, čím sa celá atmosféra otepľuje. Mnoho vedcov sa proti týmto teóriám postavilo s vedeckými dôkazmi, ale médiá ich názory nepovažovali za dostatočne katastrofické a panické, tak im nedali možnosť hovoriť. Ale to nevadí, stačí ak všetky médiá súčasne kvákajú tie isté nezmysly, tak to musí byť pravda, no nie?

Teraz keď sa planéta začala naopak ochladzovať, opäť za to môže CO2, aj keď už nepovedia prečo. No je to preto, pretože CO2 je veľký biznis. Nielenže ničia priemysel v západných kultúrach, ale pripravujú aj nové dane na základe spotrebovanej energie a tvorbe CO2 (viď. Austrália). Nie, neľakajte sa, nejde o DPH, daň z uhlíka bude ešte plus ku DPH. Mimochodom, pamätáte si ešte, ako ospravedlnili DPH? Išlo o to, že sa otvorili hranice pre konkurenčný tovar zo zahraničia, a vstúpili sme do tzv. bezcolnej zóny, čiže už žiadne colné príjmy na dovezený tovar. Preto sa rozhodli vykryť dieru v rozpočte tým, že zdania potraviny a všetko čo potrebujeme ku životu. A skončilo to ešte väčšou dierou v rozpočte, pretože samozrejme firmy zbankrotovali kvôli dovozu konkurenčného tovaru, ľudia prišli o prácu a celá ekonomika sa vydala na plavbu dole potrubím. A od toho času naši ekonómovia a politici ťahajú za páčku splachovača ako keby ich za to medzinárodné bankové kartely platili. Dnes, keď zavádzajú DPH globálne po celom svete, ľudia so západných krajín nemôžu uveriť, že im idú zdaniť potraviny. Nevedia si to predstaviť. Niektorí z nás asi len teraz zistili, že napríklad v severnej Amerike sa jedlo nezdaňuje, pretože je to zločin proti chudobným. Zvláštne, slovenské médiá to nevraveli? Asi nie, pretože my sme to, že nám štát z taniera zoberie každé piate sústo (20% DPH), prijali ako samozrejmú vec, pretože sme … dobrí.

USA už poslúžilo, teraz je na rade Čína

Samozrejme Čína a India platiť za vzduch (CO2) nemusia, pretože ich priemysel má prekvitať, komínmi a smogom. Nie ako náš priemysel, ktorý má byť zámerne postupne zlikvidovaný. Neviem pochopiť … to je Čína na inej planéte (nemyslím mentálne), že Čínsky smog nevadí, ale náš áno? Alebo majú nejaký Čínsky veterný múr o ktorom neviem, okolo celej Číny, ktorý bráni smogu zamoriť celú planétu? To by som sa mal spýtať expertov, alebo ekonómov. Iste na to majú nejaké voodoo mambo-džambo vysvetlenie, z ktorého by bol mimo aj slovník cudzích slov. A samozrejme Číňania sú experti na záručnú dobu. Tovar z Číny sa vám pokazí deň po záruke, možno skôr, ale ani o sekundu neskôr. A samozrejme je vyrobený tak, aby sa nedal opraviť. Takže Čína nás zaplavuje nie len smogom, ale aj miliónmi a miliónmi ton odpadu, ktorému hovoria tovar (pretože má obal a cenovku). Tento odpadtovar cez naše domácnosti len presviští, a už si to plachtí na skládku. A kto môže za skládky a smog? No predsa zlí, zlí spotrebiteľ, teda ty. A prečo je tak veľa odpadu? No pretože je nás strašne, STRAŠNE veľa, a planéta nás už pomaly ani neunesie (ale ináč fakt, keby mala ľudská blbosť hmotnosť, tak nás to asi zmrští do čiernej diery, fyzika nepustí).

Kto rozhodol že budú hory odpadu?

Pamätáte si ešte na sklené fľaše v potravinách. Balilo sa do nich všetko, plastové fľaše neboli. Sklená fľaša sa dá recyklovať, že? Dokonca aj keď sa rozbije. A ľudia nemali problém tie fľaše kupovať, a väčšina ich aj poctivo vracala do obchodu. Ale dnes máme takzvané eko(ne)logické krabicové balenia, ktoré sú zlepencom hliníkovej fólie, papiera, lepidla, plastovej fólie, možno vosku a v žiadnom prípade sa nedajú znovu použiť ani recyklovať. Ale sú ekologické, aj keď neviem prečo. A samozrejme umelé fľaše, ktoré obsahujú a do svojho obsahu postupne uvoľňujú Bisphenol-A, čo je umelý estrogén spôsobujúci hormonálne zmeny v ľudskom organizme, sterilitu a iné nepekné veci. A skládky odpadu sa hromadia, ale korporácie za to nemôžu, to spotrebiteľ si nekupuje sklené fľaše (pretože v obchodoch nie sú), to spotrebiteľ je všetkému na vine. A musia s tým všetci súhlasiť, pretože to je veda. A veda je nové náboženstvo, a vedci sú nové kňažstvo. Takže skrátka majú vždy pravdu, pretože je to tak.

Od dinosaurov cez vegeteriánstvo ku tuposti (to je veda)

Najnovšie vedci vyprodukovali naozaj prelomový objav o vyhynutí dinosaurou. Zabudnite na asteroid. Skaza nepriletela z neba, ale vyletela z pravekých análov. Zistili, že dinosaury sa uprdeli k vyhynutiu, pretože prdmi produkovali priveľa metánu, čím spôsobili skleníkový efekt, zapríčinili počasie, teda globálne otepľovanie a bla bla bla. Kto neverí nech sa pozrie sem:  alebo sem .

Títo ľudia, tzv. vedci si už nerobia srandu len z bežných ľudí, ale aj sami zo seba. Toto však nie je smiešne. Pretože na základe týchto „objavov“ chcú zničiť živočíšnu výrobu a zaviesť vegeteriánsku spoločnosť. Nie pre seba, len pre nás ostatných, menej dôležitých poddaných. Najskôr chcú geneticky upraviť dobytok, aby toľko neprdel. Pretože o to teraz ide, na tom závisí naše prežitie, na prdoch, hovoria experti. Tieto geneticky upravené zvieratá môžu byť náchylné na choroby a chemikálie, ktoré im doteraz nevadili, a nemusia mať dlhú životnosť. Mohli by aj explodovať, keď nebudú môcť viete čo … vždy lepšie ako keby mali zapríčiniť počasie. O zdravotných problémoch ktoré ich mäso a mlieko môže spôsobiť ľuďom sa nehovorí. Najskôr potrebujú prvé obete, pretože dnes sa Zem točí rýchlejšie, a nie je čas, testuje sa priamo na obyvateľstve. Okrem toho, čo by povedali ochrancovia zvierat. Ľudí je predsa nadbytok, tak nech sa to testuje na ľuďoch. Testovať sa na niekom musí, veď ide o prdy. Vegeteriánsku spoločnosť mali aj Egypťania, a niektoré kmene v Indii. Poddaní potom neboli príliš chytrí ani silní, a hlavne boli poslušní. Ľudský mozog potrebuje mäsový pokrm, ale byť mysliaci individualista dnes nie je politicky korektné, ani ekologické.

Dôveryhodné autority a tí ostatní

Takže takýmto pajácom dnes ľudia veria, a nepripustia žiadnu alternatívu. Lebo kto si ty že odporuješ vede. Si snáď gangster milionár, nóbl masový vrah, plienič, dobyvateľ a ničiteľ? Si snáď nejaká bohatá úspešná celebrita z televízie? Vážne, keby dnes prišiel Ježiš medzi ľudí, skoro nikto by ho nebral vážne, pretože by bol príliš chudobný, príliš ľudský a príliš normálny. Pravda je len v televízii, a čím väčšia televízia na stene, tým väčšia pravda sa z nej vylieva po miestnosti, kde sa v nej večné deti môžu čvachtať a vytešovať. Áno, máme sa zle, všetci naši známy sa postupne prepadávajú do čoraz väčšej chudoby, ale v skutočnosti sa máme dobre, pretože v televízii nám to povedali experti. Ľudia sa majú dobre, pretože televízia im to povedala. Tak komu uveríš, vlastným očiam alebo mne?! … hovorí expert z TV. Médiá a ich údajné informácie … nikdy nepovedia všetko podstatné, a preto nikdy nemôžete vidieť celú realitu a súvislosti. Ale dobrým ľuďom to stačí.

Televízia je viac, ako sa na prvý pohľad zdá

Mimochodom, televízia je už od začiatku technotronická zbraň na kontrolu obyvateľstva. A nejde iba o obsah, ktorým korumpujú a pretvárajú spoločnosť, ale aj o samotnú technológiu, ktorá hypnotizuje diváka. Staré televízie blikajú na presne tej istej frekvencii ako mozog sníma obraz. A tie nové HD televízie iste nie sú v techno-tronickej vojne pozadu. Pán Obama už na začiatku svojho panovania povedal, že každý Američan musí mať HDTV. To asi preto, že mu tak strašne záleží na obyčajných ľuďoch. Minimálna – až takmer žiadna zdravotná starostlivosť, ekonomika v krachu, nezamestnanosť a chudoba, ale HDTV musí mať každý. Priorita, chápete? Obyčajnú televíziu už v obchode ani nezoženiete, a ceny tých nových padajú ako kameň. Zatiaľ čo ceny všetkého ostatného pomaly stúpajú. Náhoda? Nie, ekonomika, idú na odbyt, tak ich zlacňujú, aby menej zarobili.

Všimli ste si pri televíznom spravodajstve obrazovky za moderátorom? Nie? Ale váš mozog si ich všíma, a tiež si všíma text bežiaci v dolnej časti obrazovky. Mozog všetko registruje a zaznamenáva. Keď zvuk a obraz nesedí, vedomie nie je schopné kriticky informáciu spracovať, a podvedomie všetko nasáva. A keďže to mozog všetko registrujete iba podvedomím, nemáte kritický blok a informácie jednoducho akceptujete ako pravdu. Väčšina ľudí nedokáže spracovávať dve kompletne nesúvisiace informácie naraz. Takže vás potrebujú vyrušovať, aby ste nemysleli kriticky, napríklad rušivou hudbou na pozadí, rýchlou zmenou záberov, nenechajú žiadnu pauzu medzi vetami (doslovne pauzy vystrihnú zo záznamu) atď. Ukážu vám kratučký úryvok masakru detí v Afganistane a hneď za tým dlhý úryvok zo SuperStar. Na konci správ si ani nespomeniete, že americká armáda omylom povraždila deti a o rodičoch ktorí takto stratili deti vôbec nebudete premýšľať. Ale médiá vám to predsa povedali, to je vaša chyba že ste si to nevšimli.

A potom sú tu každý x-tý snímok nejaká informácia, blikanie, zvukový záznam s čímsi na pozadí, pesničky s otočenou zvukovou stopou (často so satanistickým slovom), ktorej nerozumiete, ale váš mozog to spracováva. Tomu sa hovorí vymývanie mozgu. Programovanie mysle.

Ale nie , vymývanie mozgu sa robí v laboratóriu, a robia to len väzňom a tajným agentom pripútaným ku stoličke. Veď tak je to vo všetkých filmoch. Tak moment, kde?

Mimochodom, všimli ste si ako na vás zo všetkých reklám a spravodajských relácií doslovne kričia? Keď na vás niekto kričí, ste poddajní, vystresovaní a prijímate informácie nekriticky. Ako malé deti v škole. Ja mám vtedy vždy chuť moderátorov nos naraziť o moju päsť, ale ľutujem to sklo, a tiež moju ruku. A tak to len stíšim a zatnem zuby.

Človek, ktorý často pozerá televízor, deň čo deň v kuse, si tieto veci nevšimne. Až keď si dá pár dní od televízora pauzu, a jaksi vytriezvie z hypnózy, a znovu si sadne pred televízor, nestíha sa čudovať. Veľa ľudí po takejto skúsenosti jednoducho prestane ten krám pozerať úplne, alebo pozerajú len výnimočne. Je to však ťažké, pretože televízie sú všade. V pohostinstvách, v hoteloch na izbách, na chodbách, na recepciách, vo výkladoch, toho krámu sa len tak nezbavíte. Skrátka je postarané o to, aby človek takúto pauzu od TV nedostal. Ak máte poistený byt, a niečo sa stane, môžete byť kľudní, TV vám zrejme preplatia. A ak chcete pôžičku, uveďte že chcete nový HDTV, malo by to pomôcť. Myslíme si, že TV je naša, pretože sme si ten črep kúpili. Ale v skutočnosti nám bol nenásilne nanútený, a na vysokej psychologickej a neurologickej úrovni s nami manipuluje.

Rozprávky pre masy

Ľudia skrátka uveria všetkému čo je v televízii, a neuveria ničomu čo je v rozpore s televíziou. Facebook napríklad. Mnohí bijú na poplach, že Facebook je dielom CIA, americkej tajnej služby, na špiclovanie obyvateľov. Ale nie, to je nezmysel. Facebook vymyslel nejaký študent, potom prišli bankári a povedali: Tento chalan je génius, dajme mu 170 miliónov dolárov, nech to rozbehne. A tak je to so všetkým. Od roku 1995 je zákon, že výrobcovia musia do všetkých komunikačných zariadení zabudovať zadné dvierka pre tajné služby, na odpočúvanie a sledovanie komunikácie. Zo zákona. Ak vyrobíte komunikačné zariadenie, alebo naprogramujete firewall / kriptovanie, do ktorého nemá ucho zákona prístup, porušíte tým zákon, a prídu kopance. Pamätáte sa ešte na mediálny oznam rozkazu, že 32 bitové šifrovanie súborov je zakázané? Ale prečo by nás špiclovali, že? Veď sme dobrí, nás by predsa nekontrolovali. A určite by to bolo nelegálne, odpočúvať bez súdneho príkazu. Ako keby na tom záležalo. To že je to nelegálne znamená len to, že to nemôžu použiť na súde. A telefonát sa nestopuje ako vo filmoch, polícia vás nemusí minútu držať na linke aby vás našli, vedia to okamžite, a majú záznamy všetkej komunikácie roky dozadu. Naozaj, naivita vládne svetu.

Fašizmus a eugenizmus

Obama je dobrý prezident, záleží mu na ľuďoch. Mimochodom, tu je jeho prezidentská prísaha. Všimnite si farbu oblečenia. Čierna, biela, purpurová. Viete čo je fašizmus?

Skoro každý si myslí, že fašizmus je, keď Hitler vyvražďoval ľudí na základe rasy. A niet divu, veď tak nám to škola a médiá prezentujú. Pozrite si však definíciu fašizmu v encyklopédii.

Pre tých ktorým sa nechce čítať to zhrniem: fašizmus je režim, kde jednotlivec neznamená nič a ide len o kolektív, drobný človek slúži vláde, a vláda slúži korporáciám a bankárom. Tieto korporácie a bankári vlastnia médiá a mocenské štruktúry. Fašizmus teda znamená super-kapitalizmus. Je vám tento systém povedomý? Stále si myslíte že vo svete prevláda vláda ľudu, demokracia?

A čo teda vlastne robil Hitler? No áno, bol to fašistický systém ktorý zaviedol, ale to vyvražďovanie na základe rasy sa volá EUGENIZMUS. Hitler sa eugenizmus naučil od západných miliardárov. Tí ho zaškolili a financovali jeho predvolebnú kampaň. Neskôr ho zradili a hodili na neho všetku špinu, ale to je štandard. Ale po vojne názov eugenizmus radšej zmenili, pretože s Hitlerom urobili eugenizmu zlé meno. Ľudia si jaksi všimli, že násilná sterilizácia a vyvražďovacie tábory nie sú celkom v poriadku. Preto dnes eugenizmus premenovali na bio-etiku. A učia to na školách.

A dnešní vedci tzv. bio-etici nám hovoria, že človek nie je človekom kým sa nenarodí (interupcie zaviedol ako prvý Hitler na ne-árijských deťoch). Dnes posúvajú hranicu na 3 mesiace po narodení. Čiže dieťa bude možné beztrestne zabiť do 3 mesiacov po narodení. To bude chcieť iste mimoriadneho psychopata na strane lekára, ale keď experti hovoria že je to OK, tak je to OK. Verejnosť si už zvykla na likvidáciu detí pred narodením, je čas postúpiť o krôčik ďalej. Zaujímavé, že vedci bio-etici tiež vlastne ešte nie sú ľudia, a to už majú hodne rokov. Človek by predsa novonarodenému dieťatku neublížil, takže tí čo navrhujú vraždiť batoľatá si tiež zaslúžia výnimku, a nemali by byť považovaní za ľudí. Možno by mali ísť príkladom a interuptovať sa. Zachránili by tým státisíce detí. Takže by to pomohlo ľudstvu a bolo by to pre dobrú vec. Sú taký múdri a na toto neprídu? Divné. Možnože zrúdy majú väčšie právo na život ako nevinné deti. Aspoň pokým o tom budú rozhodovať zrúdy a ostatní len poslúchať vedu. Koho je najľahšie zabiť? No predsa bezbranného. A kto najbezbrannejší? No predsa malé deti. To je veda, dá sa to dokázať.

Tiež presadzujú eutanázie, napríklad aj kvôli depresii. Vekovo neobmedzené, a možno bude zdarma. No nezober to keď je to zdarma! Takže napríklad príde študent za lekárom a povie: Vidím, že nemám žiadnu budúcnosť, som na liekoch (ktoré spôsobujú depresie), ktoré mi nanútila škola, pretože som hyperaktívny (mám vlastné názory a priveľa sa pýtam), mám depresiu a chcem eutanáziu. Žiadny problém, povie doktor, dá študentovi tabletku a odporučí mu ju použiť v nemocnici, aby mohli včas vybrať orgány a dobre ich predať. Ak daruje orgány, možno dostane výhodnú zľavu pri kremácii a tiež zľavu na dani za miesto na cintoríne. Ak lekár odmietne, v severských krajinách už dnes zavádzajú mobilné zariadenia (sanitky), ktoré prídu ku vám domov a poslúžia vám eutanáziou. Alebo taký starý človek. No, ten už robiť nebude, pre pánov je zbytočný, tak mu súkromná poisťovňa nepreplatí liečbu, ktorá by mu ináč mohla pomôcť. A tak starý človek, ktorý nemá v zime na kúrenie, hladuje, má bolesti, radšej prijme eutanáziu. Ale urobil to dobrovoľne, nikto ho predsa nenútil, takže je to OK. Myslíte že srandujem? Tak počkajte do staroby, vaše deti už teraz dostávajú lekcie z bio-etiky na škole. Najnovšie prví experti na školách prednášajú o medzi-generačnom sexe (predtým to bola pedofília), o eutanázii, kanibalizme, ale aj veciach ktoré ani nechcem spomínať. Vyskúšajú jednu dve školy, a keď to rodičia nezastavia, rozšíria to celosvetovo. Veď zlo je relatívne, každé zlo môže spôsobiť niečo dobré, všetko je vec názoru, nešťastie jedného môže byť šťastím druhého. Kedysi existovali zlí ľudia, a každý to vedel. Dnes už ale nie sú. Sú len praktickí a pragmatický. Ľudskosť a svedomie len zdržuje a spomaľuje pokrok. Obzvlášť keď sa pokrokom myslí absolútne zotročenie ľudstva. A pre deti v škole je bio-etika vždy lepšia ako náboženstvo, že? No pretože v cirkvi sú všetci pedofili, tak to prezentuje televízia, a televízia hovorí vždy len pravdu, a celú pravdu. Prečo by súkromné televízie a médiá klamali? To nedáva zmysel, kto by nám chcel ublížiť, my sme predsa dobrí.

Komu patria tvoje dane?

Vedci … ak niečo skutočne užitočné objavia, taja to pred verejnosťou, pretože celý výskum vlastnia a financujú hádajte kto. A ten niekto má práva na patenty na všetko čo vedci objavia, pretože celý výskum financuje, aj keď z našich daní, to je jedno. Dnes sú tvoje dane štátne, a štátne peniaze sú súkromné, pretože štát si nemôže tlačiť vlastné peniaze, to by nás humanitárne vy-bombardovali. Naozaj, keby sme chceli pre Slovensko vlastné peniaze, bez dlhu voči svetovej elite, mali by sme tu terorizmus a vojnu. Peniaze musia byť kryté dolárom, požičaným zo súkromnej banky, ktorá si šibalsky hovorí Federálna Rezerva, aj keď absolútne federálna nie je, je to súkromná banka. A štát musí peniaze, ktoré si vytlačí, splácať súkromným ultra-boháčom aj s úrokmi. Štát je zadĺžený tak, že možno dlhuje viac peňazí ako má. Na vymáhanie dlhu existuje takzvaný medzinárodný menový fond (IMF). Ten spolupracuje s Federálnymi Rezervami. Keď štát nevládze splácať, preberie IMF účtovníctvo krajiny, oseká zdravotníctvo až na kosť, zničí ekonomiku, donúti sprivatizovať štátne podniky, služby verejnosti zkresá alebo sprivatizuje a privedie obyvateľstvo do úplnej chudoby. IMF povie kam sa bude investovať, v ktorej krajine sa vybuduje fabrika, nemocnica, elektráreň za tvoje dane. To je prerozdelenie bohatstva, presne podľa Marxa. Čiže prerozdelenie tvojej námahy, tvojho dedičstva a tvojich peňazí medzinárodnému kartelu nadnárodných korporácií. Neboj sa, tie peniaze ktoré dáva EÚ na pomoc Afričanom určite nejdú Afričanom, ale korporáciám ktoré Afriku plienia a rabujú. Nato platíš dane. Zbrane, vojny, podpora diktátorov, mučenie, ničenie, aj na to slúžia tvoje dane. A keďže tvoje dane používajú na budovanie Číny, na tvoj dôchodok skrátka nemajú peniaze, nie sú peniaze na nič, musíme zvýšiť dane. Oni vedia že si dobrý, preto ti chcú len pomôcť.

Dôvera ktorou ani smrť neotrasie

Ale my pánom veríme, lebo my sme dobrí, nám by predsa nikto nechcel ublížiť. Dokonca aj keď naše potraviny vyrába Monsanto, firma ktorá sa zároveň špecializuje na chemické a biologické zbrane, firma ktorej partneri otvorene hovoria o premnoženej populácii (ľudí). Nám by predsa neublížili, my sme dobrí, poslušní a tak trochu aj pracovití.

Pred rokom 1950 rakovina takmer nebola, ani Parkinosonova choroba, ani Autizmus, ani Roztrúsená Skleróza, a ľudia ktorí sa dožili 10-teho roku života mali dobrú šancu prežiť 80-tku. Dnes je všetko inak, ale je to nová norma, ako keby to tak bolo vždy. Viac ako 30% ľudí trpí rakovinou, a počet prudko stúpa, dnešní muži majú 10% „nábojov“ v porovnaní so svojimi otcami, a náboje sú zdeformované (dve hlavičky, dve chvostiky, chromé atď.) a sú po 30-tke sterilní. Ale určite za to nemôžu vakcíny s rakovinovými vírusmi, prudko jedovatou ortuťou (priamo do žily), pesticídy, sprejovanie oblohy ťažkými kovmi a geneticky modifikovaným jedlom. Ak by to tak bolo, médiá by nás upozornili. Ale médiá tvrdia niečo iné. To my sme si sami na chybe, pretože máme zlý životný štýl, nech už to znamená čokoľvek. Preto sme odrazu všetci chorí, slabí a sterilní. Ako keď krave zlomíte palicou nohy, a potom do nej kopete že nevie vstať. Obviniť obeť, stará osvedčená stratégia každého správneho psychopata.

Zrnko pre poslušnú myš

Ľudia jednoducho nerozmýšľajú, len poslušne poslúchajú rozkazy. A na oplátku naivne očakávajú, že za poslušnosť a tvrdú prácu dostanú spravodlivú odmenu. Ako keď psík chytí pánovi kačicu a za splnenú úlohu dostane ohlodanú kosť. To je naša výplata na konci mesiaca. Nie podiel z toho čo vytvoríme, ale malý banán pre vycvičenú opičku. A môžu byť aj prémie! Ako keď oslík ťahá voz naložený mrkvou, pán sedí na voze s udicou, na konci ktorej je malá mrkva, a oslík ťahá voz o sto šesť v snahe priblížiť sa ku mrkve. Absolútne netuší, a ani ho to nezaujíma, že voz ktorý ťahá je prepchatý mrkvami. Vidí len to, čo mu pán ukáže. Malú mrkvu na motúziku. A ak pán bude chcieť, možno mu tú mrkvu dá, a možno nie. A najlepšie, keď ťahajú dvaja oslíci, aby mohli medzi sebou súťažiť, kto mrkvu dobehne skôr, potom ťahajú rýchlejšie.

Takže, milí zamestnanci, nezabudnite medzi sebou súťažiť o vyschnutú mrkvu (prémie), pretože vaša spolupráca by mohla oslabiť moc vašeho vykorisťovateľa. Nie, nie, poddaní musia súťažiť. Spolupracovať môžu len ak im to prikážu z hora, tak ako na škole. Tak sa kontroluje stádo. Poštvať pracovníkov proti sebe, úplne stačí nespravodlivé hodnotenie a diskriminácia, a zvíťazí pán. Ak budete spolupracovať a ľudsky si pomáhať, môžete objaviť vozík plný mrkiev, a domáhať sa vyššieho podielu. Že nemáte na vyšší podiel zo zisku právo? A kto dal to právo zamestnávateľovi? Je to snáď fyzikálny zákon? Je to vytesané do kameňa (desatoro)? A tiež by ste mohli zistiť, že až tak veľmi ťahať nemusíte, a že to vy živíte pána, a nie naopak. To ale predsa nechceme, že?

Poslušnosť znamená bezpečnosť?

A ľudia si myslia, že keď budú dobrí, sú v bezpečí, a ich páni sa o nich postarajú. Ako ľudia v Juhoslávii, keď ich aj za našej pomoci bombardovalo NATO. Tým myslím civilistov. A dobrý znamená poslúchať a neklásť otázky. Aj keď sa pácha neprávosť a zlo. Ale hlavne že sme všetci strašne dobrí a poslušní. Síce nemorálni, sobeckí, ignorujúci utrpenie iných, vyvražďujúci nasledovnú generáciu interupciami, závistliví, neprajní, lakomí, nespravodliví, ale sme dobrí, a poslušní, zaslúžime si pochvalu a odmenu.

Tréning buzeráciou

Páni sem tam zavedú nejaký buzerantský zákon, napríklad ľudia nemôžu mať v ušiach slúchadlá keď idú cez cestu. Alebo musia mať prilbu keď idú na bicykli. Alebo musia mať reflexnú vestu keď vystúpia z auta mimo mesta, aj keby to bola prázdna, široká, rovná cesta s obmedzením 30 km/h, a bolo práve poludnie a viditeľnosť 100 kilometrov na všetky strany … nie, reflexnú vestu musíš mať, ináč dostaneš po hlave tvrdou pokutou, chápeš? To je ten permanentný tréning, kde nás trénujú ako malé deti, aby nám ukázali kto je tu pán, a ak nebudeme poslúchať, príde trest, tak pozor!

Všetci vedia, že takéto zákony sú nezmyselné. A o to presne ide. Ide o postupný tréning nás všetkých, že nech je zákon ako koľvek nezmyselný a nespravodlivý, my musíme vždy poslúchnuť. Keď byrokrat zapíska, ty skočíš, rozumieš!? Najskôr sú to prkotinky ako slúchadlá v ušiach, neskôr to však budú skutočné tyranské zákony a predpisy. Musia nás však trénovať postupne.

(Ne)prirodzený zákon

Na logike nezáleží, zákon je zákon. Zákon je od bankárov pre teba. Nie pre bankárov, pre nich zákony neplatia. Aj keď okradnú celé kontinenty, zničia stovky tisícov životov, potrestaní nebudú, práve naopak. Ešte dostanú odmeny z daní nás všetkých, cez euro-válovy, finančné injekcie a iné formy lúpenia a plienenia daňových poplatníkov. „Banky sú príliš veľké, aby padli“ hovoria bankami vlastnené médiá. „Bankám musíme pomôcť“ hovoria bankami skorumpovaní poslanci. Ak by padli, zrútili by celý finančný podvod nazvaný peniaze. Chápete? Banky vlastnia všetko, žijeme vo fašizme, banky nebudú trestať sami seba, ale potrestajú svoje obete. Nie, nie, poddaní musia platiť, a platiť, a platiť, a popri tom prísť o celý dom, auto a veškerý majetok, prípadne aj o peniaze za orgány, ktoré poskytnú pri vlastnej eutanázii. Pretože my sme len zbytoční žrúti. Naším jediným zmyslom života je pracovať, konzumovať a platiť dane. A keď nám ukradli pôdu a zobrali fabriky do Číny, tak už nemáme zmysel.

Bankári … ten kto ešte niečo má, môže čakať, že o to príde pri ďalšom bankárskom podvode, ktorý už určite usilovne pripravujú. Pretože oni vlastnia poslancov. Oni kontrolujú byrokraciu, oni kontrolujú právne inštitúcie. A kto to o nich povie, keď kontrolujú všetky médiá? A aj keby to aj niekto povedal, kto by tomu veril, keď to nie je v médiách.

Tyran vždy obviňuje obeť

A mladí ľudia sú vážne v depresii. Nevidia pre seba žiadnu budúcnosť. Škola ich naučila poslúchať autority vo firmách, ale firmy zmizli v Číne. A samostatnosti, spolupráci a logickému mysleniu ich v škole neučili. A zo svojej situácie obviňujú sami seba. Chyba. Ale tak boli vycvičení. Nepoznajú vlastnú hodnotu, ani hodnotu života. To čo vedia, vedia z televízii, a preto sa podceňujú. Televízia tu nie je na tvoju zábavu, ani na tvoju skutočnú informovanosť, televízia ťa in-FORMUJE. Aby si bol taký, akého ťa páni chcú mať. Mladí nevedia, že do ničotnosti a zúfalstve v ktorom sú, ich dohnali úmyselne architekti sveta. Že školy ich psychologicky ubili, a úmyselne ich presvedčili, že ako ľudia za nič nestoja. Že médiá ich úmyselne naprogramovali, aby si nevedeli udržať vzťahy. Pretože páni sa ich chcú zbaviť. Pretože zlí ľudia naozaj existujú, a na zničenie ľudstva chcú súhlas svojich obetí. Za malé výhody, pod hrozbou teroru, v rámci ich náboženstva. Ale chcú súhlas. Nechaj nás zabiť tvoje dieťa, nechaj nás eutanázovať tvojich rodičov, konaj nemorálne a dostaneš privilégiá, používaj zdraviu škodlivú techniku aj keď sme ťa varovali, choď do vojny zabíjať a chcípni. Mladí ľudia by sa ale nemali obviňovať, radšej by mali hľadať nezávislosť od peňazí a od celého skorumpovaného systému založeného na peniazoch. Mali by zakladať kmene, kde si budú navzájom zadarmo pomáhať a chrániť sa pred bankármi. Toho sa páni naozaj boja. Preto nás masírujú filmami o mafiách, zradcoch a snažia sa nás presvedčiť, že ľudské spoločenstvo v kmeňovom zriadení je pre nás zlé. Mimochodom mafie a podsvetie úplne na vrchole riadia tí istí ľudia, ktorí riadia aj banky a vlády. Vždy musia ovládať oba protipóly, dialektické vládnutie.

Degradácia človeka

Bankári menia spoločnosť. Znižujú hodnotu človeka, ničia všetko pekné, aby nebolo za čo bojovať. Krok za krokom, hlavne nie príliš rýchlo. Jedna kríza za druhou, jeden šok za druhým. Sem tam nejaká vojna, sem tam nejaká teroristická masová vražda. A ľudia sa prispôsobujú, a prispôsobujú, a pritom dúfajú že už to horšie nebude. Ľudí už ani nenapadne, že by to malo byť naopak, a všetko by sa malo postupne zlepšovať, veď všetok ten pokrok a technológie… Ale ľudia sa už uspokoja aj so želaním, aby to nebolo horšie. Alebo to zhoršite keď tu už nebudem, takto to ešte ako tak zvládam, tak už nič nemeňte. Čiže nie: napravte to, zlepšite to, prestaňte! Ale: už nič nemeňte, takto je to OK.

Média oznamujú rozkazy

V dokumentárnych filmoch a v správach vám povedia, že ceny potravín pôjdu hore, že ceny energií pôjdu hore, že ceny bývania pôjdu hore, že všetky ceny okrem vašej práce pôjdu hore. A tak len sklopíme hlavy a smútime nad svojím ťažkým osudom. Ale prečo majú ísť ceny energií hore? Veď technológie napredujú, máme stále väčšiu spotrebu, čím viac sa vyrobí, tým by to malo byť lacnejšie, nie? A to platí aj pre všetko ostatné. Máme technologický pokrok, pracujeme pre lepšiu budúcnosť, tak predsa ceny by mali ísť dole! Ale vysvetli to niekomu kto je zhypnotizovaný televíziou. S expertami z televízie súperiť nemôžeš, najmä ak nie si ultra psychopat, bohatý a slávny, bezcitný a extra dobrý klamár a manipulátor. Pretože ľudia dnes nerozmýšľajú, nikdy sa nespýtajú prečo majú ísť ceny hore. Je to skrátka rozkaz z hora, tak to všetci akceptujú.

Číne treba konkurovať, len kde zohnať otrokov?

A cena práce? Vaša práca je v porovnaní z Číňanmi ešte stále príliš drahá. Takže cenu práce treba práve naopak, znižovať. 50 centov na deň za 16 hodín práce by bolo vyrovnanie mzdy s Čínou. Ale vy by ste mali ísť ešte nižšie, aby sa fabrikám oplatilo vrátiť z Číny späť. Kvôli konkurencie schopnosti. Globálna ekonomika. Chápete? Ale stovky EUR za nájom a energie ostávajú, vlastne stúpajú, takže by ste urobili najlepšie, presťahovať sa na ulicu a vaše obydlia odovzdať bankárom. To by bolo ekonomické, to by poradil expert, a z vedeckého hľadiska je to tiež zaujímavé, ale, ALE, museli by ste platiť mestu nájom za miesto pre krabicu v ktorej budete bývať, veď na chodník si mesto zobralo pôžičku od banky a tú musí splácať aj s úrokami. A ku tomu všetkému vydychujte CO2 a spôsobujete klimatické zmeny. To takto ďalej nejde, vy zlí, zlí, konzumenti! Chápete to? Oni na nás môžu tlačiť a tlačiť až kým nás nerozpučia ako chrobáky, alebo … až kým im my nepoviete „dosť!“ A bojím sa, že pekné slovo stačiť nebude. No ale pokým sa rozhodneme povedať dosť, už môžeme byť v takej pasci, že sa z nej živí nedostaneme. Oni vedia že keď nás zatlačia až na okraj priepasti, tak sa konečne zobudíme, ale vtedy už budú na náš odpor dokonale pripravení.

Alebo môžeme Číňanom konkurovať znalostnou ekonomikou. S našimi oficiálne najhoršími školami v EÚ. Nie je problém, veď Číňania vlastnia iba asi všetky patenty všetkých korporácii sveta, ktoré sa ku nim nasťahovali (nie že by Čínu nejaký patent niekedy zastavil) + majú financovanie s Európskych a Amerických daní, v rámci prerozdelenia svetového bohatstva + nemusia platiť dane za znečisťovanie prírody + firmy ktoré sa tam nasťahovali majú minimálne 10 rokov daňové prázdniny a štáty z ktorých odišli im ručia za prípadné straty z národných rozpočtov, teda z daní ľudí, ktorí vďaka odchodu firiem prišli o prácu. A napriek stovkám a stovkám miliard, ktoré do Číny korporácie tlačia, je to stále takzvaná rozvojová krajina. A západné krajiny prechádzajú do módu post-rozvinutých krajín. Ja tomu hovorím éra post-normálnosti a pro-debility.

Keď nabudúce vystúpi politik s prejavom o znalostnej ekonomike, prípadne bude básniť o konkurencie schopnosti na svetových trhoch, a bude vám v dosahu, viete čo máte urobiť. Ten záprdok alebo zhnitá paradajka za to určite stojí. A na to tam politici sú, za to sú platení. Oni nevládnu, poslúchajú bankárov, a slúžia ako nárazníková zóna pred rozvášneným davom.

A vôbec, viete aký sú politici. Pred voľbami sľubotechna, hrdinstvo, vyhrážky a obviňovanie konkurencie za všetko čo bolo, za všetko čo je a za všetko čo bude. A po voľbách ticho, tichúčko, ako červíček v jablku. Potichu z vnútra vyžiera rozpočet a užíva si šťavnaté výhody. Potom sú to už len výhovorky prečo sa to nedá, a prečo musia ľuďom škodiť takzvanými nepopulárnymi opatreniami. A pár rokov po tom, ako z parlamentu odídu sa znovu zistí, koľko si nakradli, aké miesta za špinavú prácu dostali v samosprávach a vysokej byrokracii, prípadne v podnikoch ktorým dali predražené štátne zákazky, teda krádeže z našich daní. Pozrite si kto sú dnešní primátori, zistíte, že sú veľmi hnutí za demokraciu a tak podobne. Keď vám politik povie, aby ste mu verili, tak to skrátka nejde. To ako keby vás žiadal klaun aby ste ho brali vážne.

Nádej umiera posledná, najskôr umrie stádo

Ale budeme ich voliť ďalej, tie isté politické klony psychopatov a klamárov, možno s novými tvárami, čokoľvek nám banky cez médiá predložia, pretože sme dobrí. My máme bankármi cez zákony zakázané robiť čokoľvek iné, jediné naše právo je voliť. A tak sme dobrí a volíme. A médiá nám už vysvetlili, že kto nevolí je zlý. Čiže logicky kto volí je dobrý. Vidíte? Stačí tak málo. Stačí niekam ísť, hodiť lístok do akejsi krabice, a všetko sa vyrieši. A za dobrotu nás už 20 rokov výdatne odmeňujú stále väčšou a väčšou chudobou. Ale to je ok, nám vyhovuje byť dobrí, tak sme vycvičení.

A tí čo by chceli vedieť prečo sa nás snažia zničiť, tu je malá nápoveda. Sme spurní, chceme práva, chceme zo svojej práce niečo mať, chceme spravodlivosť a chceme dobro pre všetkých. A tak čuduj sa svete, vymierame, a nahradzujú nás prisťahovalci, ktorí sú pokorní, poslušní, často na naše pomery bezcitní a krutí a na spravodlivosť majú úplne iní pohľad ako my.

Medzigeneračná pasca

Najskôr nás vyhnali z pôdy. Do miest a do fabrík. Odrazu si ľudia vedeli zabezpečiť jedlo, len cez prácu vo fabrikách, cez peniaze. A keď už ľudí vytrénovali na prácu vo fabrikách, vyrástla nová generácia, ktorá nie je schopná zabezpečiť si živobytie z vlastnej pôdy bez použitia peňazí. Nevie spolupracovať ani jednať samostatne. Potrebuje nad sebou autoritu, vždy očakáva na rozkaz zhora. Tak už nám tie fabriky môžu zobrať, už sa ku farmárčeniu nevrátime. Sme v pasci, neschopný čohokoľvek. A čo bude nasledovať? No, budú postupne vyháňať aj ostatných ľudí daňami a predpismi z domov do veľkomiest. Budú to veľmi preľudnené veľkomestá v dezolátnom stave. A potom z ničoho nič udrú na mestá ničivé choroby. A ľudia budú musieť ostať v mestách, obkľúčení armádou, aby tieto choroby nešírili. Bude to jedna vlna nákazy za druhou, s malými prestávkami, aby mohli živí pochovať mŕtvych. A do roku 2030 má byť len 1 miliarda ľudí. A vy si myslíte že srandujem. Prečítajte si Agenda 21, plán bankárov pre 21 storočie. Tiež sa dozviete, že na vidieku bude žiť len 3% populácie, a pôjde o veľmi, veľmi bohatých ľudí (+ služobníctvo). Ale keby to tak naozaj bolo, médiá by nás na to určite upozornili. Ak si toto myslíte, tak sa choďte sa hrať s mobilom, pozerať televízor, alebo sa hrať s počítačom, alebo také niečo. V takom prípade sa pravdepodobne necháte znovu dobrovoľne zaočkovať niečím čo vás pomaly (ale iste) zabije, budete naďalej jesť jedovaté GM jedlo, urobíte všetko čo vám prikážu a ste odpísaní. Tam sa už nedá pomôcť. Komu niet rady …

Sme dobrí?

Súcití byrokrat alebo policajt s človekom ktorého ide penalizovať? Poradí byrokrat alebo lekár človeku bez úplatku? Pomôže sused susedovi sám od seba, keď vidí, že sused potrebuje pomoc? Poradí bankový úradník človeku, keď vidí že sa človek nevedomky upisuje do životnej pasce? Alebo uprednostní odmenu od zamestnávateľa? Prižmúri byrokrat oko nad predpismi, aby človeku pomohol? Alebo radšej nebude riskovať problémy v práci? Prihodíme niečo navyše človeku ktorý nám poslúžil? Vážime si službu iných, rovnako zotročených ľudí, ako sme my, alebo len veľmi neradi platíme iným? Sme ochotní akceptovať, ak má niekto viac, keď je viditeľné, že tým nikoho neukrátil na mzde ani nikoho neokradol? Alebo sme ako sudcovia, ktorí by mali kontrolovať kto koľko má? Sme ochotní urobiť niečo navyše, nie za peniaze, ale len tak z ľudskosti? Podporujeme bankárov a otroctvo v Číne, alebo radšej vyhľadávame slovenský tovar? Sme tak dobrí, až to tých okolo nás bolí.

Boj proti starej kultúre

Televízii sa podarilo rozbiť našu spoločnosť. Na každého pozeráme s podozrením, niekedy až s nechuťou. Vo väčšine ľudí vidíme potencionálneho podvodníka, konkurenciu, človeka ktorý nás chce iba využiť, obabrať a oklamať. A to všetko na základe našich bohatých skúseností, ktoré sme získali pozeraním televíznych seriálov a filmov. Čiže neveríme ľuďom na základe fikcie, ktorú nám ktosi podstrčil.

Ale keď sa spýtam sám seba: Ak by mne niekto nezištne pomohol, bol by som nevďačný? Snažil by som sa z toho človeka získať maximu, oblafnúť ho a potom odkopnúť? Snažil by som sa mu za dobro odplatiť zlom? Myslím že väčšina ľudí si na takéto otázky úprimne odpovie, nie. Práve naopak, takého človeka by som si vážil a mal by som z jeho dobroty radosť. Všimnite si slovo väčšina. Pretože väčšina ľudí je vo svojej podstate rovnaká, ako som ja. Avšak ja mám v hlave mentálny obranný blok, implantovaný televíziou, ktorý mi bráni priblížiť sa ku ľuďom. Moja schopnosť nadväzovať medziľudské vzťahy bola fikciou zablokovaná a nastavená nedôverovať a báť sa ľudí okolo mňa. A keďže nemôžem dôverovať iným, chránim sa egoizmom. Kto iný sa mi pomôže, ak si nepomôžem sám? Všetci okolo mňa hľadia iba na seba. Ja musím v prvom rade zabezpečiť seba a moju rodinu. Pretože sa ľudí okolo seba bojím. A to všetko na základe fikcie z televízie. Samozrejme fikcia sa potom prenáša do reality, každý sa každého bojí, nikto nikomu nedôveruje, a nikto nechce s nikým nič mať, a ak áno, tak len na nevyhnutné minimum.

Iste, sú medzi nami aj parchanti bez svedomia. Ale to neznamená, že sa máme báť hľadať nových priateľov a žiť osamelé životy. Takýchto bezcitných egoistov je treba identifikovať. A nie predpokladať že sú taký všetci, pretože väčšina ľudí takí nie sú.

Veľký podiel viny má aj škola. Deti sú odtrhnuté od rodičov, a hodené do spoločenstva najrôznejších ľudí. Niektoré deti zažívajú doma teror, a potom to prenášajú na všetky deti v spoločenstve. Šikana, výsmech, pohŕdanie, vytváranie exkluzívnych skupín podľa oblečenia, drahých mobilov, povyšovanie sa, ponižovanie slabších alebo chudobnejších. V škole nie sú rodičia, ktorí by mohli svoje ratolesti usmerniť a napomenúť. Rodičia nemôžu brániť a povzbudiť svoje deti, pokým sú deti v škole. Keby bola škola od 14 rokov, keď už sú deti vyspelejšie a rozumnejšie, vedeli by si poradiť s parchantami už od začiatku, nebrali by klamstvá a doktrináciu vážne, chápali by že učiteľ nie je ich rodič a nemá právo s nimi zametať, a celá naša spoločnosť by vyzerala ináč. Lenže cieľom školy je pravý opak. Naučiť deti poslušnosti voči autoritám, nesamostatnosti v rozhodovaní, nedôvere ku ostatným, k súťaživosti medzi sebe rovnými, dochádzke a pracovnej morálke. Škola podporuje namyslenosť bohatších detí, alebo detí ktoré majú talent na to čo škola vnucuje. Škola vysmieva, utláča a ponižuje deti, ktoré sa vymykajú zo šablóny, ktorú diktuje štát cez svoje ministerstvo, pretože tieto deti majú skrátka talent na niečo iné. Takmer všetko čo sa deti učia v škole, v reálnom živote nebudú potrebovať. A sú trénované čakať na rozkaz zhora. Škola hodnotí, trestá a rozdeľuje ľudí už od malička. Škola učí deti zbytočnosti, aby nemali čas a energiu sa vzdelávať v tom, čo chcú robiť, a na čo majú vrodený talent. V škole sú deti v skupinách, ale každé je tam samo za seba. Spolupráca sa trestá. Deti sú tlačené ku kolektívnemu mysleniu, teda sa zabíja ich individualizmus a vštepuje sa im stádovité chovanie v hierarchických štruktúrach ich budúcich pánov. Deti nehľadajú vlastné riešenia, ale musia opakovať to, čo im prezentuje expert, učiteľ, vedec. Čiže myslieť je zlé, treba opakovať poučky a riešenia, ktoré nám dajú experti.

Pozrime sa na spoločnosť ľudí, ktorá bola pred zavedením peňazí. Ľudia žili v kmeňoch. Nebola chudoba. Nikto nemusel hanobiť majetok na starobu, pretože keď zostarol, alebo ochorel, ľudia z kmeňa sa o neho postarali. Všetko mali spoločné. Nesúťažili ale spolupracovali. Ak mali otrokov, zaobchádzali s nimi ako s členmi rodiny, nie ako so zvieratami. Trvalé armády neboli, nebolo ich čím platiť. Každý muž schopný boja bol zároveň bojovník, a keď prišiel psychopat dobyvateľ, pobrali zbrane a šli brániť svoj kmeň a svoju slobodu. Pracovali len toľko, koľko potrebovali, len 3-4 hodiny denne. Nikto ich nenaháňal, nikto ich nevydieral vyhodením z práce. Čo dopestovali a vyrobili bolo ich, nemuseli platiť dane. V zime mali prázdniny, občas išli loviť. Ich najväčším pokladom boli ľudia okolo nich. Neboli osamotení, a vždy sa mohli na svoj kmeň spoľahnúť. Dnes nás škola a televízia učí, že boli necivilizovaní, hlúpi, barbari, primitívni, zaostalí. My sme dnes oveľa lepší ako boli oni, a sme dobrí.

To najcennejšie čo máme, je jeden druhého. Boli sme však vycvičení, vymeniť ľudí za peniaze. Bankári vládnu peniazom, teda to jediné čo nás ešte v tejto chorej civilizácii drží nad hladinou majú v pazúroch tí, ktorí hovoria, že treba zredukovať premnoženú populáciu. A snažia sa nás o tom vedecky presvedčiť.

Pozrime sa na prvých kresťanov (priznávam že nie som expert na Bibliu). Všetko predali, žili v spoločenstve a o všetko sa delili, všetko mali spoločné. Teda medzi sebou peniaze nepotrebovali. Znovu založili kmeňový spôsob života. To sa ale peňazomencom a vládcovi nepáčilo. Ľudia by totiž mohli prísť na to, že peniaze ani panovníkov vôbec nepotrebujú. A tak cisár Nero podpálil Rím, zvalil to na kresťanov a začal lov, ktorý skončil v aréne, kde nechali kresťanov ako potravu levom. A Nový Zákon (v Biblii) vyšiel asi až o 300 rokov neskôr, keď už priami svedkovia nežili. Ten už je dostupný všetkým beztrestne, ale kmeňový spôsob života kamsi záhadne zmizol. Cisár Konštantín hodne zainvestoval, postavil kostoly, financoval vysokých kňazov, zamenil slobodu a voľnosť ktorou žili prví kresťania za cirkevnú hierarchiu, ktorá podliehala jemu, a vyhlásil sa za ďalšieho apoštola. A tak kresťania dávali Bohu čo je Božie a cisárovi čo je cisárove. Nastavovali druhé líce keď ich bili, a boli dobrí. Impérium malo mnoho náboženstiev, ale kresťanstvo sa stalo hlavným náboženstvom. A cisárove vojnové výpravy a vraždenie už novému kňazstvu nevadili, práve naopak, cisára vo vojnách podporovali.

Napriek tomu kresťanstvo zmenilo svet. Dalo ľuďom sebaúctu a s tým spojenú mravnosť. Odrazu už záležalo na každom, aj na tom poslednom otrokovi, ktorý bol predtým menej ako dobytok. Kresťanstvo nám dalo kultúru, dôvod na morálku, pozdvihlo postavenie ženy, a dalo nám silu veriť v naše právo na rovnosť a spravodlivosť. Aj neveriacim. Ježiš zmenil svet k lepšiemu, to je historický fakt, nezávisle na tom či niekto verí alebo nie.

Dnes už ale kresťanstvo peňazomencom a ich médiám začína naozaj vadiť, pretože dáva ľuďom priveľa sebaúcty. Kvôli tomu je problém sa ľudí zbaviť pri drastickej redukcii populácie. Najprv treba ľudí vycvičiť, presvedčiť ich, že človek je len výsledkom evolúcie, akési inteligentné zviera. Že zlo je vec názoru. Že človek je človekom až 3 mesiace po narodení. Že starý, chorý a postihnutí by sa mali pratať, pretože už neprodukujú a nekonzumujú. Peňazomenci chcú udeľovať privilégium, kto je človek a kto nie. A človek by mal byť len ten, z koho majú úžitok. To je pri kresťanstve problém, preto naplánovali kresťanstvo nahradiť novým náboženstvom, vedou. Nahradiť Islám za vedu sa ani nesnažia, tak ho rovno bombardujú z povrchu zemského.

Sme OK

Sme dobrí, zhypnotizovaní televíziou, sterilizovaný, otrávený, nakazený rakovinovými vírusmi cez vakcíny, ošklbaný bankármi, pomaly všetci bez práce a nezávislého živobytia, na niekoľko generácií zadĺžení, nemáme budúcnosť, ako národ vymierame, ale sme dobrí! Možno keď pánov pekne poprosíme, prestanú s vyvražďovaním ľudstva a likvidáciou všetkého ľudského, alebo aspoň s genocídou Slovákov. Nám by predsa nikto nechcel ublížiť.

Niet divu že s nami svetová elita pohŕda. Ich filozofia je založená princípe predátor a obeť, na nenávisti, na umení manipulovať a klamať, v službách veľkého architekta. To sú asi pre normálneho človeka podivnosti. Ale ten ich odpor a zhnusenie voči masám … to sa možno dá pochopiť.

Ono sa to nejak vyrieši

Takže, všetko bude v poriadku. Veď sme dobrí. Naši predkovia, ktorí bojovali aj za našu slobodu a práva, boli zlí teroristi. Agresivita a násilie sú dobré, len a iba ak ich autorizujú páni a médiá. Ináč je to terorizmus, takže Jánošík bol pekný prevít. Ale my už sme civilizovaní, vycvičení, domestikovaní, skrotení a dobrí. Predkovia za nás zomierali, ich chyba, násilie je zlé, odpor je márny. Nakoniec príde super-hrdina, Batman, Spiderman, Fico, alebo sám Mickey Mouse, a všetkých nás zachráni, tak ako v televízii. Tak načo sa namáhať, aj tak na nás ide koniec sveta, nechajme zlu voľný priebeh, nás sa náš osud netýka. Treba byť pasívni a poslušní. Ďalšie generácie už nie sú náš problém, my máme dosť svojho trápenia. My už sme rozvinuté dokonalé bytosti, chytrejší ako ktorákoľvek generácia pred nami. Aj keď IQ oficiálne klesá o viac ako 10 bodov (vakcíny), sme strašne vyvinutí a múdri. Žijeme nalepení na skle televízora, vo svojich bublinách z fantázií a fikcie. Už nechceme žiadne konflikty. Už chceme len čip do hlavy a televízor zabudovaný priamo do očí. Vieme, že byť dobrý, znamená byť poslušný. Vieme, že nemáme robiť konflikty. Že je dobré nechať zlých ľudí, robiť si čo sa im zachce a všetko sa jaksi samo od seba vyrieši. Sme také dobré poslušné ovečky. Len ovečka jaksi nevie pochopiť svoju úlohu. Ošatiť a nakŕmiť pána.

Päto-lízači ešte nepreskočili

A prisluhovači bankových budovateľov? Tí si myslia, že sa cez to všetko dostanú, pretože sa vopred dobre nahrabú a pretože sa nechali presvedčiť, že sú veľmi dôležití, a že sú viac ako ostatní. Keď však bude ľudstvo stále rýchlejšie umierať, a už toľko byrokratov nebude potrebných, spoznajú svoj omyl. Vedia totiž viac ako treba, len ich už jaksi nebude treba. Kopú nám všetkým hrob, ale skončia v ňom spolu s nami. Keď všetkých pod sebou klameš, myslíš že tí nad tebou ťa neklamú? Užitočný hlupák má privilégia, len pokým je užitočný, potom sa ho pán zbaví. Tak už to medzi bezcitnými psychopatmi chodí.

O exekúciách ste určite čítali veľa článkov s rôznymi uhlami pohľadu na túto problematiku. V skutočnosti však Exekučný poriadok chráni najmä tých, čo dlžoby vymáhajú, a zabezpečuje príjem exekútorovi. Viete naozaj, ako celý proces prebieha? Procedúra je rýchla a môže vás veľmi nepríjemne zaskočiť. Sú pre vás exekúcie len neznámym, prázdnym pojmom?

Rýchle pôžičky sú spravidla začiatkom bludného kruhu. Reklama so sloganmi: Požičiame rýchlo a bez záruk zlákala už mnohých, aj vzdelaných a opatrných občanov. Keď vás zaťažil balvan nevinne vyzerajúcej dlžoby napríklad vo výške 300 eur a s úrokmi ste už zaplatili 500 eur, neznamená to, že ste na konci patálií. Stačí sa dostať do situácie, že meškáte so splátkami a s posvätením zákona vám výzvou na obstavenie majetku vystavia cestovný lístok do pekla.

Karusel pátrania
Kolotoč sa pohýna uznesením súdu, ktorý v týchto prípadoch exekúciu nariaďuje expresne rýchlo, na rozdiel od rozhodnutí trebárs o rodinných prídavkoch. Súd vykonaním poverí príslušného exekútora. Nezávislého len na papieri. V slovenských korupčných pomeroch sa prideľuje podľa exekučného majetku. Následne sa vykonáva oficiálne prvotné zisťovanie. Formálne sa posúdi dlžníkov majetok, resp. jeho výška. Údaje o majetku ste však už predložili a zdokladovali pri uzatvorení pôžičky. Ďalšie informácie exekútor spravidla zisťuje pátraním po hnuteľnom majetku v samotnom bydlisku dlžníka – teda právnickým slovníkom, povinného a na katastri. V podstate môže exekútor zaistiť všetko. V praxi to znamená, že začína oslovovať banky, kde zisťuje informácie o vašich účtoch. V prípade, ak podnikáte, vylúči len hotovosť 331 eur, ktorá je vraj dostatočná na výkon podnikateľskej činnosti. Korešponduje so zdravotnými poisťovňami, čím zisťuje platiteľa mzdy. Do pátrania nevyhnutne spadá aj sociálne zabezpečenie, aby sa zistila výška dôchodkov a iných dávok.

Po úplnej sumarizácii potvrdí výšku majetku a následne vydá exekučný príkaz. S ním spravidla doručuje aj uznesenie o nariadení exekúcie. Potom sa počká na nadobudnutie právoplatnosti exekúcie. Každá z dotknutých strán môže totiž podať odvolanie voči objektivite, zaujatosti alebo správnosti postupu. Na základe exekučného príkazu sa napokon pristúpi k samotnej exekúcii. Pripomíname, že ak by išlo napríklad o rozhodnutie o pridelení dávok v hmotnej núdzi, proces trvá spravidla 8 – 12 mesiacov. Pri exekúcii ide rádovo o dni, maximálne týždne. Exekútor ešte raz vyzve dlžníka, aby v stanovenej lehote prejavil ochotu na spoluprácu, tzv. súčinnosť, a splatil svoj záväzok dobrovoľne. V zahraničí si môže dlžník uplatniť zľavu voči výške odmeny patriacej exekútorovi. Na Slovensku je to len zbožné prianie. Exekútor je na odmenu lačný.

Výnosná činnosť
Exekúcia majetku sa spravidla vykonáva: zrážkami zo mzdy alebo z iných príjmov, prikázaním pohľadávky predajom hnuteľných vecí na dražbe,
predajom nehnuteľností alebo zriadením exekútorského záložného práva na nehnuteľnosti. Cenu hnuteľných vecí, ktoré idú do dražby, stanovuje exekútor. Ten sa riadi len a len svojím úsudkom a cenou, ktorá je bežná na trhu. Ak sa dražia špecifické veci, mal by si prizvať znalca. Nie je to však podmienka. Povinnosť mať znalecký posudok platí len na drahé kovy a cennosti.

Cenu nehnuteľnosti tiež stanovuje exekútor na základe znaleckého posudku. Znalec stanoví obvyklú cenu, v ktorej zohľadní aj prípadné nedostatky a bremená. Toto súdny exekútor premietne do uznesenia o cene. Prvá dražba nehnuteľnosti sa začína na úrovni dvoch tretín jej stanovenej ceny. Ak sa ju nepodarí predať v prvom kole, dražba pokračuje na polovici odhadnutej ceny. Napriek tomu, že každá exekúcia je oprávnená, pretože ju nariadil súd. Brániť sa môžete len odvolaním po jej vykonaní.

Pomerne skľučujúcou okolnosťou je, že tento proces často riadia osoby, ktoré majú nedostatky v právnom vedomí. Máme na mysli aj advokátov, ktorí sa angažujú vo veciach, pri ktorých nepomáhajú vám ako dlžníkom, ale s vašimi (aj dôvernými) informáciami pracujú pre vášho odporcu, čím vás nenávratne posúvajú do priepasti chudoby. Navrátenie do pôvodného stavu je podľa § 61 neprípustné. Teda, ak sa vám aj podarí po čase získať prostriedky na splatenie dlhu, všetko, čo vám vydražili – samozrejme v nižšej hodnote – už nie je možné vrátiť a vaša ujma sa zavše až dramaticky zvýši. Po exekúcii vám neraz reálne zostanú len veci osobnej potreby ako snubný prsteň alebo zdravotné pomôcky.

autor: Tibor B. Hačko
zdroj: SNN

Príčin, pre ktoré pôvodne elitné gymnáziá za posledné dekády tak upadli, je mnoho. Predovšetkým, po tomto type vzdelávania bol veľký dopyt a trh bol bezmyšlienkovite saturovaný. Ak by VÚC-ky, v ktorých v zriaďovateľskej pôsobnosti je stredné školstvo, aj chceli obmedziť vznik nových štátnych škôl, aby sa tým udržala aspoň aká- taká kvalita gymnázií, nič by si nepomohli. Vďaka správnym konexiám na ministerstve školstva mohlo hneď na vedľajšej ulici vzniknúť nové súkromné gymnázium, ktoré logicky nároky na štúdium na tomto type školy držalo poriadne nízko.

Časom sa ukázalo, že populistická snaha predchádzajúcich ministrov školstva vyjsť za každú cenu v ústrety neoprávneným požiadavkám rodičov na
vzdelanie ich detí viedla k hlbokému úpadku a poklesu úrovne týchto kedysi elitných škôl. Prvým vážnym pokusom urobiť s tým niečo bolo zavedenie 5 percent numerus clausus pre osemročné gymnáziá ministrom Jánom Mikolajom, ktorý obmedzil možnosť študovať na tomto type školy len pre 5 percent populácie. Aj keď to bol z hľadiska rodičov nepopulárny krok, pre základné školy (predovšetkým v Bratislavskom kraji, kde na osemročné gymnáziá odchádzalo vyše 36 percent žiakov piatakov), to bolo požehnaním. Všeobecná úroveň základných škôl sa stabilizovala, v triedach ostávali aj žiaci, ktorí mohli byť vzorom pre tých slabších. Jedným z prvých aktov predchádzajúceho ministra školstva Jurzicu bolo zrušenie predmetného numerus clausus a postupný úpadok gymnázií, ale aj základných škôl pokračoval ďalej.

Preto trocha prekvapilo, keď jednou z prvých ohlásených reforiem nového ministra školstva Dušana Čaploviča bola deklarovaná snaha o znovuprinavrátenie statusu elitných škôl pre gymnáziá. Už menej premyslené bolo jeho vyhlásenie, že na gymnáziá by sa mali dostať len žiaci s priemerom do 1,5.  Ak bolo cieľom takto postaveného kritéria vyvolať diskusiu, je to v poriadku, ale ak by to bolo myslené vážne ako zásadné takpovediac KO kritérium, tak to v poriadku nie je. Okrem jednoduchej skutočnosti, že známkovanie nie je práve tým najobjektívnejším kritériom, cez rôznu úroveň škôl, a teda aj objektívnej hodnoty známky u jednotlivých učiteľov, je to predovšetkým skutočnosť, že by sa tak mohlo uprieť  kvalitné vzdelanie aj veľmi talentovaným deťom, ktoré vynikajú v nejakom odbore, ale nie sú schopné byť výborné vo všetkom. Navyše, oveľa objektívnejším kritériom ako prospech je napríklad celoslovenské testovanie deviatakov, ktoré je na celom Slovensku rovnaké a má podstatne objektívnejšiu výpovednú hodnotu o znalostiach a schopnostiach žiaka.

Tak že snahu o reformu gymnázií treba len privítať, ale ak je myslená úprimne, správna cesta vedie cez skúmanie viacerých faktorov, ktoré def inujú osobnosť žiaka. Okrem prospechu by to mali byť mimoškolské aktivity, vedomostné olympiády, výrazný talent v konkrétnej oblasti, výsledky celoslovenského testovania vedomostí v deviatom ročníku alebo aj výsledky náročných, ale dobre pripravených prijímačiek. Hodnotenie predpokladov žiaka študovať na elitnom druhu školy musí byť multikriteriálne. Len tak môže byť snaha o zv ýšenie úrovne gymnázií korunovaná úspechom.

autor: Roman Michelko

„Až sa svet obzrie za 20. storočím, bude plakať. Nie preto, že bol  zaplavený krutosťou, ale preto, že dobrí  ľudia mlčali.“  Martin Luther King.

Dokonale kontrolované lidstvo
Každá totalita v historii světa začínala právě tím, žže se začaly shromažďovat osobní údaje o všech lidech dané země. Tyto databáze sloužžily ke kontrole občanů a jejich rozdělení na vládě vyhovující a nevhodné. Kritériem je zde přitom lidský názor a přesvědčení. Vzpomenme na vládní razie za Rakouska-Uherska, tvrdého faššismu, ale i komunismu, kde panovalo rozdělení na třídy, lidé si nebyli rovni a nevhodní /za Rakouska-Uherska vlastenci, za faššismu zejména židé a za komunismu věřící křestané a disidenti/ byli sledováni, vězněni a likvidováni. Kažždý ví a světové dohody o lidských právech to plně stvrzují, žže každý člověk má právo na soukromí a ochranu osobních údajů o své osobě. Je to ale tak jasné i budovatelům světovlády?
Všimněte si přátelé, žže dnes, kdy žžijeme v představě dokonalého světa, začínají vlády potají shromžažďovat osobní údaje o každém člověku a to v masovém měřítku. Ano, opět si vlády začínají dělat registry svých občanů a jelikožž se tak činí v naprostém utajení, kažždý si mužže domyslet zkuššenosti z totalitní historie. Ale proč se domýššlet, když existují důkazy o tom, žže vlády světa skutečně nelegální databáze střádají a postupují je pod jeden globální registr světovlády. Světovládě jde o to, aby měla totální kontrolu nad celým světem a vššemi lidmi. Jen tak můžže začít svoji totalitní globální vládu. Pojdme se podívat za některými důkazy.

V průběhu vyššetřování zvláštní komise Senátu USA v roce 1975 byly vládou USA přiznány ššokující fakta. Jižž v roce 1956 totižž vládní bezpečnostní složka FBI vedla nelegálně v archivech kartotéku s popisy, osobními informacemi a daty o celkem 141 231 773 amerických občanech. Z tohoto počtu tvořili přitom pouze 20% lidé, kteří byli někdy trestáni. Ostatních 80%, což je asi 112 milionů Američanů, byli občané, kteří se nikdy ničím neprovinili. V 70. letech užž tato kartotéka obsahovala 180 milionu takových údajů. Senátní komise přiznala, žže tyto nelegální databáze sloužžily ke kontrole a manipulaci prakticky se vššemi občany USA.

Ale nelegální databáze o soukromí občanů sbírá nepochopitelně i armáda. Bylo zjištěno, žže jen mezi lety 1966 – 1971 si armádní zpravodajská služžba USA vytvořila kartotéku se záznamy o 100 000. obyvatelích USA.

V roce 1977 se ve Velké Británii provalila značná aféra, kdy se zjistilo, žže anglická policie Scotland Yard zřídila své speciální tajné oddělení pro evidenci a kontrolu některých domácností. Zjistilo se, žže již tehdy byla vládou kontrolována ve Velké Británii každá 50. osoba, přestože se nikdy ničím neprovinila. K odhalení této aféry prispel i renomovaný deník The Times, který tuto aféru 9. září 1977 vynesl na veřejnost. Kdyžž pomyslíme, žže  jižž v roce 1977 bylo ve Velké Británii vládou tajně sledováno 1 100 000 občanů, můžžeme si domyslet, v jaké fázi jsou tyto nelegální databáze nyní. Jedno je ale jisté, stále se rozššiřují.

Dne 20. dubna 1995 byl například v České republice schválen parlamentem jeden velice podivný zákon a to i přes značné protesty občanů. Na jeho základě dostal stát neomezenou pravomoc získávat od občanů naprosto vešškeré data a informace z jejich žživotu, včetne tech nejintimnejších. Znovu opakuji, žže vešškeré totalitní systémy v historii začínají právě tím, žže se začaly sbírat osobní data vššech občanů dané země.

Navíc tyto našše údaje jsou vládou zneužžívány. V roce 1992 například Federální ministerstvo vnitra České a Slovenské republiky prodalo osobní údaje o více nežž 2. milionech občanů našší země, včetně adres a rodného čísla. Tentýžž rok 1992 otřásla ministerstvem vnitra dalšší aféra, když se zjistilo, žže úředníci ministerstva vnitra vedou nezákonně údaje o občanech, které mají naprosto důvěrný charakter. Obsahovaly i takové údaje jako je sexuální orientace osob, jejich rasová přísluššnost či skryté dušševní vady občanů naššeho státu. Tyto nelegální, ale předevšším odporné databáze mohly a můžžou být kdykoliv zneužžity proti nepohodlným občanům.

Na mezinárodní konferenci konané v lednu 1979 v německém Darmstadu, ke které se svými podpisy připojily statisíce rozhořčených občanů za svá práva, přiznal veřejně profesor Abendroth, žže německý Spolkový úřad pro ochranu ústavy shromažďduje ve skutečnosti miliony karet a spisů o vššech občanech země, kteří se nějakým způsobem vyjádřili kriticky k našší společnosti.

Při vyššetřování Senátu USA v srpnu 1993 se zjistilo, žže více než 1300 agentů vládní IRS bylo během posledních pěti let vyššetřováno z důvodu neoprávněného slídění v osobních záznamech občanů. Přitom kolem 56 000 zaměstnanců IRS má přístup i do Integrovaného systému vyhledávání dat. Kdyžž se tato aféra znovu rozpoutala v červenci 1994, vyššlo najevo, žže soukromé údaje o milionech občanů nelegálně vlastní i dalšší vládní úřady včetně samotné vlády USA, přestožže to bylo zakázáno. Potvrdil to i americký senátor David Pryor.

Dne 7. července 1986 se dostal v USA na světlo světa patrně státní dokument “Silent Weapons for Quite Wars”, který byl označen datem: květen 1979 a kódovým označením č. 74-1120. Senátor M.W.Cooper označil tento dokument za autentický materiál tzv. “Tajné vlády”. Dokument byl omylem zapomenut v kopírce při odprodeji nadbytečných zařízení a tak došlo k úniku informací. Dokument 74-1120 obsahuje velmi závažžné věci, ke kterým se ješšte vrátíme. Předevšším vššak ve své technické príručce TM-SW 7905.1 popisuje vytváření modelu domácností, postup při sledování občanů, rodin, naššeho soukromí a jeho napadání. Podle tohoto dokumentu má být každá lidská bytost na celém světě totálně kontrolována a sledována od odposlechu telefonu přes analýzu odpadků, ažž po sledování chování dětí ve šškolce. Počítá se s jednou gigantickou úřední byrokratickou maššinérií na podchycení a sledování soukromí vššech lidí a vedení tajných záznamů o nich, které, jak je možžno z dokumentu vyčíst, hraničí až s totální ššpionáží. Počítače z celého světa mají být napojeny na jednu ústřední světovou databázi.

Zbigniew Brzezinski, bývalý poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost, prohlásil: “Prostřednictvím počítačů budou lidské žživoty a zálžežitosti neustále sledovány. Brzy bude možžné uplatňovat téměř nepřetržitý dozor nad vetššinou osobních informací o občanech”.

Don Mc Alvany, poradce ve výzvědné službě vlády USA, veřejně přiznal, žže počítačové zpracování dat Američanů umžožní vládě sledovat a ovládat lidi od kolébky do hrobu. Mimo jiné prohlásil, žže: “Vláda v budoucnosti bude schopna sledovat a ovládat své subjekty více kompletně a účinně, nežž jakýkoliv totalitní režžim v minulosti”. Dále přiznal, žže od roku 1995 vládní IRS /užž zde o ní byla řeč/ počítačově zpracovává vššechny Američany. Tento vládní program je jižž hotov a profil počítače nyní existuje ke skutečně kažždé rodině nebo jednotlivci. Jedním z techto projektu je “METRONET”, který doslova ššmíruje 110 milionů lidí v 80. milionech domácnostech v zemi. Celkový počet sledovaných se pohybuje kolem 250 milionů lidí /jen v USA/.

 Vidíte, prátelé, žže světovláda pracuje, pouze to my nevidíme. Ale to není všše, vlády světa pripravují plány na uchvácení občanů žuž od úplného narození ažž po smrt. Jen totální kontrolou nad námi nás mohou ovládat, ale v případě potřeby také zlikvidovat. Nikdo nedal veřejnosti jediné rozumné prohlášení, proč jsou tyto data náhle tak masově po celém světě sbírána, ale přesto se tak děje. Čtěte dál.

Světovláda vidí nepřítele v každém člověku a hodlá totálně kontrolovat i našše děti /OSN a snahy o ústavní výchovu dětí aj./. Kongres USA užž počátkem 90. let navrhoval zákony, které by nutily rodiče podrobovat své děti vládním prověrkám. Zákon c. S-732 vyzývá pro realizaci počítačového registru pro vššechny děti mladší 6. let. Tento registr umožžní vládě totální výchovnou kontrolu své mládežže směrem ke světovládě a jako zločince bude kontrolovat vššechny děti v zemi. Vláda navíc vyhrožžuje, žže odmítnutím tohoto zákona mohou být děti rodinám odebrány, v lepším případě rodinám odepřou sociální dávky na dítě. žŽijeme v podivně kruté době, nezdá se Vám ?

Evropa rozhodně nezahálí. Státy Evropské unie /prakticky celá Evropa/ přistupují od roku 1985 k takzvané Schengenské dohodě. Říkám přistupují, ale tato dohoda je povinná pro vššechny státy, které chtejí mít s EU neco do činění a to prakticky postihuje vššechny státy. Schengenská dohoda je velmi diskutovaná věc, ale vššimněte si, žže se vžždy hovoří jen o ní, ne o tom, co je v ní. Kdyžž jsem požžádal vládu ČR o podrobné paragrafy této dohody, byli mi sděleny opět jen výsmeššne obecně známé informace. Proč se to tak tají ? Jde totižž o jeden z největších podvodů na demokracii, který má totálně kontrolovat žživoty lidí v Evropě. Paragrafy 92 až 118 Schengenské dohody vyžžadují po státech, aby zakládaly elektronické výstavby archivu a počítačově zpracovávaly osobní informace o svých občanech. Zpočátku na komunální úrovni, později na úrovni světové. Paragrafy 5,25,29 až 38 preferují společenský rasismus, uspořádání občanů do kategorií nežžádoucích osob na základě jejich příslušnosti, rozumové úrovně, ideologie, společenského působení a to tak, jak vlády budou chtít. Lidé jsou zde jen dobytek do počtu, se kterým si můžžou vlády dělat cokoliv se jim zlíbí. V protikladu s ŽŽenevskou konvencí z roku 1951 Schengenská dohoda zakazuje politický azyl. Užž nebude úniku z jakéhokoliv státu. Paragrafy 25,45,46,92,94,96,101 a 109 doslova ničí soukromý a osobní žživot, právo na svobodný rozvoj osobnosti a právo osoby na soukromí a anonymitu. A já se ptám, jak je to možžné, kdyžž je to v rozporu se Základní listinou práv a svobod občanů a Světovou deklarací lidských práv schválené OSN ? Je jasné, žže účel světí prostředky a ten účel je totální kontrola a manipulace s lidmi na celém světě. A není náhodou, žže tyto snahy vyvstaly současně po roce 1945 ve vššech částech světa. A tyto databáze nejdou pouze po obecných vzorcích lidí, ale vyhledávají i politicky nebo jinak názorove nevyhovující, ale dokonce i ochránce lidských práv. Jakby také ne, vžždyť jsou to právě ochránci lidských práv, kteří by nikdy žžádnou totalitní světovládu nepřipustili.

Užž v roce 1956 byla na příkaz prezidenta Eisenhowera v USA zřízena pod patronací FBI a CIA agentura, která se zabývala sledováním bojovníků za občanská práva a vedla také kartotéky na osoby nepohodlné vláde. Jak vyplynulo při odtajnění vládních dokumentů na základě zákona o svobodě informací koncem 60. a v polovině 70. let, vláda USA dokonce sama naplánovala a uskutečnila nekolik vražžedných atentátu na ochránce lidských práv. Jednou z obětí byl i Martin Luther King.

Občané jsou samozřejmě znechuceni takovým jednáním. Kdyžž tyto případy přerostly a občané se začali scházet před Bílým domem a masově protestovat, pověřil Senát USA zvlṚtní vyššetřovací výbor v čele se senátorem Frankem Churchem. Ten měl odhalit pozadí ohledně tajných vládních databází o občanech a ššpehování soukromí občanů. A to se také stalo. Výbor totižž vydal v dubnu 1976 svoji závěrečnou zprávu, kde senátor Church přiznává, žže vláda skutečně nelegálně sleduje obrovské množství lidí a shromažduje v gigantických archivech tuny soukromých informací o občanech, anižž by o tom lidé věděli. Senátor Church přiznal dále, žže vláda často nařizuje tajné sledování občanů pro jejich politické přesvědčení, ochránce lidských práv i organizace zabývající se lidskými právy, charitou a pomoci lidem, dále rasově nevyhovující občany a mládežž. Vyplynuly i zajímavá čísla. Od června 1975 použžívala FBI celkem 1500 vyšškolených agentů výhradně na ššpehování politicky nevhodných a v roce 1976 vyčlenila FBI na stíhání těchto nevinných disidentů a ochránců lidských práv celkem 7 400 000 dolarů, což je více nežž dvojnásobek rozpočtu na oficiální stíhání kriminality. Zde je jasně vidět čeho se vlády skutečně bojí, pravdy. Senátor Church také odhalil, že vláda pod programem “COINTELPRO” a na základě nelegálně získaných osobních dat občanů cíleně rozvracela vytipované rodiny, zajišťovala propouštění vládě nevhodných lidí ze zaměstnání a studentů ze šškol, faleššně obžžalovávala a odsuzovala do vězení lidi, kterým předtím fingovaně zmanipulovala daňové přiznání, faleššným posudkem psychiatra diskreditovala nevhodné občany jako blázny a izolovali je v psychiatrických léčebnách, ale zajišťovala i fyzickou likvidaci nepohodlných osob.

Tak jak se Vám, přátelé, líbí nṚ spravedlivý svět a demokratické vlády? Musím Vás vššak ujistit, žže ani takováto aféra nic nezměnila. Přes oficiální vládní přiznání těchto ššokujících praktik se nestala žžádná náprava. Hned jak se uklidnilo veřejné mínění, vláda pokračovala v tomt鞾, pouze své praktiky dnes lépe utajuje. Světovláda dál činí ve skrytu všše proto, aby rozvrátila společnost do připravovaných norem světovlády. K vyššetřování Senátu v těchto věcech se ještě vrátíme.

Není pochyb, žže vlády světa na příkaz světovlády shromžažďují v tajnosti našš soukromé data a podrobné informace z naššich žživotu. Každžému by melo být jasné, žže jde o zločinný tah pro kontrolu společnosti a její manipulaci. Člověk má být redukován z občana na pouhé číslo a jeho žživot bude plně řízen vládou. Kdo nebude po vůli, jeho kádrový posudek mu ve společnosti nedovolí žžít jako člověk. Užž teď jsme jen loutky oddané v nemilost úřední byrokracie. Odhalené případy mluví jasně.

Nedejte se ale mýlit jednotvárností tohoto problému. Vlády světa užž pár desítek let pracují na mnohem zákeřnejším způsobu kontroly společnosti a toho se, at chceme nebo nechceme, účastníme vššichni.

Světová vláda totižž počítá s tím, žže v brzké budoucnosti má být stažžena finanční hotovost z oběhu. Místo toho začnou platit takzvané elektronické peníze. To jsou peníze, které si vyděláte, ale místo hotovosti se Vám automaticky přesunou na Vašše osobní konto, ze kterého zase nakupujete a proplácíte bez hotovosti, pouze přes počítač, kdy se Vám odečítá částka, kterou jste jižž utratili. Je to prakticky systém dneššních platebních a kreditních karet, který jižž dnes drtivě vytlačuje hotovost. Banky celého světa dávají dnes držžitelům karet veliké výhody, aby lidé sami opouštěli hotovost. Vlády samotné pak postupně právními cestami naopak omezují občany, kteří dosud peníze vlastní pouze v hotovosti. Proč vlády tak moc chtějí zavést tento bezhotovostní karetní systém ? Protožže tak budou vědět o člověku naprosto vešškeré informace a mohou ho nejen sledovat, ale s ním i manipulovat. Totižž tím, žže mezi lidmi nebude hotovost, ale všechny peníze bude mít pod kontrolou stát, občan se tak stane přímo závislý na státu a bude muset poslouchat jakoukoliv státní ideologii, protožže jinak by se mohlo stát, žže mu stát zablokuje konto a človek tak bude odsouzen, neboť nikde jižž nic nekoupí ani neprodá. Ale nejen, žže tímto lidé ztratí své svobodné přesvědčení, ale ztratí i své soukromí. Stát totiž díky tomuto elektronicky řízenému systému bude vědet kolik máte peněz, jak s nimi nakládáte, kde a co přesně nakupujete /na základě různých položžek čárového kódu/, kolik toho nakupujete a jak si počínáte s celkovým majetkem. Mohou ale sledovat i VṚ pohyb podle toho, kde zrovna kartou platíte. Plán je tedy jasný. Vžždyť sám americký senátor M.W.Cooper k tomuto v roce 1989 prohlásil: “Budeme otroky spoutaní bezhotovostním systémem ekonomické kontroly”.

A tím si můžežte být jisti. Vlády nás proto potřebují všechny bez rozdílu donutit přejít na bezhotovostní transakce. Dělají všše proto, aby komukoliv s hotovostí komplikovaly žživot a nutili tak lidi zvolit karetní systém. V rámci tohoto plánu například v USA začali vydávat nové 20,50, a 100 dolarové bankovky. Vydali je vššak ve velmi omezeném množství a budou distribuovány pouze tomu, kdo vlastní systémovou kartu sociálního zabezpečení nebo jakoukoliv státní identifikační kartu. Přitom jiné, nžež tyto nové série bankovek jižž neplatí a lidé si tak musí zřizovat kreditní a identifikační karty, aby mohly získat od státu hotovost. Jinými slovy, hotovost je občanům v USA nyní jižž povolena pouze v určitém množství na měsíc a to jen vybraným jedincům, kteří přijali a vlastní nějakou ze státních platebních nebo identifikačních karet. Je to zrůdnost, ale není to všše. Podle zákona jsou v USA banky i obchody povinné sdělovat vládní složžce IRS jakoukoliv transakci prevyšující 3000 dolarů. Ten, kdo platí v hotovosti touto a vyšššší částkou, je okamžitě zařazen do databáze podezřelých občanů a je s ním tak ze strany úřadů také jednáno. Nechceš-li být státem ššikanován, pořiď si kartu a plat jí. To je zákon džungle. Přitom bance nebo obchodníkovi, který by transakci převyššující 3000 dolarů neohlásil, hrozí pokuty i vězení a to v sazbě horšší nežž za distribuci drog. Tak moc se vláda bojí hotovosti ? Užž v roce 1986 byl v USA schválen zákon číslo 31/1986, podle něhožž byli všichni, od gigantických podniku po posledního stánkaře na předměstí, povinni sdělovat vládní IRS kažždou útratu hotovosti nad 10 000 dolarů. Vláda tímtéž zákonem schválila dlouholeté vězení těm, kdo tak neučiní. Přitom americký kongresman R.Paul přiznal, žže vláda tak postupuje i bez schválení Kongresu. Tentýž  kongresman celou situaci okomentoval slovy, žže vláda podporuje zákony, které jsou základem tyranie.

Ale to samé je i v evropských zemích. Směrnice Evropské unie přijaté v červnu 1991 a 1.ledna 1993 zakomponované povinne do všešch členských zemí přikazují, aby kdokoliv a kdekoliv bude někdo platit hotovostí přesahující 15.000 Euro, musí se prokázat občanským průkazem. Zákon přikazuje legitimovat občana v libovolných případech i pod tuto hranici. Mohou Vás tak libovolně ššikanovat, i kdyžž si půjdete koupit za hotové třeba rohlík a například Vašše rasa nebo oblečení se nebude obchodníkovi líbit. Tentýžž zákon Evropské unie přikazuje bankám i obchodníkům podezírat kažždého, kdo hotovostí platí a sebemenší podezření se musí hlásit úřadům. Jednodušše, kdo platí hotově, je okamžžitě brán za kriminálníka. Ale to se netají, naopak, vlády chtějí, aby si tak občané připadali vššude sledovaní a ponižžováni a radši zvolili bezhotovostní platbu kartami.

Informace o hotovostních transakcích jsou vššak vyhodnocovány po celém světě, stejně jako automaticky získané informace z karet. Za zmínku stojí Síť  finančního trestního zákona /FINCEN/, což je americká instituce, jejížž chapadla zasahují celý svět prostřednictvím svých poboček M.L.A.T., které se tvoří v mnoha zemích. Ty mají udávat do ústředí FINCEN jakékoliv vyšššší financní transakce ve světě.

Proto vězte, přátelé, žže karty přijmete, ať chcete nebo ne, ať se souhlasem nebo násilím, ale finanční hotovost užž neuvidíte. Vlády, které usilují o spoutání lidské civilizace pod totální kontrolu, to nedovolí. Jen čipy v našišch platebních kartách jim mohou kdykoliv odhalit a do gigantických počítacu zaznamenat našše žživoty. Profesor Caroll Quigley, politický poradce prezidenta USA Billa Clintona, ale později i sám Clinton v New York City roku 1992 přiznali, žže cílem těchto monstrózních spiknutí je vytváření Světového systému finanční kontroly  v soukromých rukou /tajné vlády/, který by umožžnil ovládnout politický systém kažždé země a ekonomiky světa jako celku…. Máme to snad brát jako oficiální přiznání světové mafie ? Smířit se s tím, žže nám tohle vmetá do tváří samotná vláda ? Vzpomeňme na slova největšího bankéře světa Rothschilda: “Dejte mi kontrolu nad penězi a nebude hrát žádnou roli, kdo dělá zákony”.

A o to právě jde, kdo má kontrolu nad penězi, má kontrolu i moc nad vššemi lidmi i celým světem. Proto platební karty a systém elektronické kontroly. Vššechny transakce ze vššech platebních karet kažždého člověka se elektronickým přenosem dat mohou centrálně v jediný okamžžik sbíhat v jediném počítači světovlády, která tak ví všše.

Ale nežž padne hotovost, jak jsem psal jižž v úvodu knihy, současné měny státu se mají proměnit na jednu celosvětovou měnu nazvanou Coby. Nejprve budou okolkovány dosavadní národní bankovky světovým kurzovním kolkem, později budou distribuovány zcela nové bankovky Coby. Avššak prevedení hotovostí světa na bezhotovostní peníze možžná i tento plánovaný tah předstihne, každopádně at hotově nebo poté užž bezhotovostně, budeme mít co do činění s jednou světovou kurzovní měnou Coby. A všimněte si, přátelé, velmi pozorně, žže již dnes jsou bankovky světa v novém provedení tisknuty pro okamžžitou světovou normu “kolkované” světové měny.

Po celém světě se totižž neuvěřitelnou shodou začaly ve stejnou dobu náhle vydávat nové série bankovek, které obsahují podivné prvky, které mají sloužžit k hladkému převedení na světovou měnu a především mají vššechny občany, kteří nemají dosud kartu, ale platí hotovostí, dočasně kontrolovat. Kdo má kartu, je kontrolován, kdo ji nemá, má nyní užž po kapsách hotovost, která je vybavena prvky pro našši kontrolu a sledování. Víte například, k čemu ve skutečnosti sloužží stříbrný pokovovaný proužžek na naššich bankovkách ? Bankovky s tímto proužžkem jsou vydávány jižž po celém světě a bankéři tvrdí, žže je to pouze proto, aby se bankovky nedaly tak dobře falšovat. Je to ale celá pravda ? Kažždý proužžek je ve skutečnosti snímatelný i na dálku speciálními detektory. Kažždá bankovka dané hodnoty má jinak zpracovaný proužžek. Působí to tak, žže máte-li u sebe peněženku s penězi, tímto detektorem Vám, anižž byste o tom věděli, může vláda kontrolovat, kolik máte u sebe peněz a jaké měny. Tyto detektory se používají na hranicích, administrativních budovách, ale i vládou specializovaných místech. Stát tak okamžitě ví, kolik máte u sebe peněz a o jakou měnu se jedná. Všše anižž byste tuššili, jak nechutně je poruššováno Vašše soukromí. Ale je to jen nic oproti připravované kódované hotovosti. V USA se přistoupilo k tisknutí bankovek, kde kažždá bankovka je neviditelně laserem označena čárovým kódem. Při výplatách mezd i obchodních transakcích, se vždžy ví, kdo přesně tyto bankovky obdržžel, kdo je měl potom, kdo potom a vláda tak sleduje pohyb lidí i bankovek a zbžoží i služby za ně markované. Je to modernější verze bankovek s proužky, neboť stejnou funkci plní zároven i bankovky s čárovými kódy. Proč jsou v mnoha zemích proužžky schovávány mezi papír uvnitř bankovek ? Proč nové edice bankovek užžívají neviditelné čárové kódy. Proč na to veřejnost nebyla upozorněna ? Snahou je utajit skutečný záměr, našši totalitní kontrolu a kontrolu nad penězi. A hotovost je pro světovládu natolik nebezpečnou věcí, žže má důvod proč ji kontrolovat a postupně likvidovat. Jediný uznávaný platební systém bude totižž bezhotovostními čipovými kartami. A my budeme skutečně otroky spoutaní bezhotovostním karetním systémem. Proto stále ty masové mozky vymývající reklamy o výhodách pro držžitele platebních karet. Sami kráčíme naivně do spárů jednoho z největších světových podvodů.

V Německu vznikl roku 1994 dokonce státní úřad pro odstranění hotových peněz v této zemi. Odstranění hotovosti zde vláda nařídila zákonem. Zákonným rozhodnutím v t鞾e době tatᾞ vláda vnutila občanům platební karty. V kanadském Quebecku vláda prostě přestala vydávat peníze a začala dosavadní měnu stahovat z oběhu. ŠŠokovaným občanům bylo sděleno, žže si mají pořídit kartu. Můžžeme také vzpomenout i na fanatické plány v České republice, kdy mělo být do roku 1997 z města Zlín uděláno tzv. “Bezhotovostní elektronické město Zlín”, jak zní oficiální program, který se má rozšířit do celé republiky.

Ale vládám nejde jen o platební karty. Všimněte si prosím, žže současné magnetické platební karty /s černou páskou/ nahrazují platební karty čipové /s elektronickým čipem/. Vlády totižž zavádejí rozsáhlé identifikační schopnosti karet. Ty užž nemáme používat pouze k obchodnímu styku, ale mají sloužžit i jako osobní identifikace kažždého člověka. Cílem je samostatná identifikační karta, ale proti se zvedají už přes 15 let protesty po celém světě. Proto vlády postupují zvolna. NṚ žživot je dnes zaplaven kartami od platebních přes věrnostní, sociální, zdravotního pojištění, knihoven ažž po telefonní…. Toto nepřehledné zahlcení kartami je záměr. Vlády totižž navrhují spojovat více karet do jedné za účelem lepšší přehlednosti. Ano, čipy to umožžňují a zpracovaní občané naivně souhlasí. Ale tot龞 co platí u penežžních transakcí, platí dvojnásob u osobních dat. Vláda je schopna udělat vššechno proto, aby si zajistila přístup do Vaššeho soukromí a Vaššich žživotů. Ale vezmeme to postupně.

Světovláda chce oklešštit našše žživoty a dostat lidskou bytost pod totalitní kontrolu. Začalo to platebními kartami. Užž v roce 1970 sdělila dokonce samotná Barclayská banka Spread Eagle ve svém firemním časopise, žže v blízké budoucnosti budou lidé zbaveni svého soukromí a lidé budou redukováni na kódy zaznamenané na magnetických discích obřího vládního počítače. Tento počítač pro celý svět je zde doslova nazýván Velkým Bratrem, jehož pátravý pohled nás bude neustále sledovat.

Po celém světě se postupně k platebním kartám přidávají velmi osobní údaje, takžže karta je zároven i identifikační. Na stejném principu čipové karty se vydávají i občanské průkazy /začalo to v USA/, kde na jedné kartě je v čipu zaznamenáno ažž na 2000 stran záznamu o Vás. Nejen jméno, adresa a rodné číslo, jak by si občan myslel. Je zde i VṚ zdravotní stav, trestní rejstřík, psychiatrický posudek rozboru osobnosti, politická příslušnost, nábožženské vyznání, sexuální orientace, společenská a třídní přizpůsobivost, provládní spolehlivosti, seznamy Vaššich přátel, manžželka, děti, rozvětvená rodina, číslo konta, digitálně zpracovaná fotografie, otisky prstů, záznam hlasu a desítky dalšších údajů, které at užž pravdivě nebo lžživě odhalují naprosto všše o Vás. Občan žžije v naivní důveře, žže tyto nově vydávané občanské průkazy skutečně obsahují jen úředně standardní data. Ale ověřit si to nikdy nemohou, všše je zaznamenáno v čipu, ke kterému má přístup pouze úřady a vláda. Všše je propojeno počítačem a Vy jste tak totálne sledováni a odhaleni. Věděli jste, žže tyto čipy jsou napojeny na vyhledávací družicový systém GPS, a žže tak jste neustále sledováni v pohybu ? Tyto čipy byly zprvu testovány na rybách, které migrovaly v řekách a plně se osvědčil. Lidská bytost nyní dokើe být během 10. sekund lokalizována na 8. metrech čtverečních z celého povrchu planety podle toho, kde se konkrétní osoba se svojí kartou nachází. Kolem Země dnes krouží 24 satelitů GPS, které jsou pro to určeny. Tyto nové občanské průkazy jsou vydávány po celém světě. Začalo to knžížkami s ochrannými prvky jako na bankovkách, pak s magnetickými proužžky a nyní se přistupuje k čárovým kódum a čipům. Občanské průkazy jsou spojovány s cestovním pasem, zdravotními průkazy, platebními kartami a jednou digitální dálnicí tak celý Vᚹ průběh dne a celý Váš ž život proudí do jižž zmiňovaných databází, kde světovláda vyhodnocuje každého člověka planety. Jsme loutky v rukou mocných.

Po celém světě proti tomu vznikají vlny protestů, ale vlády přistupují k tak drastickým a nelidským postupům, žže karty ze strachu užž nikdo neodmítá. Jak je to s kartami platebními jsme si jižž řekli – vlády sledují transakce přesahující danou mez, stahují hotovost a na některých místech se už ž hotovost vůbec nepřijímá. Hotové peníze jsou vydávány mnohdy v omezené a označené míře a vydávají se pouze na příděl občanům, kteří držží alespon jednu státní identifikační kartu atd. Ale jak vlády nutí přijmout právě identifikační karty ?

V USA vláda začíná nelegálně diskriminovat občany, kteří odmítají přijmout identifikační karty s čipem. Takoví občané mají od roku 1996 zakázán přístup na mnohé úřady, přicházejí o zaměstnání a stát jim obvykle odmítá platit sociální dávky a dokonce odpírá lékařskou péči. T鞾 se vššak vžžívá policejní ššikana, kdy jsou tito občané úmyslně vyhledáváni, sledováni a vězněni, protožže se nemohli legitimovat čipovou identifikační kartou. Ve ŠŠpanělsku byla t龞 vydána kažždému občanu podobná identifikační karta. Pokud občan odmítne tuto kartu předložit, podle zákona mu můžže ššpanělská policie i bez soudního povolení prohledat dům, auto, ale mohou také svévolně jako zvěř nahánět a uvěznit ty, kteří nebudou nosit státní identifikační kartu. Ne, nemluvím o faššistickém Německu, ale o současné demokratické zemi Evropské unie. Ale tyto zákony se šíří jako epidemie, žžijeme v policejních státech jedné gigantické světovlády. V USA jsou b잾né namátkové razie na ulicích. Jednodšuše si vyberou ulici ve městě, uzavřou do ní lidi jako dobytek a legitimují je. Kdo nemá identifikační kartu, je surově zbit a jde k výslechu. Americký důstojník Texe Marrs se stal v roce 1996 svědkem jedné takové vládní razie ve městě Austin. Ulice mezi správní budovou Cob Country Courthouse a rozestavěnou správní budovou byla zcela nečekaně uzavřena 8. až 12. policejními vozy. Nad hlavami vystraššených lidí kroužžila helikoptéra, nힾe, nežž-li stanovuje limit FAA pro centrum města. Jedno z aut dokonce nemělo žžádnou poznávací značku, kde byli agenti v černých uniformách. Přes všechny zákony policie uvěznila do ulice desítky občanů a náhodně je prohledávala. Kažždý, kdo nemel občanský průkaz a nemohl prokázat, žže  je “občanem”, byl surově odveden a svázán s rukama za zády jako zločinec. Do připraveného transportního autobusu pak dotáhli asi ššest takto svázaných nevinných lidí a odvezli je neznámo kam. Policie se k celé záležitosti odmítla vyjádřit, později dokonce prohlásila, žže o ničem neví. Tyto razie jsou v USA přitom na denním pořádku.

Ale všimněte si, žže tyto zákony o kontrole totožnosti platí jižž po celém světě. V západních zemích jako zcela nový jev, na východě, včetně České republiky, jako pokračování v přežžitku z totalitní doby. Ano, po celém světě, kdo se dnes neprokᾞe občanským průkazem, mužže být svévolně odveden k výslechu, přinucen k pokutě nebo i uvězněn. Světovláda dělá všše proto, aby občané vžždy měli u sebe své identifikacní karty /s čipy/. Ale pojdme se podívat do zákulisí těchto snah o vytvoření světového kontrolního dozoru čipovými identifikačními kartami.

V naprosté tajnosti a bez informování veřejnosti se Kongres a prezident USA Bill Clinton dohodli založžit a vybudovat obludné monstrum, které se jmenuje Národní identifikační centrum. Toto zařízení užž stojí ve Virginii a je vybaveno nejmodernějším počítačovým systémem pro totální kontrolu každé stránky lidských žživotu. Celá věc je držžena v tajnosti, aby se občané nebouřili a nepožžadovali po svých kongresmanech zastavení tohoto projektu. Ale jeden z poslanců Kongresu, Neal Smith ze 4. obvodu ve státě Iowa, omylem zveřejnil ve svém volebním bulletinu z října 1993 důležžitá fakta. Kongresman v něm píšše: “Řeššení klasifikace lidí vyžžaduje vybavení Národního identifikacního centra výpočetní technikou, aby místní úřady pro kontrolu dodržování zákona mohly okamžžitě získat informace ze vššech státu. … Dosud jsme investovali 392 milionu dolaru do jednoho takového centra půl hodiny jízdy od Washingtonu D.C. a doufáme, žže bude otevřeno do 2. let. … Doufáme také, žže vššechny státy budou do tohoto systému zařazeny do roku 1998 a budeme potom dostávat informace na této rozvíjející se bázi.” Jak přiznala později i vláda USA, podle plánu se mělo do tohoto záměru v letech 1995 až 1999 investovat dalších 5,5 miliard dolarů.

Předsedkyně Komise pro informační reformu v americkém Kongresu, poslankyně Barbara Jordanová, navrhla v polovině 90. let označit vššechny občany USA, ale i přistěhovalce státní identifikační kartou. Kongres tehdy zaplavila vlna občanských protestů. Kongres tedy toto rozhodnutí stáhl s tím, žže vydání identifikačních karet bude odložženo. Místo toho vššak komise navrhla zřízení “Národní databáze” , což je počítačový systém, v němžž budou o každém člověku vedeny základní údaje. Ale původní plán se mezitím naplňoval dále, dokonce byl obohacen o vydání karet tzv. “nepřátel státu”. Celý projekt označení lidí I.D. /identifikačními/ kartami je znám jako “PROJECT MOSAIC”.

Ale tento zrůdný projekt sahá nejméně do 80. let. Martin Anderson, poradce prezidentova výboru pro ekonomiku /za Reaganovy vlády/, veřejně přiznal : “Na počátku 80. let, kdy jsem pracoval v Bílém domě jako poradce prezidenta Reagana pro domácí politiku, byl jsem překvapen velikou touhou vládních byrokratů, z nichžž mnozí byli jmenováni Reaganem, po zavedení státních identifikačních karet”. Užž v červenci 1981 vládní kabinet dostal ke schválení zákon, aby vššichni občané tuto kartu dostali a museli ji nosit stále u sebe. Prezident Reagan v té době tento zákon vetoval s oduvodněním, žže by se jednalo o přílišš velký zásah do soukromí občanů. V pozdě0šjší době byl vššak Reagan přinucen spolupracovat. Za prezidenta Clintona se tato myšlenka drasticky vyhrotila. V roce 1994 se americká vláda snažžila naráz vydat tyto I.D. karty a postavit vššechny občany před hotovou věc. Stalo se to výkonným nařízením prezidenta, který tak obeššel Kongres. A skutečně, Americká pošštovní služžba dostala rozkaz připravit k odeslání prvních 100 milionů elektronických I.D. karet. Jak zástupci vlády přiznávají, tyto karty jsou propojeny totálně mezi vššemi úřady, policií, vládou i tajnými službami, kažždý o Vás ví, co chce. Přitom se tak děje za zády občanů, ale i bez schválení Kongresem.

Americký vědec a specialista na tuto technologii, Dr.Clark Matthews, napsal : “Vláda se chystá zredukovat každého Američana na totálně závislou bytost a na téměř totální dozor nad kažždým jednotlivcem prostřednictvím těchto hanebných karet. Vývoj těchto identifikacních karet a databází, které ležží u jejich základu, by byl monumentálním krokem do temnoty, nového věku kontroly lidí a otroctví…. Tento systém je výsledkem společného vývoje vlády a nejvýznamnějších korporací /tajné vlády/, jehož účelem je nastolení policejního státu s absolutní kontrolou vššech občanů”. K tomu není snad co dodat.

Mezi tím vššak pro karty začala v americkém Senátu vystupovat senátorka Diane Feinsteinová a senátor Edward Kennedy. Ten se také spojil s tajemnicí zdravotního výboru, Donnou Shalala, a vymysleli plán za 100 milionu dolaru, v němžž by novorozenci a všechny děti museli mít svůj záznam v Národním počítačovém registru. Čím se provinili ? Tento záměr vyššel opět na veřejnost a občané bouřlivě protestovali. A hle, Senát USA celý tento podvodný návrh stáhnul. Ale hned poté zaútočil prezident Clinton s tím, žže vydají povinnou kartu zdravotní péče. To, žže obsahuje vššechny údaje jako státní identifikační karta, to se občané neměli dozvědět. Viděl jsem v televizi, jak prezident Clinton v Kongresu držžel před zraky milionů diváků tuto kartu v ruce a popisoval její výhody. O jejím skutečném záměru neřekl nic. I takto se dá lhát celému národu. Když vyššla pravda najevo, přiššel okamžitě dalšší vládní tlak. Označit I.D. kartou všechny školní děti a byl kvůli tomu vytvořen i zvláštní projekt “GOALS 2000″. Následovaly údery jeden za druhým. Ministerstvo práce vyžžadovalo I.D. karty pro vššechny dělníky, nakonec pro všechny zaměstnané. Co se zatím podařilo dotáhnout do konce, bylo zavedení I.D. karty pro vššechny vojáky USA. Tato karta se nazývá MARC. V dubnu 1995 Ministerstvo obrany k tomuto učinilo první kroky a dnes je to jižž několik let fungujícím systémem. Uvědomme si, žže vojákem se stává každý americký občan mužžského pohlaví, nemá-li zdravotní vyjímku. Vojákem je i v době zálohy a kažždý mužž má obvykle rodinu. Databáze je tak jistě hodně nasáklá. Ale vládě se podařil ještě jeden tah. Kažždý Američan byl povinně očíslován 9. místným číslem, kterým ho vyhledají kdekoliv pomocí počítače a vedou o něm pod tímto číslem vešškeré záznamy. Očíslování lidí vššak brzy přejde na 18. místný blok číslic, který bude mezinárodním standardem. Ano, všichni lidé na světě budou totižž označeni jako dobytek na ruce nebo na čele číslem napojeným na jeden počítač světovlády. Ten má základní pozici v čísle 666. Bez tohoto označení nebudete moci nakupovat ani prodávat, oficiálně ani existovat.

autor: Martin Herzán
Tento text z roku 2001 je internetovou podobou knihy vydané tiskem r.2000, ISBN: 80-238-6339-8

Témy:
1. Breivikova paranoja?
2. Zvesti o diskriminácii moslimov … 00:05:40
3. Politicky nekorektný Gunter Grass … 00:09:35
4. Sýria, Bosna a Richard Holbrooke … 00:13:10
5. Russia Today a Julian Assange … 00:19:01

celková dĺžka 00:20:45 min

Na stiahnutie :
Aprílové udalosti vo svete, rok 2012
Na prehrávanie týchto flv súborov je najvhodnejší (platforma Windows aj Linux) VLC media player.